Generál Eliáš

Výborný televizní film, a opravdu zdařilá pocta generálu Eliášovi, který to neměl opravdu lehké, stačí se jen zamyslet, co by každý z nás v tak vypjaté době dělal, a hlavně jak by uvažoval v onen dramatický moment kdy hrdina musí přesně rozpoznat morální hranici, kterou nesmí překročit ani pod třeba jistým nátlakem..Luděk Munzar jeho manželka Jana Hlaváčová nebo František Němec-výborní, a jejich role byly opravdu přesvědčivě sehrané. Opravdu velice bezradně se člověk cítí, když se jde čas od času podívat na Kobyliskou střelnici, k památníku obětem které tu byly za protektorátu zabity, a pak především obětem Heydrichiády, a tam vidí všechny ty jména mimo jiné i to Eliášovo-člověka v té době opravdu velice vlivného (ministerský předseda vlády PČAM), a člověka pracujícího pro vojenský protifašistický odboj ("Obrana národa"). Ještě do teď mi v uších zní Eliášova neuvěřitelně pravdivá věta "Nevezmu-li to, dostanou to lumpové, vezmu-li to, oprátka mě nemine..! (17.06.2007)

Nejednoduchá úloha generála a prvního protektorátního ministerského předsedy ing. Aloise Eliáše zůstává v obrazu českých dějin stejně nevděčnou, ne náhodou podobnou té, kterou sehrál prezident Hácha. Pokus o udržení alespoň minimální autonomie, snížení rizik a ztrát pro české země i riskantní zapojení vlastní osoby do odbojové činnosti, by v konečném resumé tohoto bývalého diplomata a neobyčejně statečného člověka neměly scházet. Munzarova herecká kreace je obdivuhodným psychologickým portrétem muže na rozhraní své politické kariéry, plně si uvědomujícího fatálnost kontroverzních činů, ospravedlňovaných nejasným hrdinstvím ve prospěch národa. Se stejným zaujetím vytvářejí své vedlejší role František Němec, Jana Hlaváčová i Vladimír Brabec. Zůstat vězněm ve vlastním těle jistě nebyla snadná volba, vývoj a události druhé světové války ale dali Eliášovu hrdinskému gestu za pravdu. Dnes určitě. (25.05.2014)

V chuďoučkých kulisách, na koleně spíchnuté, ovšem tak brilantně obsazené a vynikajícím způsobem zahrané, že nelze nedoporučit. Němec, Brabec a Munzar (v tomto pořadí) předvádějí koncert, člověk si říká, kdo by v tom musel hrát dnes, aby to bylo tak herecky nabité. Rozsahem (týká se "jen" roku 1941) i podobou malá, ale námětem a snad i dosahem velká inscenace. Člověk se skutečně až bojí pomyslet, jak by se současní političtí představitelé této země chovali v podobné situaci, v jaké se dílem osudu ocitl gen. Alois Eliáš. (28.01.2019)

Jistě, pocta velkému vojákovi a ještě většímu vlastenci by šla natočit ještě lépe. Tato malá televizní inscenace diváka příliš nevtáhne, nicméně především díky výkonu Luďka Munzara si alespoň lze udělat představu o tlaku, kterému agent s krycím jménem "Důvěrník" musel čelit. A že mu čelit dokázal a ještě k tomu takovým způsobem, to jen svědčí o kvalitách tohoto výjimečného muže. Za výtečného Františka Němce navyšuji skóre na 80% a nezbývá mi než doufat, že náš národ už nikdy nebude takové muže jako generála Eliáše potřebovat. PS 24. 3. 2019: Tehdy jsem tím samozřejmě mínil pozici vlasteneckého agenta v okupační vládě. Jinak nemůže být sporu o tom, že mužů a žen takto pevného charakteru je nám třeba v každém čase, tedy i dnes. (15.07.2007)

Jedna z těch mnoha věcí, kdy stačí vybrat zlomový historický moment, pak už se scénář píše sám. Luděk Munzar bez debat, k tomu bravurní František Němec a krásný zlidšťující prvek v podobě Jany Hlaváčové, která reprezentuje celý ten zástup obyčejných lidí, jejichž cílem bylo pokud možno přežít. Mapování bílých míst našich dějin se Československé a České televizi v 90. letech velmi dařilo. (07.12.2015)