Nenávist

Japonci vedia vytvoriť naozaj hustú duchársku atmosféru. Bohužiaľ na to ostatné sa zabudlo. Herecké výkony slabé, dej miestami nezrozumiteľný a dakedy také logické kixy či nelogické a vysoko neprevdepodobnékonanie niektorých postáv vyvolával až záchvaty smiechu. Nebyť toho, odkedy som použil slovíčko bohužiaľ, tak by to mohol byť naozaj 5* horor. Takto si len ledva ledva vystačil na 3*. (22.10.2009)

Ďalší vynikajúci horor z Japonska. Priznávam, že mi pripadal ako variácia Ringu, ale narozdiel od Ringu, kde bolo zopár napínavých scien, Ju-on nenechá vydýchnuť od začiatku do konca. Vrcholne pôsobivé scény sú najmä s matkou (pripomína Sadako, ale ten akustický prejav je strašidelnejší), ale ani ostatné lakačky nezaostávajú. Som rád, že som ho nepozeral sám a že mám havina, ktorý nemá rád mačky. (06.02.2005)

Mierne sklamanie. Od tejto ázijskej duchariny som čakal podstatne viac, vzhľadom na to, ako to každý ospevuje. Málo ľakavé, málo strašidelné, dejovo zbytočne komplikované a divákovi servírované v nudnej, nezáživnej forme. Pri niektorých scénkach sa síce podarilo navodiť príjemnú, strašidelnú atmosféru (lezenie po schodoch...), bolo ich však málo. Len silný priemer. 65/100 (30.01.2015)

Za napětí a hororovost bych dal 5 hvězdiček, ale mé hodnocení snížila zbytečná nelogičnost tohoto díla. Míchání postav a časové posloupnosti je natolik složité, že na poprvé se to nedá pobrat. Docela znatelně to kazí celkový dojem a člověk nad přemýšlením, o koho to vůbec nyní jde a zda-li to bylo předtím nebo až potom, ztrácí sounáležitost s dějem a nemůže si v takové míře užít jinak skvěle vykreslenou hororovou atmosféru. 75% (02.10.2008)

Video-look prvních dvou "Curse" Ju-onů nebyl v žádném případě překážkou, ale přechod na 35 mm se v The Grudge filmu přesto náramně prospěl. Shimizu se zlověstně línou kamerou loví povedené kompozice a na film je jednoduše radost pohledět. Natažení délky do standardní hodiny a půl sice lehce snížilo frekvenci děsivých scén, nicméně tak přibyl prostor pro budování atmosféry, což The Grudge zvládá skvěle. Nelineární struktura vypravování pomocí propojených osudů několika charakterů se stala trademarkem série a funguje zde opět bezchybně. Jediným háčkem je, že se nejde vyhnout srovnání s Ringem, kde vyjde najevo, že oproti Sadako se Kayako s Toshiem okoukají o něco rychleji [tradičnější vypravovací struktura Ringu paradoxně neomrzí nikdy, i když by tomu mělo být spíš naopak (nicméně příběh Ringu je prostě odvyprávěn dokonale)]. Dále tu také je bezkonkurenční Kairo od Kyoshiho Kurosawy, takže Ju-on: The Grudge lehce bledne. Nalézt jiné lepší horory tohoto 90s-00s období je však nemožné. (03.07.2007)