Přísahám a slibuji

Scénář byl napsán ještě na sklonku éry reálného socialismu a stejně tak byla vlastně zahájena i výroba, takže snímek spadá spíš do produkce pozdních 80. let a odpovídá částečně svým dějem dobově poplatným představám o poválečné etapě počešťování pohraničí. Skutečnost byla trochu složitější a méně černobílá. Abrhám hraje až příliš ušlechtilou, trošku jednorozměrnou postavu. Přes výše uvedené jde o mírný televizní nadprůměr. Celkový dojem: 60 %. (11.01.2008)

trošku neprávem opomíjený celovečerní seriál na téma: poválečné osídlování pohraničí od A do Z. Podívaná je to sice příjemná, nicméně nudně ateliérová (právě exteriéry Sudet by seriál dost pozvedly) a na začátku taky slušně ideologická. Nyní k obsahu: Hlavní postava primáře Alberta je hodným dvojčetem primáře Blažeje a podle toho se taky tak chová, jako souznění všech ctností. Ačkoli je primář Albert na scéně cca 95 % stopáže, jsou ve Starém městě (Týništi) i jiné postavy: intrikující ředitel nemocnice Urban, moudrý doktor Stein, jeho kůň, Olda Bican, který v laboratoři míchá lektvary, účes Zuzany Bydžovské a především Viktor Vrabec v charakterní roli okresního tajemníka KSČ. Jednou z postav je i doktorka Čeňková, která v dalších dílech pojme primáře Alberta/Blažeje za muže. Na závěr seriálu do Sudet přijíždí starý primář Sova, aby v některé zabavené vilce po Němcích vybudoval nový Soví hrad... (17.07.2011)

„Medicína je jen jedna, služba pacientů.“ Doktor Albert možná druhým může připadat trochu jako „asketa co měří druhé lidi svým asketismem“, nebo jako člověk co si hraje na „soudce či anděla spravedlnost“, ve skutečnosti je to ale muž s úžasnou vnitřní odvahou  řídit se vždy a za každých okolností lékařskou přísahou. V některých chvílí se divák asi neubrání dojmu, že dotyčný se svou idealistickou morálkou snad „spadl z nebe“ a musí se ptát, zda v poválečném čase mohl v pohraničí někdo takový jako doktor Albert vskutku existovat. Josef Abrhám tuhle postavu dokonalého gentlemana ztvárnil na jedničku s hvězdičkou, já ale těch pět hvězdiček ani po tomto opakovaném shlédnutí (po dlouhé době) dát nemohu. Hlavně proto, že na tom seriálu je přeci jen znát, že jeho scénář byl napsán ještě na sklonku éry reálného socialismu (viz některé scény, kdy některé postavy seriálu mají tendenci do medicíny míchat politiku – ač hlavní postava tomu úspěšně vzdoruje). Trochu mám tak tendenci jej hodnotit stejně jako ředitel nemocnice Urban (L. Munzar) primáře Alberta: „Milovat tě člověk nemůže, ale vážit si tě musí…“ (22.05.2022)

Ne všechny scény a motivace postav jsou zde dobře napsány, některá černobílá klišé rovněž zabíjejí zajímavý nápad a myšlenku (tedy že ne všichni Němci byli zlí, že i Češi se chovali hnusně, že v lékařství by nemělo nepřátelství mít co dělat apod.), žel i Abrhám a postavy kolem něho mi přijdou takové nijaké a nanicovaté, Janžurová svými vtipnými vsuvkami je spíše na škodu, a tak nějak není jasné, kam celkově seriál směřuje a co chce přesně říci. (30.12.2014)

Nemocnice na kraji republiky. Trochu neprávem polozapomenutý seriál/čtyřdílná televizní inscenace z hektické doby konce komunistické totality a počátku budování demokratické společnosti, kde se obě tyto éry homogenně propojily v jeden tvar, což vytváří zajímavý oblouk s dobou zobrazovanou v seriálu, tedy roky 1945 - 1948. Castingově to hodně navazuje na legendární Nemocnici na kraji města (což asi nebude úplně náhoda), námětově i scenáristicky je to ovšem o dost výš...přeceňovaný Dietl sahá Otto Zelenkovi ledva ke kotníkům... Škoda jen z dnešního pohledu televizního provedení, lépe by možná vyzněl celovečerní film... (09.11.2017)