Krstný otec II

„This is the business we´ve chosen.“ Rodina, moc, loajalita, tahání za nitky a všudypřítomná smrt aneb Coppola pokračuje v precizní filmařině, byť se z jeho díla s honosnou výpravou kamsi vytratily potřebné emoce a střihači učinil nabídku, kterou nelze odmítnout („Jdi domů, chlapče, nebudu tě potřebovat.“). Naštěstí však filmařský štětec Maria Puza vše vynahradil nabitou poslední půlhodinou, kde především don Pacino exceluje (u scény s oznámením interrupce vypadají jeho oči jak Etna vteřinu před výbuchem), aby jako z vlaku mávající loutka voděná od dětství otcem trpce přemítal, jak vše, po čem toužil, získal, ale při tom toho ještě více ztratil. Mimochodem, teď už chápu, proč Vít Bárta z naší Cosa Pubblico Nostra nosí ten šátek kolem krku, ale tam veškeré chtění o podobnost s Michaelem Corleonem končí. A nebo se mýlím..? (30.05.2011)

"Nechci zabít všechny. Jen své nepřátele." Úžasný. Neuvěřitelný. Nikdy bych nevěřila, že se dvojka Kmotra dokáže vyrovnat brilantní jedničce. A přitom mám pokračování stejně ráda, co je lepší si netroufám odhadnout. Pro Kmotra II jsem ale přece jen měla trochu usnadněné podmínky, neztrácela jsem se v postavách jako v jedničce, ani jsem se nakonec nerozhodla před dokoukáním přečíst knížku, abych pochopila děj. Tedy jsem ani předem neznala dějové zvraty. A závěr? Krásné, prostě krásné... a navíc skutečně srozumitelné. Vývoj postavy Michaela Corleona je podán naprosto přesvědčivě a mimořádně zajímavě, když jsem si jeho obraz zarmouceného muže v závěru srovnala s tím klukem ze svatby z prvního dílu, začala jsem ho až litovat. A ta krásná italština! Nemůžu si pomoct, ale zdálo se mi, že se v pokračování objevuje mnohem víc, navíc jak z úst Pacina, tak i De Nira zní více než příjemně. Co dodat? Kmotr II je obrovským soubojem dvou herců, kteří patří mezi nejlepší (nejen mafiánské) herce, jací se kdy narodili. Roberta De Nira a Al Pacina. A tentokrát De Niro Pacina možná skutečně přehrál. To ale rozhodně neznamená, že by vás Pacino jediným pohledem nedokázal naprosto uzemnit. Nádhera, nádhera... "Otec mě v této místnosti naučil řadu věcí. Říkal mi: 'Drž se přátele blízko u těla, ale nepřátele ještě blíž.'" (14.12.2007)

Když jsem viděl druhého Kmotra poprvé, převažovaly jednoznačně záporné dojmy a od obrazovky jsem odcházel s pocitem prázdnoty. Ovšem jak je vidět na současném hodnocení, druhá projekce jako již tradičně všechno diametrálně změnila a já se musím zase namáhat s novým komentářem. Tedy ne že bych musel, ale tenhle snímek si ho prostě zaslouží. Part II je totiž opět jako výstavní trofej pro milovníky žánru, kolem které bychom mohli každodenně chodit a prohlížet si ji, ale nikdy nás úplně neomrzí. Ono jen dívat se na Al Pacina, jak elegantně a nonšalatně vystupuje a smlouvá obchdy a zároveň nechává bez jediného mrknutí odstraňovat všechny nepohodlné i z řad jeho příbuzných, to je zážitek sám o sobě, navíc pod taktovkou virtuóza Coppoly, který se pro tuhle sérii zřejmě narodil a svůj talent zde rozvinul do takových výšin, jaké si prostě nelze představit, pokud jste se s Kmotrem ještě nesetkali. Brilantní, opravdu brilantní režie udržující po celé tři hodiny dokonalou mafiánskou atmosféru (nevím, jak lépe ji označit), která se vždy při Pacinově přítomnosti mísí s oslnivou aurou jeho nečitelné, chladnokrevné, ale i láskyplné osobnosti. Takový výkon může podat jen úzká špička elitních herců, a Pacino mezi ni jednoznačně patří. Stejně jako jednička je to snímek, který předběhl svou dobu a který mi ukázal, do jaké preciznosti až může zajít symbióza mezi skvělým scénářem a špičkovou režií. A závěrečná scéna a pohled do očí uvnitř poraženého vítěze mě tak zmrazila, jako bych skončil i já s kulkou v hlavě. Bravo! (18.08.2012)

Ne a ne a ne! To samé jako jednička. Trápil jsem se, i když jsem si zvýšil rychlost přehrávání... Tři hodiny a ono se tam ani nic pořádného nestalo. Někoho tam chtěli zabít a já ani nevím, jestli ho dostali nebo ne. Stále jsou tu nějaké oslavy či co, pak zase scény, které jsou tam úplně zbytečné atd. Polovinu filmu se mluví asi italsky a já italsky fakt neumím. Takže ve chvílích, kdy se nemluví česky jsem byl ztracenej a nevím oč tam šlo. Ani nevím jakou souvislost měly dva příběhy mezi Al pacinem a De Nirem. Bohužel Kmotr pro mě nikdy nebude to pravé, protože bych na to potřeboval obsáhlý návod, abych to všechno pochopil. Omlouvám se fanouškům tohoto filmu, ale nechápu, jak mohou být dva díly Kmotra v top 20. (23.11.2013)

Druhý díl je o dost rozvážnější než více akčnější jednička. Tím pádem je zde kladen větší důraz na postavy, kterým režisér věnuje mnohem větší péči. John Cazale dostal například mnohem více prostoru a naprosto s přehledem vysekl ufňukaného Freda. Jestli bych měl určit ovšem svého hlavního favorita, tak tím je Robert De Niro, který si vychutnal Vito Corleona. Nikdy nezapomenu jak při své návštěvě Sicilie předá osobní pozdrav Donu Cicciovi. Al Pacino se ovšem také nebojí přitvrdit. 100% (22.09.2013)