WR - mystéria organismu

Samopal M16 se nedá vyhonit a ani rudý fašista Stalin sexuální lásce zrovna nepřeje (možná tak rozpuštění extáze v bezpodmínečném aktu podřízení se státu a straně). Aneb cesty vysvobození orgasmu a volné lásky jsou hrbolaté - na Západě vás zničí prefabrikovaná identita reklamních vzorců, buržoazních předsudků či armáda zabíjející ve jménu míru, na Východě vás semele byrokratická státostrana, opírající se často o neméně buržoazní předsudky (v tomto ohledu je zajímavé, do jak značné míry Makavejev reprodukuje tradiční jugoslávskou tezi o samosprávném socialismu v opozici proti zkostnatělému byrokratickému státnímu kapitalismu Sovětského svazu, jak to od roztržky v 1948 činil Titův socialismus). Záměrně humorná, ale minimálně v rámci filmu upřímně pojatá víra ve vítězství sexuální revoluce a její kladné důsledky si tak bude muset proklestit cestu jak přes federální americké věznice, tak přes nevoli Vladimira Iljiče. Jak ale už nakousl uživatel Iggy - z úhlu pohledu diváka 21. století se zdá, že sázka na tuto kartu byla lichá: ponecháme-li stranou neúspěšný Východ, tak Západ si ze sexu místo prostředku emancipace udělal něco docela jiného - jeden ze svých dalších komerčních produktů, prostředků spektáklu, jímž totalita reklamně-průmyslového komplexu předepisuje svým konzumentům správné vzorce chování a spotřeby. Jedinec a jeho orgasmus se tak ani tentokrát nemohou volně rozletět. Film-dokument-esej-koláž. (03.04.2015)

Zřejmě nejslavnější a mezinárodně nejuznávanější Makavejevův film. Jeden z předních příkladů jugoslávského nového filmu a následné černé vlny. Film, v jehož centru Makavajev postavil do přímého střetu lidskou sexualitu a politickou propagandu, geniální konfrontace těchto na první pohled naprosto odlišných věcí. Některé myšlenky ještě rozvedl v dalším snímku Sweet Movie, který již stvořil v emigraci. V něm se již částečně dostává do extrémní polohy (kdo viděl, pochopí :-). (23.01.2008)

Jeden z mých nejoblíbenějších zástupců "žánru" nová vlna. A to hlavně kvůli nadčasovosti. Kdyby mi dal před zhlédnutím někdo hádanku ,,V jakém filmu vidíme ženu, jak v detailně explicitním záběru masturbuje muže za tónů Smetanovy Vltavy?", hádal bych zřejmě nějakou provokaci Larse von Triera či Petera Greenawaye z roku 2017. A hle, on to jugoslávský film z roku 1971! Podobně je to s účastí americké kapely The Fugs, která zpívá texty ve stylu ,,zabij, zabij pro mír na Blízkém východě!" W.R. je film nečekaně svěží, který opravdu působí, jako by byl natočen včera. A kromě toho rámující příběh Wilhelma Reicha, jakéhosi čaroděje, který se rozhodl léčit lidstvo orgasmem, je také velmi působivý; je s podivem, že se o této bizarní figurce dějin neví víc. Osvěžující, anarchistický, podvratný zážitek. (10.08.2017)

Dost působivý slepenec - v tom dobrém slova smyslu - různého prožívání a chápání sexuální touhy v kontextu oficiálně probíhající sexuální revoluce na Západě i té neoficiální, ale možná i stejně intenzivní v socialistickém bloku. Výpovědně velmi zajímavé - samozřejmě to, co Makavejev myslel vážně a čím chtěl "pouze" zmást diváka, asi jen tak snadno identifikovat nelze. V každém případě velmi povedeně se prolínající dvě tři linie dost zvlášních příběhů a občas až geniální hra asociací, která si na mušku bere z velké části sovětsko-jugoslávské problémy. (11.03.2007)

Godardovská koláž politiky, sexu, hippies, dokumentárních i pseudodokumentárních záběrů a scestných teorií Wilhelma Reicha. Podobně jako Godard tu Makavejev pracuje s různými obrazovými a zvukovými plány. Za zmínku stojí herecká účast Tuliho Kupferberga z dnes už legendární hudební skupiny The Fugs (ve filmu zazní i jejich slavná píseň Kill For Peace) v roli "amerického vojáka". Možná neoprávněně mám ale pocit, že v roce 1971 už byla valná většina témat, která film zkoumá, značně neaktuální. Stalin i Reich už byli dávno mrtví, stejně jako hnutí hippies. (22.11.2007)