Krstný otec II

Nebudu tvrdit, že mé tisící hodnocení padlo na druhého Kmotra náhodou. Ne ne, nechával jsem si tento očekávaný filmový zážitek na tuto slavnostní chvíli zcela záměrně. No ale za moc to tedy nestálo. Nevím, zda-li se tak stalo kvůli přehnaným očekáváním, ale snímek mě celou dobu nedokázal vtáhnout do děje, vinou neskutečné stopáže jsem měl tendence usínat. Režie a herecké výkony jsou dokonalé, ale kdyby Coppola natočil s Al Pacinem a De Nirem tříhodinovou velmi věrnou adaptaci zasedání Parlamentu, také by to na pět hvězdiček nebylo, že ne? Šesté místo v topce se mi zdá neskutečně nadsazené. (14.12.2008)

Další neskutečný filmový epos s prvky antické tragédie, kde samotné postavy přirovnávají klan Corleone k římskému impériu. Nejoblíbenější postavou se pro mě definitivně stává Tom Hagen Roberta Duvalla a i přes své stinné stránky také sám Michael Corleone. Jeho hádka s Kay nebo pohled v očích při osudném prořeknutí ohledně Oly jsou jen dalším důkazem Pacinova ďábelství. (23.04.2006)

Filmové řemeslo se jen velmi vzácně projeví v té nejkvalitnější podobě, a Kmotr II si v žebříčku těch nejlepších filmů své místo jistojistě zaslouží. Hodně se mi líbil bravurní nápad s jemným prolínáním dvou důležitých dějových linií, ve kterých jsem mohl sledovat dvě hlavní postavy filmu, které ztvárnili jedni z nejosobitějších herců Hollywoodu. Al Pacino spolu s Robertem De Nirem mi doslova uhranuli a byla jedna radost sledovat jejich strastiplné šplhání po pomyslém žebříčku až k těm nejvyšším výšinám. Jako mnozí další také považuji tento díl za o něco lepší než jeho předchůdce, film mě více bavil a užíval jsem si každou minutu. (18.04.2009)

Velkolepé pokračování největší mafiánské ságy všech dob. Film má dvě déjové linie. První se odehrává za dob mládí Vita Corleoneho a jeho prvních zkušeností s mafií. Zatímco druhá se točí kolem Michaela Corleoneho, který pokračuje v rodinném byznyse po otci Vitovi. Francis Ford Coppola natočil minimálně stejně dobré pokračování jako první díl. Všechni herci bez vyjímky předvádějí mistrovské herectví. Především Al Pacino s Robertem De Nirem, pro kterého to byla první významná role, a který ztvárnil dokonale mladého Vita Corleoneho. Propracovaný scénář, skvělá režie, herecké výkony a geniální hudba, co více si od filmu přát. Ty tři hodiny života u toho sakra stály za to. Kdo neviděl měl by rychle napravit..... (10.01.2008)

„This is the business we´ve chosen.“ Rodina, moc, loajalita, tahání za nitky a všudypřítomná smrt aneb Coppola pokračuje v precizní filmařině, byť se z jeho díla s honosnou výpravou kamsi vytratily potřebné emoce a střihači učinil nabídku, kterou nelze odmítnout („Jdi domů, chlapče, nebudu tě potřebovat.“). Naštěstí však filmařský štětec Maria Puza vše vynahradil nabitou poslední půlhodinou, kde především don Pacino exceluje (u scény s oznámením interrupce vypadají jeho oči jak Etna vteřinu před výbuchem), aby jako z vlaku mávající loutka voděná od dětství otcem trpce přemítal, jak vše, po čem toužil, získal, ale při tom toho ještě více ztratil. Mimochodem, teď už chápu, proč Vít Bárta z naší Cosa Pubblico Nostra nosí ten šátek kolem krku, ale tam veškeré chtění o podobnost s Michaelem Corleonem končí. A nebo se mýlím..? (30.05.2011)