Prefíkaná banda

Jsem nevděčný televizní divák. Aby si nějaký seriál zajistil mou důvěru a každotýdenní účast, musí projít komplikovaným schvalovacím procesem, který vede od mozku přes srdce a... nepřejte si vědět, kde většina kandidátů končí. :o) Žijeme v době, kdy televize všechno přehánějí a co chvíli v upoutávkách vykřikují, že máme zapomenout na vše, co jsme dosud viděli, protože TEPRVE TEĎ přichází to úplně nejfajnovější a ten, kdo se nepodívá, bude společensky vyřízen. Seriál, který dosud nikdo neviděl, hystericky avizují jako "kultovní" (Chirurgové), formálně šalebnou konfekci jako revoluční (24 hodin) a na stokrát nastavovanou a vychladlou kaši lákají vodopádem údajných emocí (Rodinná pouta). No vidíte. A přitom mě v poslední době nejvíc baví dvě nenápadné série, které uvádí ČT víceméně s nulovou reklamou, Black Books a Podfukáři. Na Podfukářích se mi líbí neokázalost, s jakou do 50 minut každé epizody vtěsnat desetkrát originálnější zápletku, než mají třeba dvouhodinoví Dannyho parťáci. A hravost. Třebaže to nepřehánějí s komediálními ambicemi, tvůrci i jejich hrdinové mají vtip a šarm. Mezi všemi seriály s kriminální tematikou a jejich ocelově neprůstřelnými drsoni působí Podfukáři mile a pohostinně jako pařezová chaloupka mezi mrakodrapy. 80% (23.10.2006)

Jeden z nejoriginálnějších seriálů poslední doby, i když poslední je v tomto případě nadnesené, když už se seriál vysílá několik let. Každopádně mez všemi těmi doktorskými dramaty, hloupými scifárnami a nevtipnými sitcomy rozhodně vyniká. Jako v každém dlouho běžícím seriálu i zde platí pravidlo, že jednou jsi dole a jednou nahoře. U tohoto seriálu znamená dole série kde se nenachází Mickey a parta se přesunula do Ameriky (myslím, že to byla třetí série), ale potom jsou série které to vykatapultují do výšin naprosté originality. Pravdu říct, většina podfuků má rozhodně podobný námět a v 8. sérii si už budete říkat, že se ty podfuky vlastně nijak neliší, ale potom jsou díly, které vás naprosto odrovnají. Je to dáno hlavně stopáží a počtem dílů na sérii, kdy autorům málokdy dojdou nápady a dokáží diváka překvapit. Z mé strany doporučuji a poslední hvězdu si nechám pro další případné série. Mimochodem jedna věc mě v seriálu neskutečně vytáčí. V jednom díle okradou nějakého borce o dva miliony liber a v dalším díle si musí vydělat pár tisícovek drobnými krádežemi na ulici, aby mohli provést další podfuk. Přesto, že jsou asi hodně rozhazovační tak tohle mě většinou dokonale nasere. Když nad tím tak uvažuji tak ještě jedna věc mi vadí a to neustálé moralizování a podfukářské životní "pravdy". To je u seriálů s námětem překrouceného Robina Hooda, kdy zlým a chamtivým berou a sobě na účet dávají, nedává žádný smysl. (11.03.2012)

Úvodní epizoda mě nadchla, po druhé jsem zchladl, po třetí jsem byl opět nadšen. Čtvrtá, pátá a šestá zopakovaly stejný cyklus. Po dlouhém přemýšlení jsem dospěl k závěru, že Podfukáři si navzdory jistým výkyvům nejvyšší hodnocení zaslouží. A co v tomto seriálu jde? O partičku povedených výlupků, kteří jsou schopni obrat o slušné jmění kohokoliv, krom lidí poctivých, razíc přitom zásadu: „najděte toho, kdo chce všechno za nic a dejte mu nic za všechno“. Je to pětice podrazáků natolik šarmantních a provádějících své kousky s takovou elegancí, že je nelze nemilovat. Seriál často, ať přímo či nepřímo, odkazuje ke starým švindlům a filmům o nich, obzvlášť k legendárnímu Podrazu, kterému se (ač na ploše několikanásobně delší) svou lehkostí vyrovnává. Jednotlivé epizody na sebe navazují jen velmi volně, platí co díl to podvod. Ten přitom obvykle sestává z krátkého nastínění a následného provedení s nečekaným rozuzlením (například pointa hned první epizody mě velmi potěšila svou nečekaností). Po technické stránce se jedná o absolutní špičku, oblíbené je „zamražení“ jedné osoby (zpravidla podváděného) a následné vysvětlení jejího pravděpodobného chování postavami jinými, živými, kolem se pohybujícími. Sympatická je rovněž snaha nebrat se nikdy zcela vážně, čehož důkazem jsou promluvy do kamery i mírné úlety nepředvídatelnými směry (viz taneční vystoupení v páté nebo čtvrté epizodě, nejsem si jistý). Co mi na druhou stranu vadí, je přílišné spoléhání se na náhodu při realizaci toho kterého podrazu, podporované navíc lehkou retardací podváděných (vám by nebyla podezřelá novotou vonící sázková kancelář?). Ale v celkovém souhrnu to jsou detaily, pošramocující celkový dojem z této britské lahůdky jen minimálně. Ono se ani není čemu divit, protože když už byla nějaká epizoda slabší, pak slabší oproti epizodě bez výhrad vynikající, což přece není žádná prohra. (07.10.2006)

Velice inteligentní, originální a zábavný seriál, kterých je opravdu minimum. Jeden z mých nejoblíbenějších seriálů vůbec. Tolik zvratů v ději, tolik plánování i nejmenších detailů ... já to hltal od první do poslední série, každý díl, prostě skvělé. Tým podfukářů je jedna rodina a tak se i k sobě chovají. Prostě dokonalé ve všech ohledech. Obměna týmu nevadí, ale já osobně jsem měl radši původní sestavu s Dannym a krásnou Stacey. A pamatujte: Poctivého člověka neobereš (26.11.2011)

SPOILEROIDNÍ HLÁŠKY, KTERÉ SE MI PODAŘILO ZACHYTIT: "Neplníš bobříka podfuku!" // "Copak padělám? Klonuju." // "Víš, kdo to byl Ikarus? Aby ses nespalil!" "Týpci jako já se nespálí, ale opálí." // "Počkat!" "Na co? Až zahaleká Testkně hučí Niagara a až si načůrá do dlaní?" // "Hrajeme karty, nebo flirtujeme?" "Já jsem pro obojí." // "Pamtujte si, že neexistují problémy. Existují příležitosti, jak je řešit." // "Chceš hrát?" "Ne. Já chci vyhrát." // "Nejsi hloupý, tak mysli!" "Nedal jste mi příliš na vybranou." "Ne, nedal jsem ti vůbec na vybranou." // "Věř mi Danny, že by ti vězeňský mundúr moc neslušel." "Mě sluší všechno." // "Femina, to je tvoje slabina." (08.11.2006)