Nenávist

Nějak na mě tyhle Šimizuovy "džuonovský" duchařiny nefungujou, jsou na můj vkus málo horrorový (třeba ten "strašidelnej" chlapeček) a na podobný filmy se dívám spíš kvůli obohacení mýho filmovýho repertoáru o díla z jiných kulturních okruhů. A když už člověk prve viděl Džuon 1 i Džuon 2, je to vcelku banální podívaná, i když jistou objektivní hodnotu i subjektivní diváckou přitažlivost jí neupírám. Nejlepší moment - cizí ženská hlava pod peřinou, to se mi líbilo a příjemně mě při tom zamrazilo. (25.06.2020)

Zrovna když si to u mě Takashi Shimizu dost pokazil prvním zpracování Ju-On a ještě pochybnějším Rinne, dostala jsem se k tomuto jeho remaku a po shlédnutí jsem byla velmi příjemně překvapená. Větší finanční obnos a trochu jiná dějová koncepce udělaly své a Ju-On: The Grudge se zařadil mezi ty nejlepší japonské horory, které upoutaly pozornost západního diváka. Strašáci se od první verze nezměnili, ale působí teď mnohem děsivěji (scéna s Kayako na schodech je o x řádů lepší). Nevýrazné hlavní postavy prvního pokusu byly redukovány na pár docela sympatických protagonistů a děj se taky už tolik nevleče. Jedna z nejlepších japonských duchařin. (29.05.2011)

Proste tento remake má presne všetko to, čo chýbalo pôvodnej verzii. Hlavne sú to lepší herci, ktorý nevyzerajú tak hrozne amatérsky. Potom sú to lepšie urobené strašidelné scény a k tomu hudba, ktorá v pôvodnom diely prakticky chýbala. A na záver je tu aj pointa, ktorá nutná veľmi nie je, ale aspoň malé vysvetlenie poteší. Celá séria: Ju-on (2000), Ju-on 2 (2000), Ju-on: The Grudge (2003), Ju-on: The Grudge 2 (2003), Grudge: Old Lady in White, The (2009), The Grudge: Girl in Black (2009). (11.04.2010)

Naneštěstí pro mě jsem nejprve viděla americký remake, který se mi, musím říct, líbil o kousek více. Taky si troufám říct, že jsem se u americké verze víc bála a myslím, že byl vynikající záměr, aby natočil oba filmy stejný režisér. Tento mě ale nevtáhl do děje natolik, abych byla potřebně napnutá a už jsem zhruba věděla, kde co čekat. Občas se ale vyskytl i nepříjemný moment, kdy mi poskočilo srdce. To ovšem probíhalo spíše u pasáží s malým Japončíkem. Kayako mi v japonské verzi paradoxně vůbec děsivá nepřišla. Jsem ráda, že jsem si splétačku v časových liniích už nemusela tolik uvědomovat, protože bych byla jisto jistě ztracená. Je to docela nešikovně řešené a nemít s Nenávistí žádné předešlé zkušenosti, asi bych musela tuto projekci opakovat. Za mě lepší průměr. (18.08.2013)

Takhle si představuju kvalitní duchařinu. Další důkaz z Japonska, že i bez kapky krve jde natočit špičkový strašidelný horor, který nenechá jedinné trenky suché. Takashi Shimizu je mistr ve svém oboru a v Nenávisti vam nachystal tolik lekaček, že už tenhle klenot nebude dlouho chtít vidět podruhé. A hlavně lekačky jsou většinou nečekané a skvělé fungují na publikum. (01.02.2012)