Svätá hora

Byl jsem plný očekávání a nyní jsem plný dojmů. Začnu tím, že je to nemilosrdný klenot, který je nějak natočen a je moc dobře, že si jej režisér prosadil a nedělal kompromisy. Film je bezesporu plný symbolik a metafor. Spoustu z nich lidskému oku a mysli unikne, ale to hlavní je zřejmé. Všechny ty znechucující, dekadentní, bizarní a explicitní scény rádoby chorého mozku, který se zastavil v hodně špatném tripu uprostřed vuvuzelových kmenů, je vlastně velmi silnou kritikou lidského snažení a nezastavitelného růstu. Dává nám poznat naši vlastní medicínu, ale zároveň nás nabádá k prozření. Nabádá nás, abychom nepřivírali oko nad následky našeho komfortu, abychom ze sebe strhli naše břemena, soustředili se na sebedisciplínu a jasná morální stanoviska, jakýsi morální kompas - kodex, jenž je nad zlato. Je to ale i věc, která nám nutí zamyslet se nad našemi neduhy, které nás spalují. Alkohol, porno, jídlo, konzum, patologický vztah se svými rodičemi, každý máme svoje a každý to svoje ve filmu objeví. Je to zkrátka velká odysea poznání, stoupání na nebeskou horu, jejíchž vrchol nejenže nevidíme, ale on dost možná ani není, přesto je naší povinností stoupat výše a výše, protože prostě cesta je cíl, jsme zde náhodou, realita realitou být nemusí, nic jiného nám nezbývá a samo o sobě to, že má člověk důvod tu být a jiným neškodit, ba naopak jim pomáhat a vzděláváat - to je enough. Bál jsem se, přežil jsem, v kině jsme byli dva, takže mám nového kámoše - má zhýralost? S tím budu ještě chvíli bojovat. Jsem Ondra z planety Země. (30.05.2023)

Další experimentální počin z rukou Alejandra Jodorowskeho... Podobně jako u Fando y Lis na mě dýchla surrealistická vize fantaskního světa, kterou (mimo jiné) podpořil i John Lennon. Jednoduše řečeno je to taková pozoruhodná lahůdka, která zachutná zejména milovníkům netradičního uměleckého obrazu. Je to snímek provokativní, ale nikoliv pobuřující (i když jisté scény stojí na hranici)... Jodorowsky si tak opět rozdělil diváky na dvě odlišné skupiny - jednu tvoří jeho odpůrci (kteří v něm vidí zvrhlého následovníka markýze de Sade) a druhou tvoří obdivovatelé jeho nápadu a fantazie. Nepatřím ani k jedné z nich, nicméně na pouť "anonymní" Svatou horou nezapomenu. Halucinogenní bizarnost či duchovní trip, jak chcete, ale rozhodně tím neopovrhněte (a se Saló nesrovnávejte). (30.05.2008)

V jednu chvíli jsem si říkal, že se tento výtvor absolutně nedá hodnotit, nicméně když jsem dal Mezihře a Andaluskému psovi pět hvězd, těžko sem mohu vložit jiné hodnocení. Podobně jako u Mazací hlavy (kde to přiznal i sám Lynch) neexistuje jednotná interpretace, příběh je neschopen jakéhokoli převyprávění - obsahuje mnoho uměleckých, politických či emperických vlivů, postupem času se mi Jodorowského opus magnum asi nejvíce vykrystalizoval jako na orwellovská utopie, která kritizuje podobným stylem jako Šlépěje Jakuba Demla - věřím, že českému spisovateli s povahou Mrzouta ze Šmoulů by dílo padlo do oka. Nacházím zde reflexe květinové revoluce, hnutí hippies, fašistického Německa, vojenské diktatury, kubánské politiky, mayské kultury, vykládání karet, hinduismu, křesťanství, experimentální erotiky a samozřejmě nesmí chybět synagoga s kulisami podobnými těmi ze Studia Kamarád či Kuřátek. Stejně tak přemýšlím nad tím, co všechno Alejandro viděl či četl - chtěl bych být v biografu a sedět mezi Kubrickem a Lynchem, zajímaly by mě glosy Buňuela, Felliniho nebo Argenta, určitě se zde inspirovali také pánové Tarantino, Tsukamoto nebo Vorel (trpaslík kouřící THC), během projekce také padla jména typu Breton, Beckett, Klíma, Dalí, Munch... a aby toho nebylo málo, některé situace jakoby pan režisér konsultoval s Monty Pythony či Milošem Macourkem. Celé to ale není nějaký sled nesouvisejících scének, kdy by si tvůrce říkal - "tak, a teď slepím kanagonem brýle s mixérem a budu to považovat za umění", film obsahuje základní dějovou linku a je syntetický v duchu základní definice filmu. Ač gradace v závěru trochu zvolní, je i tak užitečné sledovat každé políčko, jelikož, jak už jsem naznačil rozsáhlým výčtem jmen výše, každou chvíli se mění vnímání celku jako takového. Stejně bych se vyjádřil o závěrečné pointě, která převrací smysl uplynulých dvou hodin. Občas jsem si tedy nebyl jist, co s tím, ale už od circa páté až desáté minuty filmu mám jasno, že od této chvíle budu místo "Co to je?" říkat "Svatá horo!" - tak výrazně se vryl tento chilský tvůrce do mé paměti. P.S. Nevěřím, že Tetsuo nastavenou laťku překoná. (22.05.2010)

Jodorowskeho dielo je velmi jednoduche odsudit ako zvratenu uchylnost, tento film si vsak urcite zasluzi hlbsie preskumanie. Holy Mountain je surrealisticka cesta za hladanim vlastnej dokonalosti vo viacerych dejstvach. Film je nabity obrovskym mnozstvom nabozenskych a okultistickych odkazov, ze bez aspon ciastocnej znalosti musi byt divak strateny. Uvazoval som, ze ci budem film hodnotit uz po prvom zhliadnuti,alebo pockam na druhe, avsak rozhodnutie padlo, pretoze napriek neustale pretrvavajucim ciernym miestam, Jodorowski natocil film, na ktory sa len tak lahko nezabuda. (27.11.2006)

Alejandro Jodorowsky je patrně psychopat, kříženec mezi markýzem de Sade a Ivem A. Bendou. Obrněné žáby, ukřižovaná jehňata, zmrzačení trpaslíci a šukající krávy patří mezi ty normálnější věci, které jsou zde k vidění. Přestože to má skoro dvě hodiny a nevšiml jsem si ničeho, čemu by se dalo říkat děj, díky neustálému přívalu bizarností jsem se vůbec nenudil. Film je taky docela legrační, i díky mizerné špangličtině všech zúčastněných a montypythonovskému konci. Dalo by se říci, že se mi to jistým perverzním způsobem líbilo, asi bych se měl nechat vyšetřit. K plnému docenění tohoto svatého díla bych ale asi potřeboval mít v těle víc drog... (29.03.2005)