Nenávist 2

Děs a hrůza ..... sledovat. Zmizely strašidelné scény, zůstala jen nechtěná parodie. Pohybující se paruka, hlava chlapce místo fotbalového míče -- to mě mělo vyděsit?! Spíš mě děsilo to, že film trvající hodinu a půl, se mi zdál jako tříhodinový. A to, že i na japonských hercích poznám, že neumějí hrát (jak se to dá poznat na lidech, kteří jakoukoli emoci vyjadřují jedním výrazem?), to jsem opravdu nečekal. (29.04.2005)

...stále celkom fajn!(08.07.2005) ----- Po viac ako roku som sa rozhodol hodiť tu svoj starší text (poznámky) o tom, čo ma tak na Nenávisti fascinuje. Nasledujúce riadky sa týkajú hlavne prvej originálnej japonskej časti série (nemám na mysli TV diely, tie som žiaľ nevidel), ale pri nej mám výkrik ktorý mi je ľúto mazať či k nemu čokoľvek dodávať. here we go -----> Všetko, čo je v štruktúre hororového žánru vymedzené relatívnemu oddychu, v Nenávisti naopak hrozí ešte väčším strachom. Už prvý obraz chytí diváka pevne pod krkom, aby ho každá ďalšia scéna drtila stále neúprosnejšie. Plynulosť gradácie vzbudzuje obdiv o to viac, že je budovaná asi všetkými - ale nikdy nie v lacnej rovine použitými - prostriedkami, ktoré má film k dispozícii; od pozorne vypracovanej dramatickej štruktúry, cez pomalé pohyby kamery (rytmicky sekané na stotiny presným strihom), kompozíciu obrazov až po samotnú réžiu čoby (bez preháňania) virtuózny dirigentský výkon! __________ Jediná výčitka by snáď mohla smerovať k zdanlivej plochosti postáv, na druhej strane je ale výsledok práve vďaka tomu pôsobivejší. Takashi ako rozprávač totiž nerozptyľuje poslucháča zdĺhavým piplaním sa v motiváciách, už vôbec nie rozoberaním čohokoľvek a hádže pestro, no v rámci udalostí presne naskicovanú plejádu postáv do vražedného mlynčeka bez náznaku pravidiel, bez kecov okolo, nemilosrdne. Zlo splodené Nenávisťou si obete nevyberá podľa kľúča. Číha, aby skôr či neskôr strávilo kohokoľvek, kto sa dostal do jeho blízkosti. Sled udalostí je rovnakou mierou náhodný aj nevyhnutný, pravidlá (ak sa to dá takto nazvať) príliš jednoduché, priestor na manipuláciu preto žiaden. Za bezohľadnou rozpínavosťou takéhoto zla nebadať náznaky plánu, iba bezodný hlad. Priamočiarosť vskutku ojedinelá, prostá morálneho podtextu, naviac nedefinovateľná (votrelci boli aspoň hmotní)! __________ Po natoľko vybrúsenom zážitku sú záverečné titulky naozajstnou úľavou... S tou malou chybičkou, že celý tento psychický teror sa odohráva v meste; jeho domoch, kanceláriách, reštauráciách, doprave či na uliciach; v tichu noci aj v centre pouličného ruchu. Všade tam, kde to dôverne poznáme. Na miestach plných zvukov, ktoré ale nie vždy znejú normálne... (22.08.2006)

První půlhodina nabízí hrozivou nudu, která se ale naštěstí brzy zlomí a ve filmu se konečně začne dít něco zajímavého a zlého. Pocit strachu a napětí je ale nenávratně pryč. Ke konci jsem se v ději navíc i dost ztrácel a z letargie mě zatahaly jen dlouhé černé vlasy rostoucí ze stropu. dodatek: děti jsou pořád krásně bílé, mají zdeformovaná tělíčka a vydávají nepříjemné vrzavé zvuky. Komu tohle stačí, bude hýkat nadšením. (21.03.2009)

Moje druhé stretnutie s japonskou sériou Ju:on hodnotím slabšie ako prvý jotg. Tentokrát je skutočne najväčšou slabinou scenár, v ktorom som sa strácal a v závere som musel skonštatovať, že tentokrát to bolo už príliš prekombinované (a nepáčilal sa mi najmä opätovná recyklácia motívu školáčok). Ale scenár pri japonských ´´ring´´ hororoch nie je to podstatné, viac tu ide o atmosféru, o vizuálne a najmä zvukové lakačky. A tie sú v štvorke opäť bohato zastúpené (moja top tentokrát bola obesenec, ale nemocnica bola tiež cool). Častokrát sú však trebárs oproti trojke nedotiahnuté, čo miestami dodáva ešte podivnejšiu atmosféru. A absolútnym plusom je Toshio, ktorý má tentokrát niekoľko rozkošne úchylných čiernohumorných nápadov (ako šoférovanie či trebárs príčina toho buchotania na stenu). A aj keď by som mal dať 3* (ďalšia u mňa čistokrvná 70), ak porovnám americký Grudge s týmto kúskom , tak to nejde inak ako za 4*. (20.03.2005)

Asi největší změnou pro diváka je fakt, že děj nebude tentokrát odehrávat převážně jen v prokletém domě, ale rozšíří se i do jiných lokalit. Mnozí z těch jenž tady kritizovali tvůrce, uvádějí jako největší slabinu filmu to, že film nepřináší nic nového a jenom kopíruje svého slavnějšího předchůdce. Já s nimi ovšem moc nesouhlasím, protože tvůrci se zde rozhodli docela dost experimentovat a to hlavně s postavou samotné Kayako, která je stejně nechutně roztomilá a hrůzu nahánějící jako vždy. Právě tato postava se rozvíjela asi nejvíce a divákům opět přivodí několik velice perných chvilek svým netradičním zjevem a způsobem, jakým si tentokrát své oběti bude vychutnávat. Dvojka je sice o něco slabší, než její předchozí film, ale i tak má nadprůměrné kvality a v určitých sekvencích má i navrch. Asiaté prostě vědí, jak se mají točit pořádné horory a i tento snímek přivodí některým divákům několik bezesných nocí. Tak jako se pro mne stala nezapomenutelná scéna z jedničky ( schodiště), tak zde to bude porodní sál. Na obě předělané japonské verze nedám dopustit a vždycky si je rád pustím znovu. (23.06.2010)