Noc s nabrúsenou britvou

No konečne! Už som mal plné zuby toho, ako si dnešní teen-blackmetal-horror-pozéri spokojne krochkajú na vylúhovaných čajoch typu Saw, Cabin Fever, Hostel či Slimák a tvrdia, že práve toto je to správne mäso (ale zase je to pochopiteľné, veď oni kakali do plienok pri Vreskotoch, zatiaľ čo nám mazákom prvé stretnutia s hororom zaobstarávali Romero, Fulci, Lenzi, Raimi a hlavne maestro Argento). Noc s nabrúsenou britvou som dlho odkladal v obave, že dostanem podobný moderný výluh. Ale ajhľa, aké príjemné prekvapenie! Alejandre, ktorý ma presvedčil už "okatými horami", predvádza takmer dokonalý francúzsky bitúnok, ktorému prostučká zápletka (veľmi sympatická nakrátko ostrihaná lesbička čelí extrémne odpornému vidieckemu slasherovi, ktorý vykynožil rodinu jej kamarátky... a niečo sa v tom zvrtne) len prospieva, pretože umožňuje režisérovi roztočiť smršť brilantne zrežírovaných scén a chutne nechutných nápadov. Záverečný zvrat sa samozrejme bije s logikou, ale keďže som ho na základe jednej hlášky z úvodu očakával, výborný dojem z filmu mi nepokazil. Excelentná audio stopa - zvolená hudba i zvukové efekty len podčiarkujú skvelý hororový zážitok. (17.03.2007)

K pořádnému hororu má tahle vyvražďovačka daleko. Lekacích scén je jako šafránu, i když stříkání krve a máchání břitvou a noži si užijete dosytosti. Tím to ale nechci shazovat, jen se to podle mě víc blíží tomu drama/thriller. Vyzvihnout by se dala zajímavá závěrečná pointa, u které si však člověk uvědomí, že to vlastně celé moc nedávalo smysl:) (23.10.2011)

Scénář: Grégory Levasseur, Alexandre Aja .. Hovadina nejhrubšího zrna. Rozjezd v autě se ještě dal, ale jak se děj přesunul do domu, začala prachobyčejná a samoúčelná salva ohraně krvavých scének, kdy někdo zcela nesmyslně a bez důvodu vraždí. Sice si tvůrci na „osvěžení“ závěru vycucali z prstu pointu, která měla vše přesadit na jinou kolej, bohužel je tento pokus tak neobratně a nesmyslně podaný až běda. Nechápu, co je na (nepovedených) hororech stále tak fascinujícího, některé sice může zachránit od totálního průseru zručná režie a vizuální podání, ale obsahově nemají (na minimum výjimek) co nabídnout už hodně dlouhou dobu. tFuj! (09.08.2006)

Tak tohle byla hodně nabroušená jízda. Aneb Texaský masakr po francouzsku. Cécile De France se své role "statečné dívčiny" zhostila skvěle, a je radost ji sledovat (zvláště při osobním odpočinku s walkmenem:) Scény jsou dostatečně krvavé a brutální s občasnou příměsí, která zavání splatterem (nešťastný muž s hlavou v zábradlí, či závěrečná "cákající" scéna v autě). Jediné, co bych vytkla, je konec. Ten je nečekaný, překvapující, avšak pro mě nebyl šokující, neboť vzhledem k celému předešlému ději postrádá logiku a stává se tak nesmyslným. Ale i tak, mi tato menší drobnost nemohla pokazit celkový zážitek a dojem. I když, kdyby byl konci nechán "volný průběh", a příběh by byl zakončen tak, jak se očekává, že by v tomto žánru měl být zakončen, snímku by to možná je prospělo. (22.11.2009)

Podobne ako Hooperov TCM a Cravenov The Hills Have Eyes aj Haute tension z prostredia "vidieckeho buranstva" vyprodukoval úchylného zabijaka, ktorý vzhľadom na to, že v jeho svete na mape "krajiny nikoho" sme cudzincami my, nepotrebuje svoju identitu maskovať - týmto vymedzením filmového priestoru je zároveň daný aj základný rozdiel oproti typickým slasherom z mestského prostredia. Rovnako "porcovacie" aktivity zabijaka nie sú iniciované nudou a túžbou mestských vrahov otestovať svoju inteligenciu a sofistikovanú efektívnosť, ale vychádzajú z jeho vnútra, nemajú racionálny dôvod a práve o to sú hrozivejšie. Z hľadiska žánru je veľmi osviežujúcim a vítaným potom fakt, ako Haute tension niektorými prvkami vchádza na pôdu moderných teen slasherov (obeť postupne preberajúca aktivitu). Ešte dôležitejšie je to, ako takmer neustále nabúrava zabehané klišé podobne ladených hororov (čakáte, že sa niečo stane, pritom sa to nestane a opačne) a rovnako treba pochváliť neskutočne atmosféricku, zároveň minimalistickú až ambientne podprahovú hudbu. K tomu si pridajte vydarené gore, miestami dosahujúce intenzitu starých japonských shock systémov. Žiaľ toto variovanie žánrových pravidiel dopadlo veľmi negatívne v rámci samotnej štruktúry príbehu, kedy autori efektnú a silnú jednoduchosť úplne zabili záverečným twist efektom. Osobne som ho tušil už od "podozrivého" úvodu a bol som sklamaný, že som sa nemýlil, ale ešte horšia je skutočnosť, že tento bod zvratu na veľa miestach úplne knokautuje logiku. Vo výsledku 3,5* pričom Haute tension považujem za vydarenú európsku odpoveď na japonské duchariny a americké nudné vyvražďovačky z posledného obdobia. (23.02.2005)