Malpertuis : Histoire d'une maison maudite

"To je čudné..." - "V Malpertuis nie je nič čudné.“ V prvom rade chcem ďakujem Chozemu, že ma s týmto filmom v roku 2010 zoznámil; netušil som, že Veľký Orson "Občan Kane" Welles hral v horore. Ale je to vôbec horor? Neviem, čo si mám myslieť - zatiaľ posledný raz sa mi to stalo u Švankmajerovho „filozofického hororu“ ŠÍLENÍ. Prvú hodinu to vyzerá ako „existenciálny horor“ (= hororové postavy sedia v hororových kulisách, ale nič „priamo hororové“ sa nedeje). Potom to začne pôsobiť (konečne) ako klasický horor o strašidelnom bu-bu-bu dome. Následne sa rozprávanie ale zvrtne (a to už som sa fakticky začal tešiť) na „vraždiacich chichotajúcich škriatkov“. Bohužiaľ, ani TO nebola pravda. Keď už som sa zmieril aspoň so slasherom... nedočkal som sa ani toho a koniec ma riadne prekvapil, pretože kvôli nemu film žánrovo zrazu vôbec nespadá do hororu, ale do fantasy (čo som naozaj nečakal). Pozrite si to a pomyslite si, čo chcete, ťažko radiť, je to extrémny filmový zážitok. Atmosféra famózna, všetko ostatné kontroverzné (to isté pritom mala aj knižka, v súvislosti s jej českým prekladom vás upozorňujem, aby ste nečítali zadný obal, v ktorom vydavateľ "múdro" v jednej vete prezradil nečakaný záver). (21.04.2010)

Nesympatický árijec v hlavní roli mi pil krev od první scény. Ale jinak jsem byl spokojenej. Atmosféra vynikající, panoptikum hodně divných postav tvoří v kombinaci se strašidelným barákem vskutku zajímavé kombo, které na diváka útočí celou dobu se sílícím úspěchem (zpočátku mě Malpertuis příliš nebavil, ale co minutu se to zlepšovalo), až na konci drtivě udeří zajímavým vypointováním. Skoro až mám chuť si přečíst knižní předlohu. Horror movie of the year (04.03.2010)

Rayův román jsem nečetl a tak nemohu soudit, jak vydařenou adaptací tento dvouhodinový film je. Po vizuální stránce jde nesporně o zajímavé dílo. Surrealistické obrazy a prvky gotického hororu jsou působivé, ale příběh postrádá dějový spád. Přiznám se, že jsem se 70% času celkem nudil a díval se víceméně z povinnosti. Je to zbytečně dlouhé a utahané, zvláště první polovina filmu. (03.05.2010)

K Rayově formálně i obsahově originálnímu goticko-surrealistickému románu mám podobně nostalgicky vřelý vztah jako Vishnar a stejně vysoko hodnotím i filmovou adaptaci, k níž jsem hrdě udělal první české titulky. Harry Kümel zjevně ovládá svoje řemeslo, žánr i knižní předlohu. Nejenže věrně přenesl její děj i atmosféru, ale za každou obětovanou gotickou rekvizitu z knihy (vlkodlak) dodal tři nové (dvojčatovskou podobu, oko v obraze a kostlivce, který sice není živý, ale aspoň nás pozdraví pokýváním hlavy), nezapomněl mezi vší tou snovostí, teleportováním a křiklavými interiéry připomínající Argenta odkázat na Buňuela (oko) a navrch si úspěšně lajznul i takové vychytávky jako ani jednou neukázat titulní dům zvenčí nebo obsadit hlavní tři různé ženské role stejnou herečkou, okouzlující Susan Hampshire. Ta je v trojroli nevinné Nancy, nymfomanické Alice a mimózní Euryale (plus ještě dva štěky na konci, tedy v pětiroli) dokonalá a scéna, kde Jan přechází od jedné ke druhé a s každou prohodí pár slov, zatímco zbylé dvě ho pozorují, je skvostná. Nebo ten sled scén, kdy postavy nezávisle plánují co bude „až Cassave zemře“, propojených právě touto všemi opakovanou větou a zakončený Euryaliným "...pokud zemře". A když Alice přejíždí nehty po Janových zádech a ony na chvíli zmizí ve stínu a vy čekáte, že se místo nich vynoří drápy... I obsazení ostatních postav je typově přesné a vede ho Michel Bouquet jako komický slizoun Dideloo a na lesku mu dodává Orson Welles coby strýc Cassave. Pro každého hororového fandu je zhlédnutí tohoto dlouhá léta ztraceného klenotu povinností. Mimochodem ve stejném roce vznikl i můj jiný oblíbený gotický horor, hammerovská upířina DCERY ZLA. (10.11.2009)

Fantasmagorická záležitost na hraně snu a skutečnosti s prolínáním do dalších časových rovin. Očekávání bizarně surreálné cesty se nenaplnilo. Snímek je značně utahaný, což by nevadilo, pokud by měl odpovídající tajemnou atmosféru. Působivá schodiště, labyrint chodeb s plynovými loučemi a dekadentní postavy tajemného sídla nestačí. Hlavní hrdina pátrá po tajemství domu zla, což semu stále nedaří. Gotickým horrorům italsko-španělsko-anglické scény nesahá Malpertuis ani po kotníky. On to vlastně není žádný horror, ale jedna velká halucinace poněkud obtížněji stravitelná. Dobrá kamera, zajímavé využití barev, zahrada s mlhou, laboratoř plná prapodivných tvorů. Chybí tomu však šťáva a napětí. A ten závěr! Hlavní myšlenka je okopírována z jednoho dílu StarTreku 60.let! Ten byl ovšem mnohonásobně napínavější. Ke konci jsem si vzpomněl na daleko vydařenější poetický horror těžící ze snů - českou Valerii a týden divů. Ta, na rozdíl od Malpertuis, za podívání rozhodně stojí. (07.03.2012)