Stratení v mori

----- "I když si myslíte, že jste hrozná matka, Kerry a Vincent jinou matku nemají." ----- Velice vypjatý - a velice otevřený příběh ... cca do poloviny stopáže - než dojde k zásadnímu zvratu. Poté jakoby se vynořil odněkud z mořských či jiných hlubin prostých denního světla, kde po celou tu dobu žil - stravován vnitřní bolestí a sebeobviňováním. Najednou všechny jeho emoce kloužou po povrchu ... tak jako kapky vody po peří vodního ptactva. Doberete se sice nějakého závěru, který celou tu komplikovanou story uzavře, ale nejsem si jistá, nakolik se s ním ztotožníte. (25.08.2015)

Hlboký a ťaživý príbeh o strate a znovuobjavení milovaného syna.Je tu krásne vidieť to neviditeľné spojenie matky so svojím dieťaťom.V tomto aj mnoha iných prípadoch otca do tohto neťahajme.A áno z najväčšou pravdepodobnosťou by to takto mohlo vyzerať i v reálnom živote.V súvislosti s touto témou ma napadá myšlienka,že aj krutá pravda býva lepšia než neistota... (16.11.2015)

Review filmů s Michelle Pfeiffer #2: Ten film jsem shlédl v letadle z Maroka, když jsem po letech znovuobjevil talent a krásu Michelle Pfeiffer, a rozhodl se, že bych mohl podniknout důslednější exkurzi po její filmografii. V marockém Netflixu to byl její jediný dostupný film, takže jsem si ho uložil do offline. Na ten film bych se zřejmě jinak nikdy nepodíval, což bych zpětně hodnotil jako chybu. Je to melodrama klasického střihu, ale někdy si musíte najít čas i na takové filmy. Nebudu nic prozrazovat o ději, protože hlavní pozitivum tohoto příběhu je jeho postupné rozkrývání (nejedná se o žádné twisty, ale prostě je ten příběh fajn a vyplatí se nevědět moc dopředu) – možná jenom řeknu, že hlavním tématem je RODINA, což je pro mě vždycky silný motiv. Některé scény jsem si tak užil možná o to silněji, protože jsem se do nich sám projektoval. Čemu chci ale věnovat speciální odstavec je výkon Michelle Pfeiffer, protože tohle bylo zřejmě její nejsilnější období, a i když scénář není z těch nejvypilovanějších, její ztvárnění role obyčejné matky je skrz naskrz autentické a pohlcující. Dokáže ve vás vyvolat emoce jak v těch nejvypjatějších momentech, tak v těch intimnějších, kdy se všechno důležité odehrává pod povrchem. Je ospravedlnitelné, když herce míjí nominace na herecké ceny jenom za to, že podávají skvělé výkony v průměrných filmech? Těžko říct. Pozor SPOILER!: Čeho je v jinak příjemně plynoucím filmu škoda, je rozhodně samotný závěr, který svou „jednoznačností“ nedává prostor pro realistické a plastičtější vyústění. Je to klasický hollywoodský konec, kdy se vyprávěnka z předměstí dobere svého vytouženého finále a všichni jsou opět šťastní. Zamrzí to o to více, když víte, že Michelle Pfeiffer jako jedna z producentek bojovala za více nejednoznačný konec, ale studio mělo prostě jiný názor. Hollywood zkrátka dokáže někdy načrtnout zajímavou skicu, ale v drtivé většině případů ji pak chce vybarvit výraznými barvami, aby nezůstalo pochyb o tom, že filmové plátno je pro pohádky, nikoliv pro opravdové příběhy. (08.12.2021)

Nejsem sice fanouškem těhle filmů, ale musím přiznat, že tenhle mě občas dostával. Po čase mě to nutilo uvažovat nad tím, co asi jednotlivé postavy cítí a jak bych se zachoval já. I když nutno si přiznat - občas to bylo "dělání z komára velblouda" (např. proč by se prostě oba "rodiče" nemohli dohodnout a kluk by byl střídavě tu a tam, jako je to u normálních rozvedenených lidí). Rozhodně už bych to ale podruhé vidět nemusel. Bohužel nechybí tradiční americký patos a snaha vydojit nějakou tu slzu za každou cenu. (22.03.2004)

Složitě rozehraná story má jeden nesporný problém. Ať už skončí jakkoli, nikdy to nebude to správné uzavření. Nahozená problematika ztráty a znovunalezení dítěte je totiž natolik mnohovrstvá, že ani v praktickém životě nemá skutečného řešení. Sentiment někdy pomáhá a někdy filmu škodí a tak tím nejlepším, co film krom zajímavé myšlenky nabízí, jsou herecké výkony... (20.03.2004)