Krstný otec II

Hlavní role se po M.Brandovi zhostil Al Pacino a zvládl ji královsky. Tomuto filmu nechybí nic z předešlého dílu, mafiánská atmosféra čiší z tohoto filmu každým coulem. Většina pokračování nedosahuje kvalit svého předchůdce, první díl nasadil pomyslnou laťku hodně vysoko, takže překonání by bylo už téměř nemožné, druhý díl se celou dobu drží těsně pod ní! Bravo podruhé (02.01.2008)

Nebudu tvrdit, že mé tisící hodnocení padlo na druhého Kmotra náhodou. Ne ne, nechával jsem si tento očekávaný filmový zážitek na tuto slavnostní chvíli zcela záměrně. No ale za moc to tedy nestálo. Nevím, zda-li se tak stalo kvůli přehnaným očekáváním, ale snímek mě celou dobu nedokázal vtáhnout do děje, vinou neskutečné stopáže jsem měl tendence usínat. Režie a herecké výkony jsou dokonalé, ale kdyby Coppola natočil s Al Pacinem a De Nirem tříhodinovou velmi věrnou adaptaci zasedání Parlamentu, také by to na pět hvězdiček nebylo, že ne? Šesté místo v topce se mi zdá neskutečně nadsazené. (14.12.2008)

Prvním dílem vydělal Coppola těžký prachy a na "dvojce" je to znát. Rozmáchlá výprava, stovky stovky komparzistů, ale někam se vytratily emoce. Zejména v první půli je dějová linie s Michaelem Corleonem poměrně nezajímavá. Naopak vzpomínky na Vita Corleona jsou působivé, je požitek sledovat tehdy ještě málo známého De Nira. Všechny mé výčitky vzaly za své závěrečnou třetinou a emočně vypjatým koncem. Nezapomenutelný je poslední záběr na tvář Michaela Corleoneho, na muže obtěžkaného tíživým svědomím s vráskami pod očima a šedivějícími vlasy, na muže, který získal moc, ale ztratil lásku. (19.10.2003)

Souhlasím s Civalem. Kmotr II je jakousi nástavbou původního filmu, která není dostatečně obsahově nabitá, což kompenzuje zbytečnou rozvláčností. Mnohem lépe působí "vedlejší" příběhová linie vzpomínající na dětsví Vita Corleona (čtenáři knihy vědí). Nebýt propracovanější výpravy a s tím spojeným ještě krásnějším vizuálem, než byl ten, co zdobil původní film, těžko by se objevovala tvrzení, že pokračování je lepší. Je to sice natěsno, ale přesto raději zůstanu u čtyřhvězdí... (20.09.2007)

Druhý díl je o dost rozvážnější než více akčnější jednička. Tím pádem je zde kladen větší důraz na postavy, kterým režisér věnuje mnohem větší péči. John Cazale dostal například mnohem více prostoru a naprosto s přehledem vysekl ufňukaného Freda. Jestli bych měl určit ovšem svého hlavního favorita, tak tím je Robert De Niro, který si vychutnal Vito Corleona. Nikdy nezapomenu jak při své návštěvě Sicilie předá osobní pozdrav Donu Cicciovi. Al Pacino se ovšem také nebojí přitvrdit. 100% (22.09.2013)