Nenávist

Po zhlédnutí všech japonských duchařin se Sadako v hlavní roli jsem se bláhově domníval, že z další duchařiny s dlouhovlasou babicí už těžko budu mít bobky. Mno, Ju-On: The Grudge, první celovečerní snímek z horrorové série Ju-On a v pořadí třetí díl točící se kolem tokijského strašidelného domu a jeho hrozivých původních obyvatel, mne velice rychle vyvedl z omylu. _ Už před vstupem do domu je ve vzduchu cítit něco velice znepokojivého. Uvnitř domu je pěkný svinčík a kdesi vzadu se ozývá šramot doprovázený sténáním. Na věšáku před domem jsou pověšeny pokálené peřiny. Kromě bezvládné stařenky není po obyvatelích domu ani vidu, ani slechu. Na podlaze se válí fotka tříčlenné rodiny. Tváře matky se synem jsou vystřiženy. Ve skříni v pokoji nahoře něco bouchá a mňouká. K pokoji vede úzké schodiště. Dveře skříně se otevřou a na fotce přibude klučičí tvář. Vzduch v domě je těžší a těžší, je v něm cítit cosi nepopsatelně hrozivého. Ozve ae pronikavé krkání a.. _ Dámy a pánové, seznamte se se šarmantní paní domácí Kayako Saeki a jejím nezbedným synáčkem Toshiem, kteří mají ze všeho nejraději ve svém domečku návštěvy, které neváhají poctít svou příjemnou přítomností i kdekoliv mimo dům. Že vám pohled na hrátky této podařené dvojky se svými oběťmi příjemný nebude, to už je vám snad jasné. Tenhle horror není vhodný pro prďoly. Nečekejte žádné potoky krve, toto je duchařina, jež staví na brutálně depresivní a tísnivé atmosféře. Minimálně kopřivka zaručena! Duchové jsou nechutní a s ničím se nepářou, to aby se divák nedejbože nezačal nudit. Malým problémem pro něho může být roztříštěnost filmu do šesti částí, odehrávajících se v horizontu několika let a sledujících osudy lidí, kteří z rozličných důvodů vstoupili do prokletého domu a teď za to slízávají smetanu. Konec předcházející komplikovaný děj moc nerozřeší, ale to mi vůbec nevadilo. Po prvním zkouknutí jsem se rozklepal jako osika, uzamknul pokoj, měl strach vyjít byť jen na záchod a několik dnů měl přes noc rozsvíceno. Opravdový hrůzyplný zážitek. Dnes mi již Ju-On: The Grudge tak strašidelný nepřijde, ale tenkrát jsem byl vskutku podělaný až za ušima. Dodnes ho řadím mezi to nejlepší, co v žánru dlouhovlasých horrorů vzniklo. Z nostalgie musím dát 5 hvězdiček. (02.11.2005)

Neobyčejně působivá kombinace pomalého až líného děje a velmi znepokojující postavy malého japonského chlapečka,který se vám v noci může vejít do kteréhokoliv kouta nebo skříně.Fuj,to je ale vyvedená postavička,ten mi dal,pazgřivec jeden!Fakticky zajímavě pojatý horor,neuvidíte potoky umělé krve,ale když uvidíte periferním viděním pohyb ve stínech,bude vám to hodně vrtat hlavou,možná to půjdete i zkontrolovat.... (16.07.2016)

Zachovávám zájem, úctu a obdiv k japonské kultuře a tradicím a rovněž si myslím, že jsou Japonci mistři strašidelných příběhů a filmových hororů, ale tenhle snímek mi tedy nesedl ani trochu. Naprosto jsem se ztrácel v ději a nevím, zda jsem pointu vůbec pochopil. Měl jsem problém s postavami, ženské postavy mi připadly všechny stejné a to nechci působit jako rasista, ale zkrátka asi potřebuji polopatické americké přepracování srozumitelné i pro "hloupého" diváka. (14.09.2009)

Před lety jsem plesal radostí z americko-japonského remaku, ale  tento první japonský mi unikal. Původní TV verzi si zase nechám na někdy jindy. Dříve populárnímu japonskému bubákování jsem vcelku odvykl a tak jsem byl zvědavý, jak na mě bude dnes působit. Nenávist pak neoplývá jen vysokým strašícím kvocientem, ale táhne i na svou netradiční formu mozaikovitého vyprávění z pohledu mnoha obětí a protagonistů, v němž  jsem se ale ztrácel jen v jednom okamžiku a i ten jsem si vzápětí dokázal vysvětlit. Velkou roli tu totiž hrají zprvu ne tolik zjevné hrátky s časem a v kombinaci s duchařským hororem tvoří rozhodně zajímavou koláž de facto děsivých mikropovídek ze strašidelného domu.  Bylo fajn se zaposlouchat do charakteristického přerušovaného "a-e-e-e-e" vlasaté Kayako s krví podlitýma očima a nechat se místy vlastně i moc příjemně postrašit. Mladší remake to má ode mě za pět, tak tady u toho taky zůstaneme. (11.07.2023)

Jeden z nejlepších hororů. Parádní atmosféra, která je místy až na nervózní okusování nehtů, doplněná dobrými hereckými výkony s moc hezky zpracovaným dějem. Není divu, že se jedná o jeden z kvanta snímků, na které Amíci museli natočit svůj remake, jelikož tento film má velké kvality. I když hororový fandové hodně lekaček již vytuší, tak stejně se najdou okamžiky, které dokáži méně či více nadzvednout i je. Někdy se prostě člověk lekne, i když to čeká. :) (27.04.2013)