Réžia:
Takaši ŠimizuScenár:
Takaši ŠimizuKamera:
Tokušó KikumuraHudba:
Širo SatóHrajú:
Megumi Okina, Misaki Itó, Misa Uehara, Jui Ičikawa, Daisuke Honda, Jódži Tanaka, Kandži Cuda, Júja Ózeki, Takako Fudži, Hirojuki Jokó, Miho FudžimaObsahy(1)
Dobrovolná sociální asistentka Rika Nishina (Megumi Okina) je požádána, aby přišla zkontrolovat jednu starší paní do jednoho domu, ve kterém se kdysi stalo něco strašného. Rika se tak zkříží s místní tajemnou kletbou nenávisti a musí přijít na to, co je ta kletba zač. (HanzoBureshi)
Videá (1)
Recenzie (209)
Americko-japonská verze je o dost lepší. Obsahuje děsivější momenty, lekačky jsou působivé, budované napětí v nás rezonuje do konce snímku, vnitřně nás děsí, a i když očekáváme slabší scénu a někdo začíná zívat Takaši Šimizu nás chytne rukou za rameno, brrr. ******* Moc se těším na jeho nový snímek 7500, protože Šimizu má klíč od brány, která otevírá svět ve kterém se nachází kultovní horory. ()
Nevim do jaký míry na mě opět působilo to, že sem nejdřív viděl americkej remake a až potom originál, přece jenom rozdíly v příběhu tu jsou, ale japonská verze na mě až zas tak moc nezapůsobila, sice lekačky fungujou celkem bez problémů a silně a atmosféru to má celkově asi daleko hutnější, ale tak nějak mi přišlo, že tohle se na úkor děsivých scén snaží trošku víc rozvinout příběh, neni to vyloženě na škoda, ale remake na mě prostě působil daleko silnějším dojmem, co se týče kolikrát sem se za film vylekal a jak moc sem se bál, tady to je spíš o velkým mrazení v zádech a jen někdy o opravdu děsivejch scénách, ale ty pak stojí za to. ()
Tak toto bola strašidelná snímka.Disponovala strachom,napätím i atmosférou.Príbeh je dobre prepracovaný a dobre sa naň pozerá.Aj keď mal pár chybičiek,srať na to.Film sa ubránil nezmyselnostiam a tak scénar je dokonalý.Aspon som nenašiel žiadne vážne pochybenia.Veľmi strašidelný film,ktorý ma stále držal v napatí a stále sa tam niečo dialo a tak nuda nehrozila.Vo filme nemusia byt litre krvi ale aj tak vie film zaposobit silnom atmosferou aj napatím a to je aj tento prípad. ()
Jeden ze startovních bodů asijské duchařské ("vlasové") vlny. Jednoduchý příběh vypráví o hrůzných zločinech, kvůli nimž na příslušných místech zůstává zhmotňující se nenávist obětí. Ta na sebe přebírá podobu duchů zavražděných, jejichž bílá barva, vytřeštěné oči, charakteristický hrdelní zvuk a především všudypřítomné černé vlasy se staly trademarkem nejen téhle série. Na každého to nefunguje, každopádně v Nenávisti najdete celou řádku už klasických a často napodobovaných lekaček či děsivých scén - zhmotňující se duch na monitoru bezpečnostní kamery, postava zahalená závojem černých vlasů vynořující se ze dveří, zdeformovaná plazící se mrtvola nebo ruka ve vlasech. Takashi Shimizu si zkrátka stvořil vlastní recept, podle nějž už několikrát namíchal nepříjemnou duchařinu, založenou na audiovizuálních vjemech a úspěšné snaze sázet do pozice hrůzna relativně obyčejné věci. Někdo někde nepřirozeně pomalu jde, zírá, stojí... Tenhle koncept se poměrně rychle otupil, ale krátce po shlédnutí jsem míval husí kůži z každého druhého pohybu, který jsem kolem sebe zaregistroval. Mimochodem, moment, následující v bytě po nehezké události s televizí, v němž tvůrci znesvětí i nejbezpečnější divákův úkryt před hororem, je pěkně sviňská podpásovka! ()
Po zhlédnutí všech japonských duchařin se Sadako v hlavní roli jsem se bláhově domníval, že z další duchařiny s dlouhovlasou babicí už těžko budu mít bobky. Mno, Ju-On: The Grudge, první celovečerní snímek z horrorové série Ju-On a v pořadí třetí díl točící se kolem tokijského strašidelného domu a jeho hrozivých původních obyvatel, mne velice rychle vyvedl z omylu. _ Už před vstupem do domu je ve vzduchu cítit něco velice znepokojivého. Uvnitř domu je pěkný svinčík a kdesi vzadu se ozývá šramot doprovázený sténáním. Na věšáku před domem jsou pověšeny pokálené peřiny. Kromě bezvládné stařenky není po obyvatelích domu ani vidu, ani slechu. Na podlaze se válí fotka tříčlenné rodiny. Tváře matky se synem jsou vystřiženy. Ve skříni v pokoji nahoře něco bouchá a mňouká. K pokoji vede úzké schodiště. Dveře skříně se otevřou a na fotce přibude klučičí tvář. Vzduch v domě je těžší a těžší, je v něm cítit cosi nepopsatelně hrozivého. Ozve ae pronikavé krkání a.. _ Dámy a pánové, seznamte se se šarmantní paní domácí Kayako Saeki a jejím nezbedným synáčkem Toshiem, kteří mají ze všeho nejraději ve svém domečku návštěvy, které neváhají poctít svou příjemnou přítomností i kdekoliv mimo dům. Že vám pohled na hrátky této podařené dvojky se svými oběťmi příjemný nebude, to už je vám snad jasné. Tenhle horror není vhodný pro prďoly. Nečekejte žádné potoky krve, toto je duchařina, jež staví na brutálně depresivní a tísnivé atmosféře. Minimálně kopřivka zaručena! Duchové jsou nechutní a s ničím se nepářou, to aby se divák nedejbože nezačal nudit. Malým problémem pro něho může být roztříštěnost filmu do šesti částí, odehrávajících se v horizontu několika let a sledujících osudy lidí, kteří z rozličných důvodů vstoupili do prokletého domu a teď za to slízávají smetanu. Konec předcházející komplikovaný děj moc nerozřeší, ale to mi vůbec nevadilo. Po prvním zkouknutí jsem se rozklepal jako osika, uzamknul pokoj, měl strach vyjít byť jen na záchod a několik dnů měl přes noc rozsvíceno. Opravdový hrůzyplný zážitek. Dnes mi již Ju-On: The Grudge tak strašidelný nepřijde, ale tenkrát jsem byl vskutku podělaný až za ušima. Dodnes ho řadím mezi to nejlepší, co v žánru dlouhovlasých horrorů vzniklo. Z nostalgie musím dát 5 hvězdiček. ()
Galéria (16)
Zaujímavosti (19)
- Dom, v ktorom sa točili scény, bol skutočný (žiadne zostrojenie na pľaci). Filmová séria sa stala populárnou, a tak sa z tohto miesta stala turistická atrakcia. Dom bol zbúraný v roku 2019. (Pat.Ko)
- Keď sa Rika (Megumi Okina) prebudí v miestnosti plnej čiernych mačiek, niektoré z nich sú zjavne sochy. (Pat.Ko)
- Shuri Matsuda a Yukako Kukuri sú v skutočnosti dobrí priatelia, údajne aj kvôli tomu ich obsadili do tohto filmu. (Pat.Ko)
Reklama