Nenávisť

Už jsem z těch Kruhů, Očí a jím podobných hororů docela unavený. Už se ani není čeho bát. Původní japonskou Nenávist jsem ještě neviděl (mám to v plánu tento měsíc), takže nemohu přímo srovnávat, ale americká verze je plná děr a nelogičností. Musím se přiznat, že jsem nad tím začal přemýšlet až po skončení filmu, během sledování mi to bylo pro velice dobrou atmosféru a lekačky šuma fuk. K plusu ještě musím přičíst časové zpřeházení jednotlivých scén. Dodalo to filmu na atraktivnosti. To ale nemohu říct o Sarah Michelle Gellar, která se herecky vůbec neumí bát, což je vzhledem k žánru filmu (a hlavní roli) dost průser. Ještě se musím přiznat, že ač jsem sebou při sledování pořádně škubl jen jednou a po filmu jsem usnul jako nemluvně, tak jsem se kolem třetí ráno asi 5x leknutím probudil a nemohl se zbavit některých výjevů z filmu. 3 a 1/2* (03.05.2005)

Tak k smrti tupý a dementný horor som už riadne dlho nevidel. A za normálnych by som ani nevidel, pretože japonské horory a ani ich remaky ma vôbec nelákajú a nebavia. Americké The Grudge malo však jednu výhodu, ktorú pôvodná verzia nemá a nikdy nebude mať - Sarah Michelle Gellar. Ostatne po dopozeraní filmu to bol jediný klad a jediný dôvod, prečo dávam celú jednu hviezdičku. Skutočne som tak idiotský film dlho nevidel. Od prapodstaty - tj. deju, ktorý je zlepenec klišé a trápnych rádoby originálnych post-moderných prímesý ako teória o "vraždiacom hneve", alebo prepájanie s modernými technikami (fakt "originálne volania vraha"). Na to hneď nadviažem s ďalšim záporom a tj. ľakačky, ktoré boli až naivne hlúpe. Chrčanie do telefónu, vlasatá teta s rádoby strašidelným pohľadom, teta s roztrhnutými ústami a čudnou chôdzou, stupaje na zemi, zjavenia len tak z ničoho nič hocikde, ktoré vidí len jedna osoba ... a moje obľubené dve prvky - vaňa plná čiernej vody, ktorú treba vypustiť a najmä chlapec s bielym make-upom, ktorý ak by na mna takto vybehol ako vo filme, asi by som sa začal smiať. Čo sa ostatne stávalo často počas filmu. Bohužiaľ, skvelá SMG nestačí utiahnúť celý film a moja averzia k japonským hororom a remakom bude asi naďalej pokračovať. (12.04.2007)

Jednou se JUknete do strašidelného domu a za pár dní budiž vaše tělo nachystáno v kremační peci a obsluha vesele mačká tlačítko ON. Přiznávám se, že jít po skončení Nenávisti o půlnoci na záchod a potkat na temné chodbě vlastní rozespalou dceru s vlasy do čela, pochcal bych se hrůzou už před místností tomu určenou.. Sugestivní duchařina, jenž je od šokujícího začátku až do trpkého konce protkána beznadějí a na vše útočícím zlem. Navozujícími prostředky budiž znepokojivá hudba C.Younga, nuance zvukové složky (predátoří chrčení vyluzované hřebenem) a především umě načasované lekací scény, při kterých se dostanou hodnoty vaší tepové frekvence už téměř na dosah číselné úrovně IQ toho nejlepšího prezidenta ČR, co jsme tu za posledních osm let měli. Takový spiderwalk jak z Exorcisty nebo B.Pullman, odmítající k cestě do přízemí použít zdviž, či alespoň schodiště - toť laskominky pro adrenalinu chtivou hercnu každého hororového diváka. Pokud se někdy dočkáme i českého remaku a já věřím, že ne, musí se role detektiva zhostit Tomio Okamura. Chrčící maminku by pak mohla hrát s černou parukou a vyválená v mouce H.Vondráčková, ale na tom kategoricky netrvám.. (21.03.2011)

Japonské exotické bububu už na druhý krát u mňa nefunguje. Ten prvý krát to bol samozrejme kruh, ktorý bol ale poňatý o niečo viac veľkorysejšie a ponúkol áčkovejšiu hlavnú hviezdu. Nenávisť nie je až tak strašidelná, neponúka toľko otázok na zamyslenie a je tak nejak celkovo popkornovejšia. Čo je trošku s počudovaním, keďže ju režíroval Japonec, na rozdiel od Kruhu. Ale pre fanúšikov žánru solídny kúsok. (03.06.2012)

Ano, dívat se sám uprostřed noci, tak se asi budu cestou do postele radši nebudu dívat do temných rohů a pro jistotu se do deky zamotám, ale to by nesměla hlavní paní duchna působit tak že byste schválně chtěli zkusit jestli je tak drsná jak vypadá a bouchnout si do ní - stejně jako do Samary, řekl bych. A pominu-li scénáristické nedostatky, jako třeba celého Billa Pullmana, pořád ještě je tu ta okatá blbost všech postav. Znáte to - jů, hele, prokletý dům...hm, šramot za dveřmi, a světlo nejde...no, to se tam asi půjdu sám podívat. Neříkám, že se u téhle Nenávisti bát alespoň chvílemi bát nebudete - především v komorních scénách podbarvených zdařilou hudbou - ale když vezmu své oblíbené Oko, jde o jinou ligu. (08.06.2006)