Návrat domov

Jako by si autoři snímků o Vietnamu půjčovali jeden soundtrack... je mi jasné, že se z rádií šedesátých let těžko ozývaly jiné hity, tady mě však jejich neutuchající přítomnost ve vážných a vypjatých situacích dost rušila. Co rozhodně nerušilo, byl Jon Voight, nemohla jsem uvěřit, že se dívám na procítěný výkon dnešního slizkého chlápka, předvádějícího svou tvarohovou konzistenci i barvu v postavách - jak jinak - slizounů ve vedlejších rolích. Jeho vystupování bylo přirozené a uvěřitelné, skrývanou bolest a zklamání vyjádřil pouhým pohledem či držením těla a jeho proslov k studentům v závěru filmu byl jedním z mých nejsilnějších emocionálních zážitků... (filmových, samozřejmě :-)) (02.02.2010)

Tohle není zbytečně emotivně vyhrocené, naopak se herci snaží o to, aby to bylo relativně klidné, což se jim popravdě daří docela dobře. Jane Fonda a Jon Voight jsou prostě skvělí a sedli si dokonale. Ale i ostatní zde mají své místo. Jeden z nejlepších filmů o válce bez válečných scén, jaký jsem kdy mohl vidět. (12.02.2018)

Slova jsou docela zbytečná.Přesně takhle je válka ve Vietnamu nejsilnější.Když není vůbec ukázána a vidíme jen její důsledky.Návrat domů je mnohem lepší než podobně laděný film Narozen 4. července,působivější a hlavně dojemnější.Jon Voight i Jane Fonda nehrají,ale jsou.A Lukova závěrečná řeč ke studentům patří k těm nejpůsobivějším filmovým scénám,jaké jsem viděl.Žádný patos,klišé,jen a pouze pravda.Velký zážitek. 90 % (26.04.2010)

Silné drama nečekané lásky manželky ve vietnamské válce bojujícího vojáka k paraplegikovi - veteránovi z Vietnamu. Není to film válečný, žádnou válečnou scénu zde najít nelze, ale film psychologický o vyrovnávání se s traumaty dvou válkou zničených mužů. Trauma z válečných hrůz, trauma z postižení, trauma z odjezdu manžela, z nevěry a trauma z návratu domů k nevěrné ženě. Film více pro ženy než pro muže. Kvalitně vybraná hudba - např. loučení při odjezdu do války s Hey Jude. Trailer: http://www.csfd.cz/film/16506-navrat-domu-coming-home/videa/ (01.02.2010)

Tématicky i poselstvím silný snímek, který naplno využívá vynikající herce ke svému užitku. Bolestivého období Spojených států nepřestane pálit Američany asi nikdy, ale přes všechnu příběhovou sílu a vyjádření o hrůzách (neukázané) války, tomu v mých očích stále dost chybí. Postavy mi sympatické nebyly, i když možná ani neměly, ale vůči ženám jako je hlavní postava mám lehkou averzi. Styl doby je vystižen skvěle, čemuž pomáhá vkusné pohrání s největšími hity, které ve filmu zazní (jako vnitřní i vnější hudba). Mezi hlavní prvky, které film chce ukázat bych nezapomněl stavět problematiku nemocnic pro veterány během/po válce ve Vietnamu. Téma "postavení/potřeb" manželky, která potřebuje zaplnit místo po odcházejícím manželovi by vyšel na samotný seriál... Emoční síla filmu na mě vůbec nedopadla. Možná je to důsledek velkého počtu filmů s antimilitarismem (Vietnamu obzvlášť), ale tahle oscarová přehlídka jako by říkala to samé, co nejeden film před ní/po ní. Já raději Narozen 4. července... (pochyby mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami vysoké hodnocení převážilo dolů) (05.02.2010)