Prefíkaná banda

Někteří boháči jsou potvory a vůbec si ty peníze nezaslouží. To je přeci jasné, že. Když je tedy partička šaramantních podfukářů oblafne s elegantní grácií tak, že chudák napálený "hejl" neví, kde mu z toho hlava stojí, na policii nemůže a nechápe, jak se vše vlastně seběhlo, vůbec by to nemělo vadit. O to spíš, že divák se u inteligentního a svižného anglického seriálku náramně a duchaplně pobaví. (08.09.2006)

Úvodní epizoda mě nadchla, po druhé jsem zchladl, po třetí jsem byl opět nadšen. Čtvrtá, pátá a šestá zopakovaly stejný cyklus. Po dlouhém přemýšlení jsem dospěl k závěru, že Podfukáři si navzdory jistým výkyvům nejvyšší hodnocení zaslouží. A co v tomto seriálu jde? O partičku povedených výlupků, kteří jsou schopni obrat o slušné jmění kohokoliv, krom lidí poctivých, razíc přitom zásadu: „najděte toho, kdo chce všechno za nic a dejte mu nic za všechno“. Je to pětice podrazáků natolik šarmantních a provádějících své kousky s takovou elegancí, že je nelze nemilovat. Seriál často, ať přímo či nepřímo, odkazuje ke starým švindlům a filmům o nich, obzvlášť k legendárnímu Podrazu, kterému se (ač na ploše několikanásobně delší) svou lehkostí vyrovnává. Jednotlivé epizody na sebe navazují jen velmi volně, platí co díl to podvod. Ten přitom obvykle sestává z krátkého nastínění a následného provedení s nečekaným rozuzlením (například pointa hned první epizody mě velmi potěšila svou nečekaností). Po technické stránce se jedná o absolutní špičku, oblíbené je „zamražení“ jedné osoby (zpravidla podváděného) a následné vysvětlení jejího pravděpodobného chování postavami jinými, živými, kolem se pohybujícími. Sympatická je rovněž snaha nebrat se nikdy zcela vážně, čehož důkazem jsou promluvy do kamery i mírné úlety nepředvídatelnými směry (viz taneční vystoupení v páté nebo čtvrté epizodě, nejsem si jistý). Co mi na druhou stranu vadí, je přílišné spoléhání se na náhodu při realizaci toho kterého podrazu, podporované navíc lehkou retardací podváděných (vám by nebyla podezřelá novotou vonící sázková kancelář?). Ale v celkovém souhrnu to jsou detaily, pošramocující celkový dojem z této britské lahůdky jen minimálně. Ono se ani není čemu divit, protože když už byla nějaká epizoda slabší, pak slabší oproti epizodě bez výhrad vynikající, což přece není žádná prohra. (07.10.2006)

Na podobné téma vznikla celá řada úspěšných filmů a seriálů, takže by jeden řekl, že nic svěžího a originálního se snad už nemůže objevit a ejhle - může! Podfukáři si mě podmanili chytrým scénářem plným ironického a typicky anglického humoru, výborným herectvím jednotlivých protagonistů a charismatem, které vyzařuje z jejich hrdinů. Pravdou je, že základní schéma se stále opakuje, parta podvodníčků vždycky vítězí, tzn. že po určité době se při vší nápaditosti scénáristů seriál stane do jisté míry předvídatelným. I tak velmi solidních 95 % celkového dojmu. Je zajímavé, že i bez bombastické reklamy je tohle dílko daleko lepší než jeho protějšky z amerických televizních seriálů. (04.06.2009)

Seriál plný naprosto neočekávaných situací, zvratů a rozuzlení. Nespočet neuvěřitelných a někdy až dech beroucích podvodů, fíglů, triků, fint, podrazů, podfuků, lstí, pastí, klamů, přetvářek a švindlů. Toto vše navíc doplněno trochou humoru a napětí. S každým dalším dílem a každou sérií přichází nové, ještě zajímavější, originálnější a nečekanější podvody prováděné tím nejpreciznějším a nejelegantnějším způsobem. Po zhlédnutí sedmé série Hustle jsem si stále jistější tím, jak bych odpověděl na otázku: "Co je podle tebe nejlepší seriál?" (01.04.2009)

