Prefíkaná banda

Hodnotim po prvních dvou seriích. Ze začátku rozhodně na plný počet, ale postupem času jejich triky sice neslábnou, ale systém je pořád stejný, takže na ten podfuk přijdete už sami a lehce. V dalších seriích budu ovšem mile rád pokračovat, jelikož dívat se na seriál jako je tento je doopravdy radost. (27.05.2008)

Nápad udělat si "business" z podvádění a napálit každého, kdo se namane, je svým způsobem originální a má i něco do sebe. Ještě tak umět s takovým námětem pracovat. I když se na seriálu vystřídala slušná řádka režisérů, nepoznáte mezi jednotlivý epizodami jediný rozdíl. Jedna jak druhá v jedné režijní šabloně poctivě dodržující dikci televizních seriálů. Když se v závěru povede někoho partičce podfukářů doběhnout, a nedělejte, že nevíte, jak jednotlivé díly končí, tak nikdy nechybí scéna sáhodlouze vysvětlující, jak k tomu ultra mega "doublecrossu" došlo. Po tomto předčítání, jak v nějaké knihovně, pak neomylně následuje scéna žertovného špičkování mezi jednotlivými členy týmu, naparování se jeho šéfa a to případně doplněné o finální a příšerně trapný záběr jak ze seriálů osmdesátých let, kdy všichni svorně kráčejí směrem k laciné odjíždějící kameře připomínající vizuálem mobilní telefon levnější třídy. Kdyby to nějak překvapilo, kdyby se to tak vehementně "zuby nehty" úzce nedrželo jednoho schématu, a kdyby to nevyvolávalo dojem natočeno za pět liber. Většinu rozpočtu asi shrábnul vysloužilý "sedmý statečný" Robert Vaughn, který mě v podstatě nalákal podívat se na několik epizod. S lepším zpracováním, respektive s mnohem lepším než je tohle, by také přišly lepší známky ode mě. Takhle to nudně a stereotypně splývá se seriálovou produkcí a výrazného vrcholu to v ničem nedosáhne. Mé hodnocení: 40% (26.11.2013)

1.série. Mě osobně tenhle poměrně zdařilý seriálek o podvodnících nedal v zásadě nic. Uhlazený cool look, podbarvený jazzovým soundtrackem je mi sympatický, obsazení už méně a především pak námět samotný tady už samozřejmě byl mnohokrát (a lépe) - namátkou série o Dannym Ocenovi, svižní Matchstickmen Ridleyho Scotta či v seriálu několikrát zmíněný, klasický Podraz. Nic co by vyčnívalo, nic co by vzbuzovalo silnější emoce či zaručovalo nadstandartní zážitek. Na druhou stranu - určitě se najde spousta lidí, kteří tomu na chuť příjdou, takže mou rezervovanost berte s rezervou. 60% (18.11.2007)

Přiznávám, získalo si mě to od samého začátku. A taky přiznávám, že nejprve především díky uhrančivé kráse Jaime Murray (která mě fascinovala - koho ne?!?! - už v Dexterovi) a až v závěsu vybroušeností jednotlivých "případů". Jako celek je to ale při zpětném pohledu neuvěřitelně kompaktní, svým způsobem neustále gradující série, která byla snem každého správného fandy Dannyho parťáků a Podrazu. Jestli vás - stejně jako mě - vždycky mrzelo, když se na plátně/obrazovce se závěrem zmíněných filmů objevily titulky, pak je Hustle víc než příjemná záplata na duši. (15.07.2011)

Mickově partě se to vždycky povede - hejla obere, hláškama rozesměje, zápletkama (i když ne vždy originálníma) dostane, a to vše za pouhých 50 minut. Chemie mezi zlodějíčky funguje výborně, doplňují se jako skládačka a když si odpustíte rýpavé "ale takhle by se ten člověk (rozuměj hejl) neměl zachovat", tak se vám to prostě musí líbit. (11.12.2007)