Nenávist

Ještě někdy uslyším někoho jak píčuje do americkejch remaků a dám mu dělo do xichtu.První Ju-On byla poloamatérská mrdka, kterou jsem prozíval a její remake na tom není vůbec o nic lépe.Atmosféra totálně nulová, lekačky asi tři a to ještě předvídatelný.Strašlivý herecký výkony a hudba totálně zazděná.Ležel sem u toho s prstem v prdeli a bál jsem se asi jako Lesba na Prideu.Díky bohu, že se tyhle náměty můžou realizovat v prostředí, kde z nich vytřískají maximum.Že má americká verze snad o 10% míň, než tahle rutinní a nudná báchorka je fakt na tlemenec.30% za ten nápad, díky kterýmu mohl vzniknout opravdu, ale opravdu děsivý americký (pro mě) originál a konec, který je odvážnější a trochu víc depresivnější, jinak fakt mizérie a pro mě jasný důkaz toho, proč navždy bude asijská tvorba zcela mimo mě a každý, kdo to žere musí mít o 25 wasabi koleček víc. (17.08.2014)

Jeden ze startovních bodů asijské duchařské ("vlasové") vlny. Jednoduchý příběh vypráví o hrůzných zločinech, kvůli nimž na příslušných místech zůstává zhmotňující se nenávist obětí. Ta na sebe přebírá podobu duchů zavražděných, jejichž bílá barva, vytřeštěné oči, charakteristický hrdelní zvuk a především všudypřítomné černé vlasy se staly trademarkem nejen téhle série. Na každého to nefunguje, každopádně v Nenávisti najdete celou řádku už klasických a často napodobovaných lekaček či děsivých scén - zhmotňující se duch na monitoru bezpečnostní kamery, postava zahalená závojem černých vlasů vynořující se ze dveří, zdeformovaná plazící se mrtvola nebo ruka ve vlasech. Takashi Shimizu si zkrátka stvořil vlastní recept, podle nějž už několikrát namíchal nepříjemnou duchařinu, založenou na audiovizuálních vjemech a úspěšné snaze sázet do pozice hrůzna relativně obyčejné věci. Někdo někde nepřirozeně pomalu jde, zírá, stojí... Tenhle koncept se poměrně rychle otupil, ale krátce po shlédnutí jsem míval husí kůži z každého druhého pohybu, který jsem kolem sebe zaregistroval. Mimochodem, moment, následující v bytě po nehezké události s televizí, v němž tvůrci znesvětí i nejbezpečnější divákův úkryt před hororem, je pěkně sviňská podpásovka! (25.12.2006)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $325,680║Tržby Celosvetovo $3,657,876║ Námet na horror dosť solídny, aj keď sa nájdu slabšie miesta, také spracovanie už mierne pokrivkáva ale stále to dosahuje kvality aby to bola slušná priemerná ducharina. /60%/ (17.07.2005)

Zrovna když si to u mě Takashi Shimizu dost pokazil prvním zpracování Ju-On a ještě pochybnějším Rinne, dostala jsem se k tomuto jeho remaku a po shlédnutí jsem byla velmi příjemně překvapená. Větší finanční obnos a trochu jiná dějová koncepce udělaly své a Ju-On: The Grudge se zařadil mezi ty nejlepší japonské horory, které upoutaly pozornost západního diváka. Strašáci se od první verze nezměnili, ale působí teď mnohem děsivěji (scéna s Kayako na schodech je o x řádů lepší). Nevýrazné hlavní postavy prvního pokusu byly redukovány na pár docela sympatických protagonistů a děj se taky už tolik nevleče. Jedna z nejlepších japonských duchařin. (29.05.2011)

Byla jsem docela zklamaná. Je to celé jakési nesmyslné. Nemá to ani hlavu, ani patu. Viděla jsem nespočet mnohem lepších horrorů. Ovšem teď jsem zrovna shlédla Americký remake. Takže pokud se chcete ušetřit zklamání, doporučuji remake z roku 2004. Mimochodem dělal ho stejný režisér. Přijde mi to, jako by pochopil, že tomu něco chybělo a proto to podruhé lépe dotáhl. A jako bonbónek navrch je tam pár dobrých herců. (15.05.2019)