Krstný otec II

Tento díl už není tolik gangsterský a věnuje se hlavně mezilidským vztahům v Corleonovic famiglii. Jelikož postavy jsou opravdu brilantně napsané vše šlape jak po drátkách. Oceňuji hlavně dějovou linii s mladým Vito Corleonem, jelikož si můžeme vychutnat ještě o jeden herecký koncert navíc. Film má téměř 4 hodiny a naprosto nenudí. (17.01.2005)

Známy príbeh dostáva nové súvislosti v jednom z najlepších pokračovaní všetkých čias. Rodinná história Corleonovcov sa rozpráva ďalej, tentokrát v dvoch rovinách oddelených desiatkami rokov. Coppola spolu s Puzom vytvorili novým smerom sa vyvíjajúci ako príbeh filmu, tak aj samotný svet rodiny Corleone. 13 miliónová snímka však dosiahla takého úspechu, že sa neraz v názoroch doťahuje na svojho staršieho predchodcu. Úspech prameniaci z kombinácie udalostí pred a po vojne gangov, spracovaný tak vierohodne že nejedného fanúšika gangsterských filmov s dramatickým zázemím pripúta na hodnú chvíľu k sebe a nedovolí mu odísť ani na chvíľu. (09.12.2012)

Další neskutečný filmový epos s prvky antické tragédie, kde samotné postavy přirovnávají klan Corleone k římskému impériu. Nejoblíbenější postavou se pro mě definitivně stává Tom Hagen Roberta Duvalla a i přes své stinné stránky také sám Michael Corleone. Jeho hádka s Kay nebo pohled v očích při osudném prořeknutí ohledně Oly jsou jen dalším důkazem Pacinova ďábelství. (23.04.2006)

Já si zkrátka nemůžu pomoct, až na výjimky mě filmy o mafiánech připadají buď směšné nebo nudné, nejhorší je pro mě onen paradox, že pokud někdo zaseje zločin a vraždy, vrátí se mu to například ve formě samoty. Proč se tedy diví? Samozřejmě, nejsem blázen, abych si myslel, že pokud film vypráví o špatných věcech, také je propaguje, leč ta možnost je tu vždy. A ta délka je hrůza nejstrašnější. Kamera je brilantní, hudba legendární a to je pro mě asi vše. Znáte to - každý má nějaké hodnocení, které jde proti tomu většinovému. Ale jsem filmový fanoušek a takovéhle legendy bych měl znát. Uvidíme, co mi přinese díl třetí. Jen nevím, kdy na něj budu mít, pár let to určitě potrvá. (15.02.2019)

„This is the business we´ve chosen.“ Rodina, moc, loajalita, tahání za nitky a všudypřítomná smrt aneb Coppola pokračuje v precizní filmařině, byť se z jeho díla s honosnou výpravou kamsi vytratily potřebné emoce a střihači učinil nabídku, kterou nelze odmítnout („Jdi domů, chlapče, nebudu tě potřebovat.“). Naštěstí však filmařský štětec Maria Puza vše vynahradil nabitou poslední půlhodinou, kde především don Pacino exceluje (u scény s oznámením interrupce vypadají jeho oči jak Etna vteřinu před výbuchem), aby jako z vlaku mávající loutka voděná od dětství otcem trpce přemítal, jak vše, po čem toužil, získal, ale při tom toho ještě více ztratil. Mimochodem, teď už chápu, proč Vít Bárta z naší Cosa Pubblico Nostra nosí ten šátek kolem krku, ale tam veškeré chtění o podobnost s Michaelem Corleonem končí. A nebo se mýlím..? (30.05.2011)