Nenávist

I když mám pocit, že je to všechno na jedno brdo, tak se mi Nenávist velice líbila. V ději jsem se poněkud ztrácel, v tomhle je Kruh daleko zajímavější, ale práce se zvukem mě přesvědčila, že zvuk může v některých případech dát víc, než obraz. Pokud nemáte dobrou aparaturu, strhněte si z mého hodnocení 1 hvězdičku. Byl to fakt husí kůži nahánějící nářez. PS: The Grudge made in USA není tak dobrý, i když obsahuje na první pohled stejné scény. (27.09.2006)

Nejlepší horor, který jsem měla tu čest shlédnout, ale paradox je, že už nikdy nikdo mě v životě nepřinutí se na něj podívat znova. Sledovala jsem jej v poledne, v baráku plném lidí a přesto jsem si z Nenávisti musela ukrajovat po kousíčkách, tak moc jsem z ní byla na větvi. A jít do postele jsem se kvůli ní bála ještě pěkných pár dní. 92 minut, při kterých se trne hrůzou - a to nejen kvůli silně nepříjemnému zvuku, který se zaryje do paměti; 92 minut, které za to určitě stojí. Navíc dítě, mající v „popisu práce“ děsit a zabíjet...? Funguje spolehlivě. (29.11.2010)

Neobyčejně působivá kombinace pomalého až líného děje a velmi znepokojující postavy malého japonského chlapečka,který se vám v noci může vejít do kteréhokoliv kouta nebo skříně.Fuj,to je ale vyvedená postavička,ten mi dal,pazgřivec jeden!Fakticky zajímavě pojatý horor,neuvidíte potoky umělé krve,ale když uvidíte periferním viděním pohyb ve stínech,bude vám to hodně vrtat hlavou,možná to půjdete i zkontrolovat.... (16.07.2016)

Po 18 rokoch od vzniku filmu mi už pripadá, že tento štýl strašidelného rozprávania je už trochu out a podobným spôsobom budované napätie, končiace vždy pohľadom na ducha s patričným zvukovým doprovodom skrátka už nefunguje tak, ako keď sme toho ešte neboli prejedení. Chlapec s nabielo namaľovanou tvárou ma vystrašiť nedokázal a mal som občas pri ňom pocit, že sledujem Scary movie. A keď sme pri tejto sérii, tak osobne už po trojke a štvorke nedokážem brať japonské horory z prelomu storočia až tak smrteľne vážne. Scenár je ale vymyslený dobre, rozdelenie do kapitol a prekvapenie na záver duchársku báchorku oživili, len som mal v tých postavách predsa len trochu bordel. (25.03.2020)

Zrovna když si to u mě Takashi Shimizu dost pokazil prvním zpracování Ju-On a ještě pochybnějším Rinne, dostala jsem se k tomuto jeho remaku a po shlédnutí jsem byla velmi příjemně překvapená. Větší finanční obnos a trochu jiná dějová koncepce udělaly své a Ju-On: The Grudge se zařadil mezi ty nejlepší japonské horory, které upoutaly pozornost západního diváka. Strašáci se od první verze nezměnili, ale působí teď mnohem děsivěji (scéna s Kayako na schodech je o x řádů lepší). Nevýrazné hlavní postavy prvního pokusu byly redukovány na pár docela sympatických protagonistů a děj se taky už tolik nevleče. Jedna z nejlepších japonských duchařin. (29.05.2011)