Topâzu

Mám dojem že po setmění se všichni japončíci jak napovel začnou oddávat BDSM hrátkám. Šoustá se ještě vůbec v téhle zemi ? Vlastěn když nepočítám připitomělý závěr, tak tam byla snad jediná scéna větší scéna kde se nebdsmkovalo...tam se pro změnu velkolepě fetovalo. Čili doufám, že ČT v brzké době nasadí jako štědrovečerní pohádku, aby se děti něčemu přiučili. (27.12.2016)

Od Rjú Murakamiho jsem přečetl knihy "V polévce miso" a Čáry", což ve mně probudilo chuť seznámit se i s jeho filmovou tvorbou. Pokud mohu soudit pouze na základě tohoto filmu, přijde mi, že Murakamiho filmografie je velmi podobná jako jeho literární tvorba. Murakami se evidentně našel v dekadentní a nihilistické poetice, je mu v ní dobře, a popisuje ji s nadšením uhranutého pozorovatele. V jeho světě se vám nemusí líbit, ale to nic nemění na tom, že ukazuje jednu z výrazných tváří současného Japonska, a pro všechny zájemce o tuto kulturu tak představuje zajímavý studijní zdroj. Osobně jsem film zhlédl s nemalým zájmem, byť se v průběhu sledování vinou svého monotónního ladění mění v dosti úmornou podívanou. V závěru jsem ale opět nabyl jistoty, že tenhle chlapík dobře ví, co dělá, a svou tvorbu myslí skutečně vážně. Ačkoli jsem tedy skoro celý ten filmový bizar prozíval nudou, za sebe nemám problém dát mu 4 hvězdy za to maximální nasazení pro věc, které za ním cítím. (29.12.2013)

Značně sarkastický pohled na japonskou společnost v podání renomovaného japonského spisovatele (česky např. V polévce miso) a režiséra Rjúa Murakamiho. Nenechte se zmást (a odradit!) provokativním obsahem, který je bohužel v první polovině zbytečně explicitní. Murakami totiž vedle těchto perverzit zručně používá některé neorealistické postupy a vytváří nenápadně vtipnou mozaiku plnou komických ubožáků, kteří si sice zaslouží politování, ale je to lítost tak trochu s křížkem po funuse. Prostitutka Ai, jejíž příběh sledujeme, se choutkám jednotlivých zákazníků oddává s teskným výrazem na tváři, ale její intelektuální potenciál vymknout se ze začarovaného kruhu prošvihlého života je mizivý. I ta gesta znakového jazyka, kterému se učí, jsou pro ni namísto způsobu komunikace "pouze" krásná. Japonsko je zkrátka v úpadku a naděje nevysvítá... --- *** a 1/2 (06.01.2008)

Ne, tak tohle fakt ne. Asi budu za kulturního barbara, ale absolutně mě nebaví hledat v příběhu prostitutky, která jde od jednoho zvráceného a pološílenému zákazníkovi k druhému, nějakou myšlenku nebo prostě něco víc než zábavný film... Protože přesně to tenhle film určitě není. Ale pokud se cítíte jako dostatečný intelektuál, nebo máte rádi s/m praktiky, tak určitě vhodný snímek. (0/10) (08.05.2007)

Od režiséra Rjú Murakamiho som čítal román V polievke Miso. Priemer. No dal som autorovi šancu aj ako režisérovi. Dočkal som sa nadbytočne explicitnej prehliadky  života sado maso prostitútky. Slečna sa popri robote, kde načúva želaniam klientov, oddáva radám veštice a ich splneniu, a taktiež na slovo počúva svoju kolegyňu - narkomanku. A tak si na opätovné stretnutie s ex-milencom vezme od nej darček - tabletku, po ktorej bude silná ako lev. A naozaj získa silu, ktorá spôsobí, že sa stáva poľutovaniahodnou troskou, čo ani nevie ako sa volá. No ako lev sa nebojí nikoho a ničoho. Menej dekadencia - viac poslušnosť a ponižovanie. Záver naznačuje posun od prostitúcie k spevu. No stále ide len o vyhovenie prianiu publika. Režisér nevníma dekadenciu ako umelecký smer, ale ako úpadok. Predkladá o ňom publiku trpkú správu. Smutnú, jednorozmernú a hlavne: otravnú a nudnú. Humor som vo filme nenašiel. (06.09.2021)