Nenávisť

Pochopovější než japonská Nenávist, což se cení, ale na druhou stranu podstatně míň děsivější. Řekl bych, že nejnapínavější scény tady nebyly tak dobře zmáknutý jako u originálu. Když navíc přičtu to, že to je pouhý remake, tak musím jít zde o stupínek níž. Ale jinak docela spokojenost, průměrná hororová zábava. 55% (26.01.2012)

Jak já nesnáším tyhle japonské duchařiny:) Zkrátka ty bílé, černovlasé, chrčící, trhavě a nepřirozeně se pohybující kreatury a všude se zjevující děti, jsou vždy zárukou toho, že ať jde o jakýkoliv film, vždy ve mně vyvolávají záplavy děsu a bojím se podívat na obrazovku, pokud tuším jejich příchod na scénu. Jinak také ukázkový podnět k tomu, jaký barák byste si rozhodně neměli nikdy pořizovat. A v tomto "stylu" především. Spousta místností, šaten, vysoké schody a k tomu ty proklaté půdy, z nichž se vždy ozývají podivné zvuky, a často se v nich skrývá děsivé tajemství. Děj má typickou "duchařskou" atmosféru a spoustu, dnes již v rámci žánru, jistě kultovních a strašidelných scén. Sám námět mi však přišel nerozvedený. Velká část filmu se skládá ze "scary moments", jedna lekačka střídá druhou, ale příběh se postupem času jaksi vytrácí. Největší prostor je mu věnován v závěrečných částech, kde se dozvídáme, jaký osud vlastně Kayako a jejího bratra potkal. Kdyby se příběh o oné dívce více propracoval, jednalo by se o téměř dokonalé dílo. (21.03.2011)

Rozhodujúcim faktorom pri hodnotení tohto remaku je to, či ste videli japonské originály (2 časti určené pre video a následne 2 časti určené do kín). Ak nie, tak je veľká pravdepodobnosť, že budete s výsledkom nadmieru spokojní, pretože film v sebe obsahuje niekoľko zaručene ľakacích "creepy" scén, podopretých pomalým odvíjaním deja a hustou atmosférou. Keď ste ale ako ja videli všetky japonské verzie (prípadne iba niektorú z nich), tak vás tento remake nemôže takmer ničím prekvapiť a ani Toshio (hraje ho ten istý chalan čo v originálynch filmoch určených pre kino release) už nie je to, čo býval :-). Okrem zopár nových, strašiacich scén (treba uznať, že miestami fungujú) je potom najzaujímavejšie sledovať, ako režisér Takashi Shimizu remake vyslovene ušil na vkus a percepčné zvyky západného publika. Hoci je syžet - tak ako v originále, zoskupený s nechronologicky za sebou radených dejových fragmentov, dočkal sa v záujme sprehľadnenia a ľahšieho pochopenia väčšej linearizácie, dve postavy dostali viac miesta a hlavne v druhej polovoci filmu Shimizu pristupuje k oveľa väčšej miere popisnosti a vysvetľujúcej doslovnosti, čo v mojom prípade viedlo k narastajúcej nude. Osobne má u mňa film 2,5* a tá zvyšná 0,5* je za môj obdiv k režisérovej vytrvalosti natočiť v podstate o tom istom už piaty film (pričom v súčasnoti pripravuje už šieste, podľa správ naozaj záverečné pokračovanie tohto filmu v rodnom Japonsku pod názvom Ju-On 3, ktorý tak bude naväzovať na japonské kino release. Posadnutosť touto témou je potom zrejmá aj zo skutočnosti, že v prestávkach medzi japonskou Ju-On dvojkou a americkým remakom stihol Shimizu ešte za 8 dní natočit príbehovo veľmi podobný film s názvom Marebito - v ňom nezávislý novinár vyšetruje záhadné úmrtia v tokijskom metre, ktoré majú podľa legendy na svedomí temní duchovia...). (02.01.2005)

Tak k smrti tupý a dementný horor som už riadne dlho nevidel. A za normálnych by som ani nevidel, pretože japonské horory a ani ich remaky ma vôbec nelákajú a nebavia. Americké The Grudge malo však jednu výhodu, ktorú pôvodná verzia nemá a nikdy nebude mať - Sarah Michelle Gellar. Ostatne po dopozeraní filmu to bol jediný klad a jediný dôvod, prečo dávam celú jednu hviezdičku. Skutočne som tak idiotský film dlho nevidel. Od prapodstaty - tj. deju, ktorý je zlepenec klišé a trápnych rádoby originálnych post-moderných prímesý ako teória o "vraždiacom hneve", alebo prepájanie s modernými technikami (fakt "originálne volania vraha"). Na to hneď nadviažem s ďalšim záporom a tj. ľakačky, ktoré boli až naivne hlúpe. Chrčanie do telefónu, vlasatá teta s rádoby strašidelným pohľadom, teta s roztrhnutými ústami a čudnou chôdzou, stupaje na zemi, zjavenia len tak z ničoho nič hocikde, ktoré vidí len jedna osoba ... a moje obľubené dve prvky - vaňa plná čiernej vody, ktorú treba vypustiť a najmä chlapec s bielym make-upom, ktorý ak by na mna takto vybehol ako vo filme, asi by som sa začal smiať. Čo sa ostatne stávalo často počas filmu. Bohužiaľ, skvelá SMG nestačí utiahnúť celý film a moja averzia k japonským hororom a remakom bude asi naďalej pokračovať. (12.04.2007)

Ve filmu je zapotřebí oddělit od sebe dvě věci. Lekačky, atmosféra strachu, husina to vše funguje na jedničku. Příběh, herecké výkony (S. M. Gellar jasně vévodí) a scénář jasná nedostatečná. Spíše bych řekl že k smíchu. Takže asi takhle. Záleží na každém jak bude na film nahlížet. Přestože je film rozstříhaný jako ústřižky z novin, tak celé se to k sobě slepit nakonec dá. Ale je to docela fuška. 60% (07.04.2016)