Réžia:
Ladislav SmoljakHudba:
Petr SkoumalHrajú:
Ladislav Smoljak, Petr Brukner, Zdeněk Svěrák, Bořivoj Penc, Genadij Rumlena, Marek Šimon, Petr Reidinger, Zdeněk ŠkrdlantObsahy(1)
V pražské restauraci „Pod Vyšehradem”, kam Cimrman rád chodíval na rybí speciality, přisedl k němu jednoho večera majitel hostince a zeptal se ho, zda by pro příští ples ledařů branického pivovaru nesestavil živý obraz „Češi na severním pólu”. Cimrman nabídku přijal a rozhodl se, že prostuduje polární tematiku přímo na místě. Nejcennějším přínosem jeho cesty do Arktidy byl jeho objev sněžného člověka (játyho). Cimrman se s ním osobně setkal, a jelikož k tomu došlo právě v době říje, mohl zblízka pozorovat jeho pohlavní život. Po návratu do vlasti, jsa silně nachlazen, nadiktoval svému sousedu Padevětovi hru „Přetržené dítě”, která byla takřka nehratelná v podobě, jak ji rekonstruoval dr. Brukner, která je však naprosto hratelná po revizi textu, kterou později provedl prof. Vondruška. Když se Cimrman uzdravil, ale jeho pravá ruka díky omrzlinám nebyla s to udržet pero, napsal levou rukou hru „kompaktní a čirou jeko střechýl” (Šalda) Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem. Z ní se svět – bohužel pozdě – dovídá, že čtveřice pražských otužilců stanula na nejsevernějším bodu naší planety o celý den dříve než Američan R. E. Peary. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (359)
"Kdo způsobil, že sám náčelník vydával tak zvrácené rozkazy?" Tak to vím úplně přesně. Lékárník Šofr to způsobil. Je totiž trudomyslný, pravdu má náčelník a psali to v Učitelských novinách. Nicméně daleko nejzábavnější postavou je potah, nosič a primitiv Varel Frištenský. Bez něj by se ten pól dobýval určitě daleko méně zábavněji. Já jsem tedy velkým fandou hry a to již od prvního zaslechnutí, takže si vždycky vychutnám, když to Vašek dostane do křídla, když Šofr zafilozofuje o Podolí, když roztaje pečený Beran, když se jde na sever a když to srovnám s tím výletem na Kokořín, tak to stejně vždycky vyhraje Severní pól. ()
Pro mě jedna z top her Divadla Járy Cimrmana. Vtipem a humorem je doslova našlapaná a já se smál celou hru. Nemá cenu vypisovat do komentáře úžasné dialogy, věty, poznámky, slova či "hlášky", byl by pak hoooodně dlouhý. Hned po prvním podívání jsem si téměř celou hru dokonale zapamatoval a po pár dnech jsem neodolal a pustil si ji znovu. Takovou moc nemá mnoho divadelních záznamů a filmů. Jen za to by si Dobytí severního pólu zasloužilo maximální hodnocení, je to zkrátka jedna z mála věcí, u které se mi nedostává hvězd. ()
"Kdo chvíli močil, již močí opodál..." No, já bych se z toho množství kultovních hlášek také možná i pomočil :-) "Já osobně ho budu jíst jen s krajním odporem...je to krajan!" Kam na to Svěrák se Smoljakem chodili? "Dobyt!... No, nic moc..." Naopak, tahle komediální divadelní hra nemá chybu! "Hra nebyla dobře přijata. Ani v tisku, ani v tlači..." ()
987. hodnocený film: Další svělá hra, kde je smích stejně tak samozřejmý, jako skvělá souhra dvojice Smoljak - Svěrák. Při sledování se opravdu zasmějete a i když není tak skvělou hrou jako "Dlouhý, široký a krátkozraký", pořád ta aura kolem Járy da Cimrmana je nepřekonatelnou. Jenom co se nasmějete, když Petr Brukner, coby vedoucí výpravy, nedovede ani pořádně určit prvotní směr cesty na severní pól. No a pak Ladoslav Smoljak coby tažný "přítel", na kterého volají "Varle". 5* si jistě zaslouží a můžu jenom dále doporučit. 5* ()
Rozhodně moje nejoblíbenější hra, řadím si jí na první místo hned nad Akt a Záskok. Obsahuje jedny z nejlepších hlášek, které kdy v DJC zazněly, leckdy jsou i pořádně morbidní, což jen přidává na celkovém hodnocení. Všichni herci jsou ve svých rolích fantastičtí a nenechají Vaši bránici ani na chvilku v klidu. Oproti např. Lijavci tu je naprostá absence hluchých míst a podobně jako u Záskoku, i zde je jedna výraznější tahounská postava, tentokrát ztvárněná dokonalým Ladislavem Smoljakem jako naprostým troubou Varelem Frištenským s houserem. Jenom se děsím chvíle, kdy DJC zkončí. To bude národní tragédie. "Když to srovnám s tím výletem na Kokořín..." "Kapitola 11. – Bloudíme v mlze. Kapitola 12. – Prohlídka petrohradské Ermitáže." ()
Galéria (7)
Zaujímavosti (13)
- Závěrečné slovo o osudu výpravy (puštěné na nahrávce) namluvil Miloň Čepelka. (mnaucz)
- Jméno lékárníka Vojtěcha Šofra je převzaté od slavného kameramana Jaromíra Šofra. „To není náhoda, od Jaromíra jsme si to příjmení s dovolením vypůjčili. Jeho tatínek i dědeček byli lékárníci, a tak jsme to využili,“ vysvětlil Petr Brukner. (mnaucz)
- Hru diváci nemohli vidět v letních měsících, protože děj vyžadoval, aby herci byli teple oblečení a v kombinaci s divadelními světly docházelo k tepelným kolapsům herců. (sator)
Reklama