Přísahám a slibuji

Scénář byl napsán ještě na sklonku éry reálného socialismu a stejně tak byla vlastně zahájena i výroba, takže snímek spadá spíš do produkce pozdních 80. let a odpovídá částečně svým dějem dobově poplatným představám o poválečné etapě počešťování pohraničí. Skutečnost byla trochu složitější a méně černobílá. Abrhám hraje až příliš ušlechtilou, trošku jednorozměrnou postavu. Přes výše uvedené jde o mírný televizní nadprůměr. Celkový dojem: 60 %. (11.01.2008)

Nemocnice na kraji republiky. Trochu neprávem polozapomenutý seriál/čtyřdílná televizní inscenace z hektické doby konce komunistické totality a počátku budování demokratické společnosti, kde se obě tyto éry homogenně propojily v jeden tvar, což vytváří zajímavý oblouk s dobou zobrazovanou v seriálu, tedy roky 1945 - 1948. Castingově to hodně navazuje na legendární Nemocnici na kraji města (což asi nebude úplně náhoda), námětově i scenáristicky je to ovšem o dost výš...přeceňovaný Dietl sahá Otto Zelenkovi ledva ke kotníkům... Škoda jen z dnešního pohledu televizního provedení, lépe by možná vyzněl celovečerní film... (09.11.2017)

Po prvním díle to vypadalo na jasné čtyři hvězdy, bohužel s každým dalším dílem to šlo trošičku dolů, děj je čím dál rozplizlejší a řeší se čím dál méně zajímavé věci. Což vyvrcholí kauzou konkurzů na primariáty, která mi přišla v podstatě úplně o ničem. Také Abrhámův vztah s Bydžovskou mi ze začátku přišel celkem v pohodě, ale časem to začalo být hodně otravné. A postava Abrhámovy dcery tomu též moc nepomohla. (11.11.2017)

Zatímco na lékaře Otu Duba jsem vždy slyšel jen chválu, s jeho literárními aktivitami to tak jednoznačné nebylo. Určitá idylizující tendence i apriorní sklon nadržovat dobru působily poněkud kontraproduktivně vůči záměrům, které do svých románů a novel (převážně) vkládal. Z druhé strany bylo zřejmé, že se vždy jedná (až na akceptovatelné výjimky) o skutečné umění. Román, nazvaný podle českého překladu svrzujících slov klasické akademické přísahy (Spondeo ac polliceor), patří k tomu nejlepšímu, co Dub napsal. Scénárista Otto Zelenka - svými kvalitami plně srovnatelný s klasikem Dietlem - i režisér Filip literární předlohu ještě podstatně vylepšili a plně využili její atraktivní námět. Herecké výkony prakticky bez rozdílu toto úsilí dále pozvedly. Zmiňovaná až jednorozměrná kladnost hlavního hrdiny (pomiňme určitovou Dubovu autostylizaci) je v tomto případě plně na místě - tito lidé opravdu žili a opravdu byli obětaví a nezištní. Všeobecně se věřilo a doufalo, že zdrcující zkušenosti z hrůzných let Mnichova, Druhé republiky i protektorátu narovnaly vztahy mezi lidmi, posílily solidaritu a že takto nastolený mír už nikdy nikdo nebude zpochybňovat (sr. v tomto ohledu skvělou Svěrákovu OBECNOU ŠKOLU). Pochopitelně, že skutečnost Třetí republiky byla složitější. Ale protože doba byla černobílá, i padouši byli zavrženíhodnými padouchy a zločinci zločinci. (Přechodů se jaksi nedostávalo, vždyť i válka také ve svém zázemí byla černobílá). Více bych v této souvislosti proto rád zdůraznil přesnost postižení a také odstínění odcházejících německočeských lékařů a zdravotních sester i výstižné postižení regionální atmosféry někdejšího hlavního města samozvané župy Liberce (včetně wervolfů). Klady v tomto případě vysoce převažují nad slabinami. A tak na závěr zbývá jediné povzdechnutí: Proč již dávno toto pozoruhodné, v každém případě nadprůměrné dílo nebylo převedeno na DVD nosiče? (02.12.2007)

Začátek seriálu mě celkem uchvátil, a to i přesto, že z něj přímo čišela jeho nízkorozpočtovost. Bohužel později už to tak dobré nebylo. Osobně nemám nic proti Zuzaně Bydžovské, ale tady mi hrubě nesedla a je asi hlavní příčinou, proč hodnotím jenom třemi hvězdičkami. Kdyby děj neutíkal tak dopředu a zůstali jsme pořád v roce nebo ve dvou od konce války, scénárista se zaměřil víc na detaily než na notoricky známý a smutný poválečný politický vývoj, dalo se z toho vytlouct víc. (01.02.2008)