Krstný otec II

Mno druhej dil si bere z knizky jen cast o detstvi Vita a druha polovina deje uz neni podle knizky a to je ten problem. Zatimco casti s Vitem jsou naprosto bezchybny, jeho cesta k moci je proste dokonala a Robert De Niro se Marlonovi skoro vyrovna, tak cast o obchodech Michaela Corleona pusobi trochu zmatene. Casti z Vitem povazuju za jedny z nejlepsich scen ze vsech tri Kmotru. Sice na zaver do sebe zapadne i cast z Michaelem, ale ze zacatku jsem se v deji docela ztracel a misty jsem netusil kdo je kdo a co kdo chce a jelikoz jsem se nemohl stotoznit s postavama, obcas jsem se nudil, ale jen vyjimecne. Zachranuje to hlavne Al Pacino a John Cazale, ty nemaj chybu. Druhej dil uz je slabsi nez prvni, ale presto vybornej mafianskej film a dustojne pokracovani. (20.07.2006)

Neskutečné. Ty tři a půl hodiny utečou jako nic, když člověk může sledovat takový skvost! Kde jenom začít... Tak hlavně Al Pacino je tu tak dokonalý, že slovo dokonalost vedle něj bledne. Co ten dokáže zahrát jedním pohledem, jedním pohybem, jedním krátkým výrazem, to se opravdu nevidí. Kreace ostatních ale nijak nezapadají. Například fenomenální Tom Hagen Roberta Duvalla, utrápená Diane Keaton, perfektní frajer Robert de Niro, který se dokonce naučil mluvit stejně jako MB, využitější a výraznější Talia Shire a mě osobně nejvíc zaujal John Cazale a jeho problematický Fredo, se kterým i přes nedostatky musíte soucítit. Výborně propracovaná a zvládnutá psychologie postav, díky čemuž postavám věříte a vžijete se do nich. Síle příběhu napomáhá hlavně skvělý tah kombinovat dění přítomnosti v čele s Pacinem a minulosti v čele s Nirem. Režie a režisérské nápady doslova a do písmene dokonalé a hudba nepřekvapivě nádherná. Minimálně stejně dobré, jako první Kmotr a nejlepší role Al Pacina a zřejmě mnoha ostatních zúčastněných. A ta konečná scéna mi skoro vehnala slzy do očí. Čistých 5* (21.09.2011)

Jeden ze 100 filmů, které musíte vidět, než umřete. Jeden ze 100 největších filmů všech dob časopisu Entertainment Weekly. Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Celosvětově divácky úspěšný film. Osiření mladého Vita Corleone a osamocení v Americe a pak jeho postupné budování postavení oblíbeného kmotra obávaného všemi nepřáteli. Versus postavení oblíbeného Michaela Corleone jako bohatého kmotra a jeho postupné osamocení jako člověka obávaného i přáteli při krutých vendetách za zrady skutečné i domnělé včetně příslušníků jeho rodiny. Trailer: http://www.csfd.cz/film/1645-kmotr-ii-godfather-part-ii-the/videa/ (19.01.2009)

Když jsem viděl druhého Kmotra poprvé, převažovaly jednoznačně záporné dojmy a od obrazovky jsem odcházel s pocitem prázdnoty. Ovšem jak je vidět na současném hodnocení, druhá projekce jako již tradičně všechno diametrálně změnila a já se musím zase namáhat s novým komentářem. Tedy ne že bych musel, ale tenhle snímek si ho prostě zaslouží. Part II je totiž opět jako výstavní trofej pro milovníky žánru, kolem které bychom mohli každodenně chodit a prohlížet si ji, ale nikdy nás úplně neomrzí. Ono jen dívat se na Al Pacina, jak elegantně a nonšalatně vystupuje a smlouvá obchdy a zároveň nechává bez jediného mrknutí odstraňovat všechny nepohodlné i z řad jeho příbuzných, to je zážitek sám o sobě, navíc pod taktovkou virtuóza Coppoly, který se pro tuhle sérii zřejmě narodil a svůj talent zde rozvinul do takových výšin, jaké si prostě nelze představit, pokud jste se s Kmotrem ještě nesetkali. Brilantní, opravdu brilantní režie udržující po celé tři hodiny dokonalou mafiánskou atmosféru (nevím, jak lépe ji označit), která se vždy při Pacinově přítomnosti mísí s oslnivou aurou jeho nečitelné, chladnokrevné, ale i láskyplné osobnosti. Takový výkon může podat jen úzká špička elitních herců, a Pacino mezi ni jednoznačně patří. Stejně jako jednička je to snímek, který předběhl svou dobu a který mi ukázal, do jaké preciznosti až může zajít symbióza mezi skvělým scénářem a špičkovou režií. A závěrečná scéna a pohled do očí uvnitř poraženého vítěze mě tak zmrazila, jako bych skončil i já s kulkou v hlavě. Bravo! (18.08.2012)

Jeden z těch filmů (potažmo trilogií), který se nepodřídí divákovi, to on k němu musí dospět. Asi nemá film smysl vidět v brzkém věku, proto jsem se na něj šetřil, abych si ho náležitě vychutnal, pochopil a docenil (a stejně to s postupícím věkem je jenom lepší). Dále asi netřeba rozepsiovat tisíckrát provařené, tehdy se zkrátka vše povedlo a film zraje jako víno. Je vlastně jedno jak je starý. Že je to právě 40 let? Jestli se film natáčel před sto lety, 60ti (děj filmu) nebo právě 40ti stejně nijak zásadně neodhadnu a naopak to pomáhá navodit pocit autenticity. PS : Pacino, De Niro? Prostě bohové...100% (09.09.2014)