Metallica: Some kind of monster

Metallica je pro mě absolutní láska. Při sledování tohoto dokumentu to bylo dost poznat. Vždy jsem totiž při jakékoliv příležitosti/písničce (neboli když se zapnula jakákoliv jejich písnička) tak jsem ji během pěti vteřin identifikoval a zpíval jsem s nimi. Nyní z toho mám řádně vyřvané hlasivky. Ale nelituji toho. Jejich hudbu poslouchám při každé příležitost. Tento dokument však pojednává o tvorbě jejich alba St. Anger, které osobně asi považuji za jejich nejslabší (Black Album je naopak dle mého nejlepší, protože pecky jako Enter Sandman, Of Wolf And Man, Sad But True, Nothing Else Metter, Holier Than Thou, to vše jsou jedny z mých nejoblíbenějších skladeb, společně s takovými jako je Master Of Puppets, All Nightmare Long, For Whom The Bells Tolls, Whiplash, Motorbreath, Blackened, Creeping Death, Here Comes Revenge, Metal Militia, Seek And Destroy, Ride The Lightning, novinka Lux Æterna nebo Jožin z bažin). Tahle skupina totiž umí naprosto úžasné balady, které natáhnou klidně na 8 minut. Ty balady mají melodii, mají myšlenku (kupř. Nothing Else Metter). To St. Anger v podstatě nemá. To je vlastně jenom obrovskej řev, kterej nepolevuje a nepolevuje. A nebo je už takovej makovej nemastnej a téměř nudnej (titulní skladbu St. Anger nemusím, je to právě takovýhle podivný mix). Ale tenhle dokument to vlastně celé vysvětlil. Oni vlastně měli smlouvu a neměli texty, tak se dva roky plácali ve studiu a stvořili desku. A víte vy co? Náhle mám to album mnohem radši, když vezmu v potaz, co tomu předcházelo. Metallica je agresivní hudba, která prostě nejde pouštět potichu. Taky zvuk na televizi jsem měl puštěný naplno a skvěle to dodělávalo atmosféru celého dokumentu. James Hetfield bohužel jenom trochu, jen nepatrně klesl v mých očích na jednu takovou mnutu dvě tohohle filmu, protože byl prostě nepříjemný hovado. Však ta jeho rodina z něho dělá prostě pořád člověka a mě se to strašně líbilo. Kirk Hammett byl ale o poznání tišejší než jsem si jeho povahu představoval. Mnohem introvertštější. Pořád ale moc fajn tejpek. Ale borec Lars Ulrich...! Hovado se vším všudy (jeho sbírka obrazů absolutní peckoš!), pořádnej odvázanej rebel. Scénka, kde vypráví o svém umění a náhle se ozve ,,Tati! Tati pojď sem!'' byla vlastně neuvěřitelně dojemná, když vezmete v potaz jeho odvázanost. A Robert Trujillo na konkurzu zaválel, náhle v mých očích vystoupal zase o něco nahoru (já ho jako občas moc nemusím, protože mi přijde, že třeba zkazí For Whom The Bells Tolls). Dokument je teda pro mě absolutní pecka a nejoblíbenější dokument. Bomba, absolutní MASTER DOKUMENT!!! 10/10 (11.12.2022)

Moje hodnocení je ovlivněno tím, že Metallicu nemám rád. Dokument je to však výborný. Ukazuje hlavně střet dvou supereg a jednoho člověka, který si myslí, že je nad věcí. Příběh putování od přátelství k finančnímu kalkulu a zpět, což se zastavilo někde uprostřed. Jinak je na nich fakt hodně vidět, hlavně v porovnání s Trujillem (čistá radost z hudby), že je hodně poznamenaly peníze a každý se s tím vyrovnával po svém a ne moc dobře. Jinak dělení 33-33-33-5 mě šokovalo silně negativně, aspoň, že se to zatrhlo. Nahrávání bylo dlouhé a možná proto působí i stopáž trošku natahnutě. (07.10.2010)

Album St.Anger nepatří mezi mé oblíbené. Přesto si nemyslím, že je vysloveně špatné (pořád dokola si ho ale také nepouštím). Metallica měla už i horší. Napadá mě taková kacířská myšlenka. Možná je lepší sledovat v tomto dokumentu jak St. Anger vznikal, než ho poslouchat. Mě osobně nikdy nezajímaly pozadí jednotlivých skupin. Mě stačilo slyšet jejich hudbu. Proto mě překvapilo, jek zajímavý dokáže být pohled do soukromí jedné skupiny. Pár podobných dokumentů už jsem viděl (třeba ten o Iron Maiden, Flight 666). Většinou se všichni ujišťujou, jak jsou skvělí, jaká je s nima zábava a jací jsou pohodáři. Tento dokument naproti tomu ukazuje tři osobnosti, normální skutečné osoby, které mají své vady, své problémy, své horší dny a své lepší dny. (19.12.2010)

Dlouho jsem přemýšlel, kolik tomuto dokumentu nasypat procent. Když se vrátím do minulosti, musím se přiznat, že jsem Metallicu na přelomu 80. a 90. a v první polovině 90.let bezmezně miloval, obětoval bych vše pro to, abych měl kdejakou blbost, co vydali. Po černém albu však přišla zbytečná pětiletá pauza, pak místo skvělého alba rozpačité Load, ještě horší a nudnější Reload a až do St.Anger v podstatě nulová aktivita (album coververzí a koncert se symfonickým orchestrem nelze počítat za nějak převratná díla) a i otrlým fanouškům došly nervy. Když pak Hetfield vyhodil Jasona, bylo po lásce k Metallice. Dokument v podstatě odhaluje starým fanouškům Metallicy věci známé - Hetfield a Ulrich jsou sebestřední sobci a pokud není po jejich, je zle. Divím se, že se vůbec na něčem domluvili od roku 1982, kdy skupinu založili. Velká škoda Kirka, jen snad to, že je flegmatik, ho drží s nimi pohromadě. Film sestává ze spousty průměrných scén ze studia, kde to občas pěkně vře, vynikající jsou ovšem některé scény jako třeba rozhovor Ulricha s Mustainem (obrovská škoda, že u toho nebyl i Hetfield!!), výborný je nástup Trujilla (ten chlap má snad v prstech dynamit), vzpomínka na Cliffa či jam se ženou - basistkou. Spíše 70%, ale album St.Anger je hromada tuctových sraček ;-) (21.02.2005)

"'Fuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuck!' 'I want four of them. Do it again.'" Tak tohle je naprosto parádní dokument o kapele Metallica, který pojednává o všem, co se dělo při natáčení alba St. anger. Vše je natáčeno za běhu, uprostřed snímku se rozhoduje o tom, jestli se bude natáčet dál, jsou zachyceny více či méně úspěšné studiové zkoušky, návštěvy psychologa, výběr baskytaristy..zkrátka vše.. "'Hey, it's Lars from Metallica. I'm about to stick 50 grand up your ass..' '..one dollar at a time." (26.01.2007)