Nenávist

No neviem, čo si mám myslieť. Veľmi som sa na to tešil, podvedome som cítil reálne 4 hviezdičkové ambície, podobné filmy na túto tému mám fakt rád, ale som mierne sklamaný. Chýbala chronologická dejová postupnosť, lakačky nefungovali, postavy medzi sebou slabota, psychologické mystérium zabralo iba z časti. Na 2 to ale zas nebolo, keď si uvedomím, že aj Poltergeistu som dal 3. Aspoň, že ku koncu pribúdal stiesňujúci pocit (vyvolaný napríklad aj obludnými očami a líčeniu japonských duchov ako i paranoidné stavy) v miestnostiach vo veľkosti pár metrov štvorcových. (20.06.2013)

Prejav blbosti? Pozerať Nenávisť v noci a sám. Už po prvých desiatich minútach som vedel, že to bol zlý nápad. Nezaujímavé herecké výkony, triviálna zápletka o strašidelnom dome, chronologicky až príliš rozhádzaný dej, hustá atmosféra a drastické šoky. Čudné fotky, dlhé vlasy, tichí chlapčekovia, veci loziace po zemi a vydávajúce... to bolo, grganie? Jeden by si pomyslel, že po polhodine to začne byť nudné, ale Nenávisť má taký vysoký počet desivých ľakačiek, že to nehrozí. Sľúbil som si dve veci: že Nenávisť dopozerám ešte v tú noc a pri zhasnutom svetle. To prvé som napokon zázračne dokázal, ale to druhé som vzdal po 40. minútach. Nervy drásajúca záležitosť a nakladačka. P.S. Neukrývajte sa pred duchmi pod perinou! (10.08.2005)

Po 18 rokoch od vzniku filmu mi už pripadá, že tento štýl strašidelného rozprávania je už trochu out a podobným spôsobom budované napätie, končiace vždy pohľadom na ducha s patričným zvukovým doprovodom skrátka už nefunguje tak, ako keď sme toho ešte neboli prejedení. Chlapec s nabielo namaľovanou tvárou ma vystrašiť nedokázal a mal som občas pri ňom pocit, že sledujem Scary movie. A keď sme pri tejto sérii, tak osobne už po trojke a štvorke nedokážem brať japonské horory z prelomu storočia až tak smrteľne vážne. Scenár je ale vymyslený dobre, rozdelenie do kapitol a prekvapenie na záver duchársku báchorku oživili, len som mal v tých postavách predsa len trochu bordel. (25.03.2020)

Nejlepší horor, který jsem měla tu čest shlédnout, ale paradox je, že už nikdy nikdo mě v životě nepřinutí se na něj podívat znova. Sledovala jsem jej v poledne, v baráku plném lidí a přesto jsem si z Nenávisti musela ukrajovat po kousíčkách, tak moc jsem z ní byla na větvi. A jít do postele jsem se kvůli ní bála ještě pěkných pár dní. 92 minut, při kterých se trne hrůzou - a to nejen kvůli silně nepříjemnému zvuku, který se zaryje do paměti; 92 minut, které za to určitě stojí. Navíc dítě, mající v „popisu práce“ děsit a zabíjet...? Funguje spolehlivě. (29.11.2010)

Nevim do jaký míry na mě opět působilo to, že sem nejdřív viděl americkej remake a až potom originál, přece jenom rozdíly v příběhu tu jsou, ale japonská verze na mě až zas tak moc nezapůsobila, sice lekačky fungujou celkem bez problémů a silně a atmosféru to má celkově asi daleko hutnější, ale tak nějak mi přišlo, že tohle se na úkor děsivých scén snaží trošku víc rozvinout příběh, neni to vyloženě na škoda, ale remake na mě prostě působil daleko silnějším dojmem, co se týče kolikrát sem se za film vylekal a jak moc sem se bál, tady to je spíš o velkým mrazení v zádech a jen někdy o opravdu děsivejch scénách, ale ty pak stojí za to. (03.07.2009)