Nenávist 2

Asi největší změnou pro diváka je fakt, že děj nebude tentokrát odehrávat převážně jen v prokletém domě, ale rozšíří se i do jiných lokalit. Mnozí z těch jenž tady kritizovali tvůrce, uvádějí jako největší slabinu filmu to, že film nepřináší nic nového a jenom kopíruje svého slavnějšího předchůdce. Já s nimi ovšem moc nesouhlasím, protože tvůrci se zde rozhodli docela dost experimentovat a to hlavně s postavou samotné Kayako, která je stejně nechutně roztomilá a hrůzu nahánějící jako vždy. Právě tato postava se rozvíjela asi nejvíce a divákům opět přivodí několik velice perných chvilek svým netradičním zjevem a způsobem, jakým si tentokrát své oběti bude vychutnávat. Dvojka je sice o něco slabší, než její předchozí film, ale i tak má nadprůměrné kvality a v určitých sekvencích má i navrch. Asiaté prostě vědí, jak se mají točit pořádné horory a i tento snímek přivodí některým divákům několik bezesných nocí. Tak jako se pro mne stala nezapomenutelná scéna z jedničky ( schodiště), tak zde to bude porodní sál. Na obě předělané japonské verze nedám dopustit a vždycky si je rád pustím znovu. (23.06.2010)

Ne o moc horší než předchozí díl. Problémem je možná to, že je to už po čtvrté to samé. Mě to ale příliš nevadí. Další atmosferická podívaná a vůbec se nedivím, že se u ní může leckdo pořádně bát. Japonci jsou šílenci a tenhle subžánr hororů jim prostě jde. Zvlášť ke konci si film moc pěkně pohravá s divákem, až se z toho stává takové hororové psycho. (01.02.2012)

No fuj! Tohle zase byla síla. Další z řady asijskýcho hororů, co mě prostě dostal. Triky sice nejsou úplně bez chyby, ale to nejdůležitější je, že fungují! Atmosféra je hustá, že by se dala krájet a nestvůra je správně nestvůrná. Výsledek trochu sráží fakt, že takovýchto hororů je již přeci jen hodně... (17.03.2008)

Moje druhé stretnutie s japonskou sériou Ju:on hodnotím slabšie ako prvý jotg. Tentokrát je skutočne najväčšou slabinou scenár, v ktorom som sa strácal a v závere som musel skonštatovať, že tentokrát to bolo už príliš prekombinované (a nepáčilal sa mi najmä opätovná recyklácia motívu školáčok). Ale scenár pri japonských ´´ring´´ hororoch nie je to podstatné, viac tu ide o atmosféru, o vizuálne a najmä zvukové lakačky. A tie sú v štvorke opäť bohato zastúpené (moja top tentokrát bola obesenec, ale nemocnica bola tiež cool). Častokrát sú však trebárs oproti trojke nedotiahnuté, čo miestami dodáva ešte podivnejšiu atmosféru. A absolútnym plusom je Toshio, ktorý má tentokrát niekoľko rozkošne úchylných čiernohumorných nápadov (ako šoférovanie či trebárs príčina toho buchotania na stenu). A aj keď by som mal dať 3* (ďalšia u mňa čistokrvná 70), ak porovnám americký Grudge s týmto kúskom , tak to nejde inak ako za 4*. (20.03.2005)

Zvláštní mozaika složená z několika minipříběhů, které se v děsivých momentech vzájemně prolínají. Oproti původné jedničce to mělo delší stopáž a to tomu trošku uškodilo, protože těch prázdných míst je tam poměrně dost, ale na druhou stranu to bylo vynahrazeno větším počtem řekněme morbidnějších scén. Japonci zkrátka horory umí a po japonském hororu si většinou tu cigaretu na noční zahrádce raději odpustím, protože si nikdy nejsem jist, že tam na mě nevyskočí strašidelnej chlapeček nebo nedejbože zlá, plazící se holčička. 80% (31.03.2009)