Seriál BBC má za sebou už sedmou řadu. U šesti nových dílů premiérovaných začátkem roku 2011 na BBC jednoznačně převažuje prvek zábavnosti (entertainment) v pravém slova smyslu. Spíše než sofistikované podfukářské scénáře namířené proti různým “hejlům” (marks), které navíc dokázaly vždy překvapit diváka samotného, jsou tu už jednotlivé epizody poskladané spíše z gagů. Věrný divák podfukářů se však touto proměnou jistě nenechá odradit. A generace třicátníků odkojená legendárním seriálem Dempsey a Makepeacová rozhodně ocení epizodu, v níž právě představitel Dempseyho Michael Brandon otevírá v Londýně své další, zaručeně poctivé kasino. Když se ale ohlédneme zpátky na vývoj celého seriálu, máme před očima pestrou škálu nápadů a dynamické proměny ve složení týmu Podfukářů (anglicky Con artists - tedy přesněji umělci podfuku). Úplně první díl kromě setkání s původní sestavou, která vydržela 3 celé sezony, stojí na příběhu z legendárního filmu Podraz (The Sting s Paulem Newmanem a Robertem Redfordem v hlavních rolích). Krásná Stacie Monroe (Jaime Murray) se ale poměrně brzy okouká a její herecké umění začne pokulhávat za krásnou postavou a milým úsměvem. Dle mého názoru nejslabší čtvrtá řada byla možná nejriskantnějším podnikem celého seriálu. Vypadl totiž mozek týmu Michael Stone (Adrian Lester) - celou dobu strávil v Austrálii, kde se věnoval prodeji opery v Sydney - a vedení týmu se ujal intuitivně impulzivní Danny Blue (Marc Warren). Potřebný dynamický impuls dostala pátá řada. Mickey předvedl impozantní návrat z Austrálie a místo Stacie a Dannyho přichází do týmu nová dvojice Emma Kennedy (Kelly Adams) a její bratr Sean (Matt Di Angelo). A právě Emma Kennedy vnáší do děje příjemné jiskření ve vztahu s Mickeym a hlavně trochu větší dávku hereckého talentu něž její předchůdkyně. Navíc přichází v době, kdy naháněč a “vějička” (The roper) týmu podfukářů Albert Stroller (Robert Vaughn) sedí ve vězení. Původem Američan Abert Stroller a geniální všeuměl Ash Morgan (Robert Glenister) jsou vlastně jediné stálice týmu. Spolu s nimi “otloukánek” barman Eddie. Velmi příjemná je také propracovaná vizuální stránka a práce s kamerou. Kdo má rád Londýn, nebude mít nikdy dost. Totéž platí o luxusních interiérech. A když spočítáte, jak velká část příběhu se vypráví jen obrazem, zbyde na dialogy jen pár stránek textu. A proč pohádka? Podfukáři nikdy neporuší první pravidlo podfuku - the first rule of con. Nikdy nepodrazíš poctivého člověka - you can never cheat an honest man. Ruku na srdce, kdo z nás by to někdy nechtěl pořádně natřít bezohlednému developerovi, chladně vypočítavému investičnímu bankéři, arogantnímu politikovi a nebo jinému vyčuránkovi? Pohádkových motivů je v různých epizodách celá řada. Ale v podstatě jsou všichni podfukáři takoví kocouři v botách - je snad na světě geniálnější pohádka? PS: animaci k úvodním titulkům dělal stejný tvůrce jako ty animačky ve Stopařově průvodci po galaxii. Pokud znáte jeho jméno, tak mi prosím napište, díky. (23.05.2011)