Noc s nabrúsenou britvou

Zrovna jsem dorazil z kina, takže dodávám ještě teplý komentář. Noc s nabroušenou břitvou se ze začátku jeví jako celkem slibný horor, režisér spolu s hudebním skladatelem ruku v ruce nechají několikrát vygradovat atmosféru, aby ji nakonec mohli nechat zase spadnout, neboť se nic nestane. Je to vlastně film o dvou velikých kamarádkách (Marie a Alexia), které spolu jedou k rodičům jedné z nich (Alexiiným) aby se mohli připravovat na maturitní zkoušku, jedná se ale o horor, takže je jasné, že k samostatnému učení se ani nedostanou. Hned první noc totiž zazvoní na opravený statek neznámý tlustý muž a nejdříve vcelku brutálně odpraví psa a poté i Alexiina otce... v tu chvíli začne být jasné, že tento horor si servítky prostě brát nebude. Krev stříká ze všech stran a divák se začíná pomalu bát. Ano, čtete správně, z filmu jde opravdu strach (bojíme se jak o hrdinky, tak i o sebe)... Režisér je natolik zručný, že napíná diváka dostatečně dlouho... dokonce tak dlouho, až se mu (divákovi) rozbuší srdce a začne se klepat a doufat, že Marie nebude objevena a podaří se jí zachránit Alexiu uvězněnou v rezavé dodávce. Alexandre Aja se ukazuje jako novodobý genius, tenhle film naprosto bere dech. Ač se jedná o horor, je neskutečně dobře natočený, Baxterův střih, Maximova kamera a Eudova hudba - a to vše spojeno do dokonalé podoby díky zručnosti režiséra! Rozplíval jsem se dokonce i nad osvícení scény. Pomalu bych tu ze samotného nadšení mohl vykřikovat nějaká slova o umění, neboť Haute tension se tak opravdu prezentuje. Škoda toho šíleného konce, na který nás snímek celou dobu připravuje (vážně, a některé náznaky jsou GENIÁLNÍ!), neboť snad každá teorie, kterou jsme tu vymysleli má nějakou díru, i když pár z nich se logických věru zdá. Ze všech novodobých hororů patří Haute tension rozhodně k vrcholu ledovce! Dusná atmosféra a nervydrásající podívaná, kterou asi dlouhou dobu nezažijte. Alex je bůh! (08.11.2005)

S odstupom pár hodín. Čo na to hovorím? Je to na 5*! Píšem to po prví krát: Kašlite na každého, koho zarazila posledná polhodina, či sklamala pointa. Tak teda, zarazila aj mňa ale sklamala? To určite nie. Je to geniálne! (Viď: PALDINI) Na horor? Určite. O zabijakovi, ktorý vezme bez problémov na 6 ročného chlapca dvojhlavňovú brokovnicu? Určite hej. A tej krvi? Strieka kade dosiahne a všetci sú krvavý. Geniálny jednoduchý námet bez väčších trhlín v scenári zabalený v geniálne jednoduchej réžii zavŕšený skvelou pointou vás trošku prinúti zapremýšľať o deji po skončení filmu. A nenechajte sa oklamať prvými desiatimi minútami. To sa rozbehne! :) A k tomu nám zahrá aj MUSE - New Born. Ak máte radi nový TCM a Fight Club nieje čo riešiť, toto je film presne pre vás. SPOILER: naposledy bola táto pointa použitá v Hide and Seek (2004), ktorý na nej však totálne zlyhal! (18.05.2005)

Alexandre Aja zrovna nepatří mezi režiséry, kteří točí chytré a logické snímky. Naopak, jsou plné brutálního násilí a krve. Nelze upřít snahu potěšit všechny milovníky hororů, v kterých se kvalita počítá podle litrů prolité krve, ale pro ostatní nenabídne naprosto nic. V závěru se film zbytečně snaží být chytřejší než divák a vychází mu to jen minimálně. Rozhodně nejde o lepší snímek než Hory mají oči, ale je o hodně lineárnější a prostoduší. Opravdu moc se mi líbí anglický název tohoto snímku, Switchbalde Romance. To je prostě krása, člověk by si hned pomyslel o čem to asi bude. (22.11.2007)

Atmosférická kombinácia exploitationu, snuffu, slasheru a hixploitationu s prvotriednou réžiou neznámeho a mladučkého francúzskeho zajačika, na ktorého z diaľky pozerá šedá eminencia filmu, rozporuplný Luc Besson. Násilie najhrubšieho zrna, sex, skvelá kamera, brutálne scény (beh lesom, orálny sex), vynikajúce komorné herecké obsadenie a šokujúci záver, ktorý si z nás zrejme robí srandu. (13.06.2006)

Vždycky, když někde někdo píše o slasherovém žánru a množství vyteklých tekutin a vyhřezlých orgánů v určitém filmu shazuje jako čajíčkovou záležitost, mě napadá, zda by dotyčný v případě, že by se nachomýtl u havárie a měl poskytnout první pomoc, dřív omdlel, pozvracel se nebo vzal roha. Napadalo mě to dávno předtím, než jsem se na svých pracovištích začala přesvědčovat na vlastní oči, do jakého stavu je schopná lidská bytost dostat sebe nebo druhé. Takže se nedá tak úplně říct, že by se jednalo o můj oblíbený žánr, i když bádání, co na tom ostatní vidí, nepostrádá na zajímavosti. Nicméně jsem se snažila nedat předsudkům šanci a atmosféra zoufalství kombinovaného s odhodláním mě u obrazovky držela poměrně dlouho bez reptání. Ovšem pointě musím poděkovat za zprostředkování pocitu bezmocného ležení na zemi poté, co vás někdo půl hodiny kopal do koulí. Ne že by můj smysl pro logiku věci byl kdovíjaký, ale tady dostal výstavní hysterický záchvat, válel se, kopal a ječel: "Já chci nějakej smysl a vysvětlení a chci a chci a chci!" Sakra, scénáristi, ujasněte si už jednou rozdíl mezi šokujícím vyvrcholením a donebevolající pitomostí nebo aspoň svoji nemohoucnost oslaďte dostatečným počtem cukrátek, která tomu nevděčnému rozmazlenému spratkovi zavřou hubu. A ze mě laskavě nedělejte blbce, já to většinou úspěšně zvládám sama. P.S. Jen tak mimochodem, román D. Koontze Intensity, z kterého film volně vychází, podobnou debilní pointu nemá. Možná by nebylo od věci nezkoušet být kreativní za každou cenu... (24.05.2011)