The Adventures of Priscilla, Queen of the Desert
The Adventures of Priscilla, Queen of the Desert
Réžia:
Stephan ElliottScenár:
Stephan ElliottKamera:
Brian J. BrehenyHudba:
Guy GrossVOD (2)
Obsahy(1)
Tato komedie je dalším snímkem, překvapujícím svou tematickou a vizuální agresivitou a opět spjatým s hudebním žánrem. Téma tolerance k sexuálním menšinám je nepochybně jedním z nejzávažnějších prvků, prostupujících filmové příběhy posledních let. Ve snímku režiséra Stephana Elliotta má toto téma provokativně výstřední podobu. Hrdiny svérázného road movie jsou dva transvestité a jeden transsexuál, kteří se ze Sydney vypraví v rozhrkaném autobuse s ženským jménem Priscilla přes poušť do australského vnitrozemí, aby v městečku Alice Springs účinkovali se svou show. V ní muži tančí v excentrických ženských kostýmech na populární hity ze 70. let. Cestou se trojice setkává s nejrůznějšími lidmi; jen někteří jsou však ochotni jejich odlišnost akceptovat. Patří k nim zestárlý automechanik Bob, který propadne melancholickému kouzlu elegantního transsexuála Bernadette, nebo skupina domorodých dělníků, kterou cizinci okouzlí svým vystoupením. Většinou však Bernadette, Tick/Mitzi a Adam/Felicia narážejí na nepochopení a odpor. I když je takové reakce zraňují, nehodlají a ani nedovedou přestat být sami sebou. Ani uvnitř trojice však nevládne harmonie: upjatá, stárnoucí Bernadette, která se jen těžce vzpamatovává z nedávné smrti svého přítele, žárlí na provokativního mladíčka Adama; Tick se zase potýká s utajovanou existencí manželky a synka. Trojice, poznamenaná střety s okolím a vzájemnými šarvátkami, však nakonec nachází dosud postrádanou naději a životní rovnováhu.
Režisér se ve svém snímku nevyhýbá pečlivě volené vulgaritě a křiklavé melodramatičnosti. Jeho snímek, odkazující ke klasickým, často kýčovitým hollywoodským muzikálům, je zpestřen množstvím tanečních čísel, v nichž dominují výstřední kostýmy, paruky a líčení ústřední trojice. Bizarní odraz dnes módních 70. let doplňuje dobová hudba a četné odkazy na skupinu ABBA, jež je idolem jak nejmladšího z trojice, Adama, tak takřka všech Australanů. Snímek maximálně těží z bizarnosti svých protagonistů, jejichž okázalé masky a "civilní", často žalostná a pochybující podoba, tvoří "samozřejmou" jednotu. Jistou jednotvárnost dramaticky řídkého děje se autor pokouší vyvážit množstvím vizuálních atrakcí. Důležitou roli ve vyprávění má australská poušť, jíž kameraman Brian J. Breheny dodal téměř "mimozemský" vzhled. Mezi klady zajímavého snímku patří herecké výkony trojice hlavních představitelů. Dominuje tu Terence Stamp jako fascinující Bernadette, která se v touze změnit svůj mužský osud dostala snad nejdále. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (137)
ocenenia : MFF Cannes 1994 - uvedené v sekcii "Un certain regard" ◘◘◘◘ Od začiatku sa to vyvíja ako vtipná road movie s peknými exteriérmy a ešte krajšími kostýmamy. Skvelý zážitok z originálnej zábavy umocňujú výkony Terrenca Stampa a Huga Weavinga. Časom však tá uletená a recesistická stránka filmu ustupuje do pozadia, a častejšie sa dostáva do popredia "dramatickosť", poukazujúca na spoločenský dosah tejto problematiky (diskriminácia, výchova detí, vzťah s okolím, hľadanie miesta v spoločnosti). V týchto chvíľach sa moje "hviezdičky strácajú". Viac by filmu svedčalo, keby ostal mixom kostýmovej road movie a komediálnej poeticko-lyrickej feérie. Napriek uvedenému, s prihliadnutím na originalitu a provokujúcu bizarnosť vymykajúcu sa spoločenským konvenciám, sa táto farbami hýriaca "podívaná" dá iba odporučiť. Našťastie to celé nepôsobí nevkusne, najmä vďaka absencii mužských bozkov a sexu...... proste príjemná anarcho-provokačná zábava :-) ()
