Dve tváre Very Drake

"Odejde TO a budete zase čistá jako sníh..." Jaksi nemohu věřit, že Vera nevěděla, co dělá, že nevyplachuje jakési "TO", ale ničí život, že ZABÍJÍ NENAROZENÉ DÍTĚ! Jen to nechtěla za nic na světě slyšet... Myslím, že všechno je jen o nutnosti nazývat věci pravými jmény. Už ten současný odborný název "přerušení těhotenství". To těhotenství už nebude pokračovat, není přerušeno, je ukončeno! A jeden život je zmařen, nenarozené dítě je zabito a spláchnuto do záchodu! Nejstrašnější na tom je, že poprvé byl potrat zlegalizován v bolševickém Sovětském svaze, později v hitlerovském Německu a dnes se považuje za nejskvělejší a nejpokrokovější výdobytek svobodné západní společnosti. Nepřipadá vám na tom něco špatně? - - - Já souhlasím se Sidem, synem Very: "Je to hnus!" (01.02.2021)

Dá sa povedať, že bez hlavnej predstaviteľky (a samozrejme scenára, do ktorého ju zasadili) by holá kostra príbehu bola len tuctovou snahou o porýpanie sa v téme, ktorá v morálnych názoroch patrí medzi najkonfliktnejšie. Určite práve potraty môžeme zaradiť do oblastí, ktoré 99% ľudí rozdeľujú na dva tábory. Tento film však nedrží ani jednej strane a brilantný výkon Imeldy Staunton dáva príbehu nový rozmer a neuveriteľnú hĺbku dotýkajúcu sa duše jednoduchého človeka. Duše dobrej ženy, ktorá nikdy nechcela nikomu ublížiť a predsa poskytuje pomoc, ktorú spoločnosť za ubližovanie či priamo vraždu, považuje. Duše tak jednoduchej, že pri plnom uvedomení si svojich činov sa nezadúša plačom od strachu z potrestania či od ľútosti nad tým čo vykonala, ale od hrôzy nájdenej v náhle otvorených dverách zakázanej izby svojho podvedomia, kam predtým nikdy nevstúpila. 4,5* (23.05.2006)

Nic proti Leighově (mimochodem skvělé) režii, ale chtělo by to snad pár zcizovacích efektů nebo nevím čeho, aby se divák dostal aspoň na chvilku ven z (mimochodem velmi poutavého) příběhu a aby si hlouběji uvědomil, že si při vší dobrotě stejně za zničení svého štěstí (a své rodiny) mohla sama - tedy aby film získal obecnější rozměr (i když jednou za čas pěkně udělaný doják neuškodí). Ono to tam samozřejmě je, ale kdyby se na to šlo spíš než přes emoce přes rozum, byl by film jistě ještě silnější. Jinak mě překvapilo (a potěšilo), že se Leighovi opravdu podařilo nepřiklánět tam ani tam.. (i když já jsem měl jasno). Snad jen jediný problém : celou dobu jsem myslel, že je film natočen podle skutečné události (skutečné oné ženy) a vše jsem bez pochybnosti polykal - ale zpětně mi už chování paní Drakeové tolik věrohodné nepřipadá. (04.08.2008)

Velice nerad používám z angličtiny převzatou frázi "herec XY ukradl/ovládl celý film", ale v případě Very Drake jsem nebyl daleko od použití této floskule. Evropskou filmovou cenou, cenou BAFTA a cenou z MFF Benátky oceněná Imelda Stauton skutečně předvádí dechberoucí výkon. Důvodem, proč jsem se k zmiňovanému výrazu nakonec neuchýlil bylo mé "prozření", že nejen ona, ale i všichni ostatní herci předvádějí skvostné party a společně vytvářejí úžasně živoucí celek. Rodina Drakeova ve filmu žije a Stauton z filmu vyčnívá nejen pro své vypodobnění Very, ale i pro centrální postavení své role v příběhu. Vedle palčivých scén policejních výslechů (ne nepodobných trýznivým scénám v Prolomit vlny) si tak velice cením epizodek rodinného soužití Drakeových. V malém bytě, kterému Vera věnuje detailní a procítěnou péči, vyniká herecká bravura všech zúčastněných. Mike Leigh se nevyjdařuje k otázce potratů tak otevřeně jako jeho krajan Alan Parker k trestu smrti (Život Davida Galea) a je to ku prospěchu díla. Tento film totiž není ani tak o tom, zda "potraty ano či ne", ale spíše o tom, zda je fér, aby si je bohatí mohli nechat udělat na privátních klinikách za 100 liber, zatímco chudí musí spoléhat na "Very Drake". A především je pak tento film o rodině, jejím intimním soužití a lásce, kterou přervaly či poškodily dobré úmysly matky. V dobrotě až mesiaštví hlavní ženské postavy nacházím další z paralel s von Trierovým Prolomit vlny. Bohatý a nejen k přemýšlení inspirativní film je tahle Vera Drake. (19.01.2005)

Vera Drake vyznává systém a povinnost. Potřebuje je. Proto se stará o rodinu. Proto provádí potraty obstarožním nádobíčkem. Je přesná. Vždycky pomáhá... Protože tak je to přece správné... Ovšem když jsou její pravidla narušena, Veřin svět zbavený falešného centra securitatis se hroutí. Film neúprosný jako švýcarské hodinky. Film těžko snesitelný. A nenechme se mýlit, ani zdaleka nejde "jenom" o potraty. Čili: Dvě velmi subjektivní hvězdičky. Imelda Staunton hraje skvěle, tudíž jsou především pro ni. A nepokrytě přiznávám, že kdyby byl hlavním "hrdinou" někdo sympatičtější, mé hodnocení by bylo vyšší. Paradoxy? Jsem zkrátka povrchní děvče... (18.09.2011)