Boj o oheň

Smíšené pocity. Na jedné straně nadšení z pokusu o rekonstrukci jedné z epizod počátků lidstva, na druhé zklamání z obsahu i formy. Nepodařilo se mi tam najít rovnováhu mezi dokumentárním stylem a thrillerem, příšlo mi to jako kočkopes. Přitom drama z toho vytřískat šlo, jiným se to podařilo. Tady se ovšem Groucho, Harpo a Chico vydali na roadhow cestě po nereálné hraně tří civilizací a dvou klimatických pásem, prošpikovanou občasným sureliastickými efekty. Ne vysloveně zklamání, ale pomohlo by třeba kdyby ti nasraní Ewokové na steroidech byli zpracovaní ještě lépe, občas působili až směšně, v konstrastu s téměř dokonalou hrdinskou trojkou. Oskaru za masky navzdory, kondice u Kubricka (2001) nebo Schaffnerai (Planeta opic) by tomu ještě více prospěly. Kladné body za obsazení Rona Perlmana, ten se proto narodil, a odvahu pojmout tento film takto na počátku osmdesátek. (22.05.2024)

Musím říct, že u žádného dobrodružného dramatu jsem se tolik nenasmál... Nejdřív (po zásahu šutráku do pravěké kebule) se smála ona, jsouc členkou poněkud "vyspělejší", nechlupaté rasy; pak, po značné časové prodlevě, se řehtali oni... a nakonec já, no... (22.05.2024)

Nejspíše jsem tento film viděl moc brzo a nebyl jsem na něj připraven. Jeden z prvních snímků francouzského režiséra Annauda, který odstartoval jeho kariéru. Mít takové odvahu, aby jste natočili film o životě v pravěku chce velké odhodlání, sílu a schopné tvůrce.  Boj o oheň to však dokázal a Jean-Jacques vyplodil krutý, drsný, neurvalý film s absolutně úžasně vytvořen atmosférou, a i když se v něm nemluví (kromě "pravěké řeči"), tak krásně vykreslí jakoukoliv situaci jako kdyby byla ozvučená dialogy. Jde tak o originál, který je na svou dobu nadčasový a na tu dnešní je snad ještě nadčasovější. Pořád však má svoje meze a nedokáže se naplno vyrovnat s "normálním" filmem. La Guerre du fue je prostě velmi jiný kinematografický zážitek než ten, na který jsme zvyklí. (23.05.2024)