Hodně zvláštní komedie o toleranci k jinakosti skýtá především netradiční herecké příležitosti Guy Perceovi a hlavně Terenci Stampovi (zde je tento obvyklý drsňák skutečně k nepoznání). Nominace na Zlatý glóbus za film a pro Stampa, Britové ho nominovali na BAFTU za výpravu, hudbu (Guy Gross), scénář, Stampa, kameru a cenu mu dali za úžasně extravagantní kostýmy a masky. ()
Vždycky jsem si pod tím fantazii jitřícím názvem představoval mimořádně extravagantní úlet, originální, drzou, málem undergroundovou jízdu, a po pravdě jsem z reality trochu zklamanej; problém bude nejspíš v tom, že mě samotný fenomén travesty show ani disko popíky nijak zvlášť nefascinují (v dobrém ani špatném), rozjařenost z toho, s jakým stylem a chutí své drag queens hrají Hugo Weaving a hlavně blazeovaný Terence Stamp, trousící krásně přisprostlé sarkasmy, mi vydržela jen chvíli, a pak už mi ke koukání zbyla jen nevzrušivá idylka v půvabných kulisách australské pouště s občasným krotkým náznakem dramatu či mírného dojáku o intenzitě zdařilé telenovely. Tenkrát před čtvrt stoletím to možná bylo větší zjevení, ale na druhou stranu, takové nesrovnatelně podvratnější, šílenější i zábavnější Rocky Horror Picture Show má ještě o dvě dekády víc, a o Almodóvarových komediích nebo Snídani na Plutu se snad ani není fér zmiňovat. ()
That's just what this country needs: a cock in a frock on a rock. 1) Travesti show nepovažuji za umění, snad za poněkud pokleslý druh zábavy. Řečeno slovy Felicie: We dress up in women's clothes and parade around mouthing the words to other people's songs. Může to být za určitých okolností docela zábava, ale na profesionální performery, ať už homosexuálního či heterosexuálního zaměření, hledím tak trochu skrz prsty. Řadím je mezi profese, které nejsou potřeba a nevyžadují téměř žádné schopnosti, sorry, ladies. Proto mě jejich turné v cirkusových úborech neuvádí do žádného transu. 2) Ano, film má i další rovinu, gayovské přijetí ve společnosti. Výstižně to říká Bernadetta: We all sit around mindlessly slagging off that vile stink-hole of a city. But in its own strange way, it takes care of us. I don't know if that ugly wall of suburbia's been put there to stop them getting in, or us getting out. Come on. Don't let it drag you down. Let it toughen you up. Pokud byl film natočen proto, aby tohle sdělil, budiž. 3) 55letý Terrence Stamp, 34letý Hugo Weaving a 27letý přitažlivý Guy Pearce (všichni heterosexuálové) ztělesnili ideu 30letého scénáristy a režiséra Stephana Elliota o australském westernu a la Sergio Leone (!) ozvláštněném imitátory žen. Z westernu se stala road movie, ale krása australského vnitrozemí na diváka zapůsobí zvláště v bizarní kombinaci s kostýmy travesti show. Scénář napsal Elliot za dva týdny a film pak nasbíral řadu cen, mimo jiné Oskara za kostýmy (to mě podrž). ()
Hned na začátku musím na rovinu napsat, že na představení travesti show bych nikdy dobrovolně nešel a natřásající transvestita v křiklavém kostýmu ve mně vyvolává odpor. Přesto jsem si film Dobrodružství Priscilly, královny pouště v rámci rozšíření svých obzorů, posouvání svých hranic a tréninku své tolerance nakonec pustil. :-) A dobře jsem udělal. Sice na danou subkulturu názor nezměním, ale díky filmovému vhledu ji možná o trochu více pochopím. Film je totiž vcelku dobře natočený. V podstatě jde o klasický mustr road movie a o nepochopení jedné z mnoha menšin v naší lidské společnosti. Především herecké výkony byly výborné, Hugo Weaving a Guy Pearce byli sakra uvěřitelní. Když ke kladům připočtu několik vtipných scén, které se zakládají právě na naprosté netoleranci buranské většiny k menšinám a také postupné ponoření do psychologie postav a lehkou psychologickou nadstavbu, rád udělím tři hvězdy. Na víc to vzhledem k tématu ale není. ()
Galéria (58)
Zaujímavosti (1)
- Julia Cortez v tomto filmu debutovala. (Pumiiix)
Reklama