Nenávist 2

O niečo lepšie než prvý Ju-on. Hlavne v tom, že sa divák v nechronologickom (a nelogickom) deji už stráca výrazne menej než tomu bolo pri prvej časti. Dvojka tiež trochu vysvetľuje ako kliatba funguje, čo by som čakal od jednotky. Ľakačky sú menej nahustené, ich kvalita je taká ako v prvom dieli (tj. zívam), ale ten záverečný pôrod je fakt hustý. 6/10 (16.09.2005)

Jednička byla skvělá, i když originalita byla "na hraně" (přiznejme si, že japonský horory jsou si v poslední době dost podobný). Ale dvojka už je absolutní kaše všech prvků z prvního dílu. Nemá to hlavu patu a měla jsem pocit, že ani žádný děj. Ale musím přiznat, že se prostě u filmů tohoto typu bojim :o) za ten strach děkuju dvěma hvězdičkama. (31.10.2005)

První půlhodina nabízí hrozivou nudu, která se ale naštěstí brzy zlomí a ve filmu se konečně začne dít něco zajímavého a zlého. Pocit strachu a napětí je ale nenávratně pryč. Ke konci jsem se v ději navíc i dost ztrácel a z letargie mě zatahaly jen dlouhé černé vlasy rostoucí ze stropu. dodatek: děti jsou pořád krásně bílé, mají zdeformovaná tělíčka a vydávají nepříjemné vrzavé zvuky. Komu tohle stačí, bude hýkat nadšením. (21.03.2009)

...stále celkom fajn!(08.07.2005) ----- Po viac ako roku som sa rozhodol hodiť tu svoj starší text (poznámky) o tom, čo ma tak na Nenávisti fascinuje. Nasledujúce riadky sa týkajú hlavne prvej originálnej japonskej časti série (nemám na mysli TV diely, tie som žiaľ nevidel), ale pri nej mám výkrik ktorý mi je ľúto mazať či k nemu čokoľvek dodávať. here we go -----> Všetko, čo je v štruktúre hororového žánru vymedzené relatívnemu oddychu, v Nenávisti naopak hrozí ešte väčším strachom. Už prvý obraz chytí diváka pevne pod krkom, aby ho každá ďalšia scéna drtila stále neúprosnejšie. Plynulosť gradácie vzbudzuje obdiv o to viac, že je budovaná asi všetkými - ale nikdy nie v lacnej rovine použitými - prostriedkami, ktoré má film k dispozícii; od pozorne vypracovanej dramatickej štruktúry, cez pomalé pohyby kamery (rytmicky sekané na stotiny presným strihom), kompozíciu obrazov až po samotnú réžiu čoby (bez preháňania) virtuózny dirigentský výkon! __________ Jediná výčitka by snáď mohla smerovať k zdanlivej plochosti postáv, na druhej strane je ale výsledok práve vďaka tomu pôsobivejší. Takashi ako rozprávač totiž nerozptyľuje poslucháča zdĺhavým piplaním sa v motiváciách, už vôbec nie rozoberaním čohokoľvek a hádže pestro, no v rámci udalostí presne naskicovanú plejádu postáv do vražedného mlynčeka bez náznaku pravidiel, bez kecov okolo, nemilosrdne. Zlo splodené Nenávisťou si obete nevyberá podľa kľúča. Číha, aby skôr či neskôr strávilo kohokoľvek, kto sa dostal do jeho blízkosti. Sled udalostí je rovnakou mierou náhodný aj nevyhnutný, pravidlá (ak sa to dá takto nazvať) príliš jednoduché, priestor na manipuláciu preto žiaden. Za bezohľadnou rozpínavosťou takéhoto zla nebadať náznaky plánu, iba bezodný hlad. Priamočiarosť vskutku ojedinelá, prostá morálneho podtextu, naviac nedefinovateľná (votrelci boli aspoň hmotní)! __________ Po natoľko vybrúsenom zážitku sú záverečné titulky naozajstnou úľavou... S tou malou chybičkou, že celý tento psychický teror sa odohráva v meste; jeho domoch, kanceláriách, reštauráciách, doprave či na uliciach; v tichu noci aj v centre pouličného ruchu. Všade tam, kde to dôverne poznáme. Na miestach plných zvukov, ktoré ale nie vždy znejú normálne... (22.08.2006)

Zvláštní mozaika složená z několika minipříběhů, které se v děsivých momentech vzájemně prolínají. Oproti původné jedničce to mělo delší stopáž a to tomu trošku uškodilo, protože těch prázdných míst je tam poměrně dost, ale na druhou stranu to bylo vynahrazeno větším počtem řekněme morbidnějších scén. Japonci zkrátka horory umí a po japonském hororu si většinou tu cigaretu na noční zahrádce raději odpustím, protože si nikdy nejsem jist, že tam na mě nevyskočí strašidelnej chlapeček nebo nedejbože zlá, plazící se holčička. 80% (31.03.2009)