Návrat domov

O Vietname, po Vietname, bez Vietnamu. Po dlhšej dobe zasa jeden vynikajúci film bez zbytočného politizovania, ktorý na problémy Ameriky a sveta nazerá prizmou svojich postáv. Ľudí, pre ktorých sa niečo definitívne skončilo a nemajú jasno v tom, či stoja o to, čo im ostalo. Hudba mojej mladosti (Rolling Stones, Beatles, Simon a Garfunkel, Bob Dylan) umocňuje celkový dojem z filmu. Pôvodných päť hviezdičiek a zaradenie do mojej Top 100 vystriedali štyri a v Top 100 ho nahradil iný film s Jane Fonda. (19.09.2009)

Tématicky i poselstvím silný snímek, který naplno využívá vynikající herce ke svému užitku. Bolestivého období Spojených států nepřestane pálit Američany asi nikdy, ale přes všechnu příběhovou sílu a vyjádření o hrůzách (neukázané) války, tomu v mých očích stále dost chybí. Postavy mi sympatické nebyly, i když možná ani neměly, ale vůči ženám jako je hlavní postava mám lehkou averzi. Styl doby je vystižen skvěle, čemuž pomáhá vkusné pohrání s největšími hity, které ve filmu zazní (jako vnitřní i vnější hudba). Mezi hlavní prvky, které film chce ukázat bych nezapomněl stavět problematiku nemocnic pro veterány během/po válce ve Vietnamu. Téma "postavení/potřeb" manželky, která potřebuje zaplnit místo po odcházejícím manželovi by vyšel na samotný seriál... Emoční síla filmu na mě vůbec nedopadla. Možná je to důsledek velkého počtu filmů s antimilitarismem (Vietnamu obzvlášť), ale tahle oscarová přehlídka jako by říkala to samé, co nejeden film před ní/po ní. Já raději Narozen 4. července... (pochyby mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami vysoké hodnocení převážilo dolů) (05.02.2010)

Pozdní plod amerického občanského radikalismu, který začal beatnictvím a skončil sílícím nesouhlasem s nikdy oficiálně nevyhlášenou vietnamskou válkou (konflikt si vyžádal životy zhruba 2 mil. Vietnamců, nesmírné materiální škody způsobené "humanitárním" bombardováním nejen severního Vietnamu i dlouhodobé důsledky zmrzačení několika milionů nevinných, zpravidla ještě nenarozených vietnamských dětí použitím chemických látek typu Agent Orange nikdy nebyly Vietnamu kompenzovány; rozporuplnost americké tehdejší politiky vyvrcholila faktickou podporou krvavého polpotovského extrémisticky levicového režimu v Kambodži a nesmyslnou kritikou vietnamské obranné války, která zachránila statisíce khmérských životů v roce natočení NÁVRATU), řadí toto pozoruhodné dílo k filmům typu Formanových VLASŮ. Silný zážitek, který jsem si před lety z tohoto filmu odnesl, je podpořen jak skvělými hereckými výkony obou protagonistů, Fondové i Voighta, invalidy i jeho trochu nečekané partnerky, tak vyčerpávajícím a strhujícím popisem doby, která už byla tak trochu minulostí. Hořkost, kterou z filmu cítíme, najdeme dnes v dokumentárních Mooreových dílech typu FAHRENHEIT 9/11; je oprávněná, pocit z nesmyslně utracených mladých lidských životů vyznívá jako nesmlouvavá obžaloba především johnsonovského a nixonovského "watergatského" prezidentství. NÁVRAT nepochybně patří k filmům, které svou katarzí oslovují i naši současnost. A zřejmě nejen ji. (29.04.2008)

Dát filmu s tak závažným tématem, jako je návrat válečných mrzáků do civilního života méně než 4* může vyznít jako svatokrádež, ale přes slušné obsazení a onen námět ve mně film po dlouhou dobu nevyvolával žádné velké emoce. První hodina se nese v nevýrazném duchu a pokud bych měl Ashbyho film srovnat dejme tomu s Narozen 4. července Olivera Stonea, pak ten druhý u mě s převahou vítězí. Od klíčové scény soulože hlavních hrdinů nabírá film sice na vnitřním napětí a stává se o něco zajímavější, jenže konci opět schází nějaká klíčová emotivní scéna, díky níž by si divák film trvale uchoval v paměti. V dlouhé řadě amerických snímků na podobné téma představuje Návrat domů z mého pohledu jen lepší průměr. Celkový dojem: 65 %. (04.07.2010)

Halu Ashbymu se "Návratem domů" povedl mistrovský kousek - natočit naprosto jednoduchou formou obsahově nesmírně silný film, vskutku protiválečné drama bez jediné krvavé bojové scény, citlivě milostné drama bez vášnivých srdcervoucích vztahových klišé, film o naprosto obyčejných lidech, jejichž životy a sny fatálně zasáhne válka, která vlastně ani není >jejich< a s níž vpodstatě nechtějí nic mít. Muži mají jen pocit povinosti k vlasti a potřebu si dokázat svou statečnost a ženy jsou jen ty jednoduché paničky, co "byly vychované" k jejich podpoře a následování... Ale >osud< všechny zúčastněné donutí nejen nějak změnit své postoje ale i schopnost nastalé situace smysluplně řešit... Režiséru i ostatním protagonistům se navíc podařilo (i díky dobovým rockovým songům) skvěle vystihnout styl a atmosféru doby konce >šedesátých< let, kdy Válka ve Vietnamu vrcholila a Amerika ještě zcela neznala její možné následky pro ni samotnou. "Nejsem nepřítel, nepřítel je válka" - zazní při závěrečném střetu obou mužských >hrdinů< a v tomhle případě to vůbec nezní jako jen nějaká fráze. Tenhle návrat domů končí tragicky - a tak nakonec ve fatálním finále přichází další zbytečná smrt a snad nějak i symbolicky poslední pohled kamery končí na nápisu ve dveřích supermarketu: "Lucky - Out"... Tak... - - - - - (Poprvé viděno někdy pradávno více tomu jak dvacet let v ČST i v kině, komentář zde po znovuzhlédnutí 6.9.2009 na ČT2 jako třináctý - 7.9.2009) (21.09.2005)