Réžia:
Ladislav SmoljakHudba:
Petr SkoumalHrajú:
Ladislav Smoljak, Petr Brukner, Zdeněk Svěrák, Bořivoj Penc, Genadij Rumlena, Marek Šimon, Petr Reidinger, Zdeněk ŠkrdlantObsahy(1)
V pražské restauraci „Pod Vyšehradem”, kam Cimrman rád chodíval na rybí speciality, přisedl k němu jednoho večera majitel hostince a zeptal se ho, zda by pro příští ples ledařů branického pivovaru nesestavil živý obraz „Češi na severním pólu”. Cimrman nabídku přijal a rozhodl se, že prostuduje polární tematiku přímo na místě. Nejcennějším přínosem jeho cesty do Arktidy byl jeho objev sněžného člověka (játyho). Cimrman se s ním osobně setkal, a jelikož k tomu došlo právě v době říje, mohl zblízka pozorovat jeho pohlavní život. Po návratu do vlasti, jsa silně nachlazen, nadiktoval svému sousedu Padevětovi hru „Přetržené dítě”, která byla takřka nehratelná v podobě, jak ji rekonstruoval dr. Brukner, která je však naprosto hratelná po revizi textu, kterou později provedl prof. Vondruška. Když se Cimrman uzdravil, ale jeho pravá ruka díky omrzlinám nebyla s to udržet pero, napsal levou rukou hru „kompaktní a čirou jeko střechýl” (Šalda) Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem. Z ní se svět – bohužel pozdě – dovídá, že čtveřice pražských otužilců stanula na nejsevernějším bodu naší planety o celý den dříve než Američan R. E. Peary. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (360)
O niečo slabšie ako Dlouhý, široký, bystrozraký. No ešte stále je to humor vinikajúci, ktorý musí zaujať každého. Len škoda, že sa nevyhnete zopár hluchým miestam, dokonca sa niektoré scény scény snažia silene vyzerať humorne. Zistil som tiež, že čeština mi tu robila naozaj problémy, a to si človek myslel, že s tím nidky problém mať nebude. 3,5* ()
Geniální. Dokonce jsem neváhal a za hříšný prachy koupil dárkovou edici všech her. U některých se směju víc, u některých míň. Ale směju se vždycky, vždycky mám dobrou náladu a nevěřícně kroutím hlavou, kde na to chodí. Tolik nápadů, odkazů, parafrází a chytrosti jsem snad nikde jinde neměl tu čest vidět. "Jdu na sever, jdu na jih" ()
"Kdo chvíli močil, již močí opodál..." No, já bych se z toho množství kultovních hlášek také možná i pomočil :-) "Já osobně ho budu jíst jen s krajním odporem...je to krajan!" Kam na to Svěrák se Smoljakem chodili? "Dobyt!... No, nic moc..." Naopak, tahle komediální divadelní hra nemá chybu! "Hra nebyla dobře přijata. Ani v tisku, ani v tlači..." ()
Rozhodně moje nejoblíbenější hra, řadím si jí na první místo hned nad Akt a Záskok. Obsahuje jedny z nejlepších hlášek, které kdy v DJC zazněly, leckdy jsou i pořádně morbidní, což jen přidává na celkovém hodnocení. Všichni herci jsou ve svých rolích fantastičtí a nenechají Vaši bránici ani na chvilku v klidu. Oproti např. Lijavci tu je naprostá absence hluchých míst a podobně jako u Záskoku, i zde je jedna výraznější tahounská postava, tentokrát ztvárněná dokonalým Ladislavem Smoljakem jako naprostým troubou Varelem Frištenským s houserem. Jenom se děsím chvíle, kdy DJC zkončí. To bude národní tragédie. "Když to srovnám s tím výletem na Kokořín..." "Kapitola 11. – Bloudíme v mlze. Kapitola 12. – Prohlídka petrohradské Ermitáže." ()
K Dobytiu severního pólu tak, ako k väčšine hier S+S, nemožno mať relevantné výhrady. Buď ich človek bez výhrad prijme alebo ... vlastne ani neviem, či iná možnosť existuje. Ostáva iba jedna otázka - prečo potom iba štyri hviezdičky? Nuž, je to filmová databáza a Dobytí je divadelným záznamom. Nemám rád toto zmiešavanie, ale keď ho akceptujú ostatní, ostáva mi iba možnosť hviezdičkou oddeliť divadelné záznamy od špičkových filmov. ()
Galéria (7)
Zaujímavosti (13)
- Když v semináři herci skládají živý obraz, vyzvou vždy nějakou ženu, aby představovala banku Slávii, tato postava však musí být nahá. Na výzvu se nikdy žádná žena nepřihlásila. S jedinou výjimkou, a to byla premiéra hry, kterou shodou okolností navštívila herečka Ivana Andrlová, která vyběhla na pódium a začala se svlékat. Nebyla to domluvená akce, ale chtěla pánům trochu „zatopit“. Nakonec ji vyzvali, aby se šla svléknout do zákulisí a přišla rovnou nahá. Tam se jí ujali technici a na pódium ji již nepustili a místo ní poslali chlapa v trenýrkách. (Kulmon)
- Jméno lékárníka Vojtěcha Šofra je převzaté od slavného kameramana Jaromíra Šofra. „To není náhoda, od Jaromíra jsme si to příjmení s dovolením vypůjčili. Jeho tatínek i dědeček byli lékárníci, a tak jsme to využili,“ vysvětlil Petr Brukner. (mnaucz)
- Hra měla premiéru 25. října 1985 v Divadle Jiřího Wolkera i přesto, že tehdy soubor působil v Divadle Solidarita (dnes Strašnické Divadlo). (mnaucz)
Reklama