Nenávisť

Když se zhmotní nenávist, může z toho vyjít dobrý horor. I přes slibně znějící název a potenciál, se film plácá v nudném tratolišti hororů pro děti. Sice se najde pár dobrých míst, kdy film by rád přinesl něco nového do hororového krbu, ale to by se taky musel snažit pan režisér přitopit, aby ho divák nezačal nenávidět za to, jaká mu začíná být zima z toho, jak se ve filmu mele a kde nic tu nic. V rádoby originálním pojetí se ztrácí postupně všechno ostatní. Hlavně schopnost vyděsit. Klady: herecké obsazení není marné + pár dobrých nápadů se najde. Zápory: "nevýživný" remake + nudné a nestrašidelné scény + odtažitá režie + slabé hororové scény + napětí si divák musí domyslet + zmatený výsledek bez kusu hororového umu + slabé pojetí. Mé hodnocení: 40% (26.02.2013)

Horší než kterýkoliv z původních japonských Ju-On dílů. Na tento remake prvního celovečeráku Ju-On: The Grudge (bere samozřejmě i z jiných dílů, ale z tohoto čerpá nejvíce a je annoncován jako jeho remake) jsem se hodně těšil. Proč by se mi stejně, jako v případě The Ring, nemohl líbit remake více než originál? Důvodů, proč se tak nestalo, je několik. Zkrácené lekačky a upravené stěžejní scény. To mně několikrát pěkně nakrklo. Ženská jede výtahem, pak se lekne, zaleze do postele a hned je pod peřinou Kayako atd. Žádné dlouhé napínání, mrazivé čekání na úder paní domácí. Navíc je většina napodobovaných scén horších než u originálu. Vyjímkou je možná jen utržená čelist. Ta scéna se mi líbila více než u prvního TV dílu. Prkenní američtí herci. Gellarka mě zase nepřesvědčila, že je více než podprůměrnou herečkou. Nemluvě o tom, že neumí moc hrát vyděšenou k smrti. Korunu tomu nasazuje pan Raimi, jenž tu roli dostal zřejmě jen z protekce od tatínka. Jak on se tváří, když se k němu plazí Kayako, to je opravdu "hrůza". V házení vyděšených obličejů jsou Asiati jasně nedostižní. Atmosféra. Nemůžu si pomoci, ale film nemá tak nechutně děsivou, depresivní a bezvýchodnou atmosféru jako japonské díly. Po celý film jsem se snad ani jednou nelekl, o husí kůži ani nemluvě. Možná tomu napomohlo i přehnané trhání pohybů Kayako. Nepřišla mi prostě tak děsivá. Na druhou stranu je film mrazivější než většina současné americké produkce. Přílišné vysvětlování a polopatičnost. To je u každého individuální, ale mně více sedí, když film spíše naznačuje a nechává mi prostor pro vlastní představivost. Tak to by snad bylo vše, co bych filmu vytknul. Z mých předešlých slov to vypadá, že se mi The Grudge nelíbil. Líbil, ale japonské díly mi připadají lepší a atmosféričtější. Rozhodně však The Grudge patří mezi to nejlepší, co v rámci horrorového žánru přišlo poslední rok z USA do našich kin. Kdybych film srovnával s japonskými díly, tak by ode mně měl 6/10. Ve srovnání s americkým standardem 8/10. Takže mi vychází 7/10. Ale jelikož první TV Ju-On a Ju-On: The Grudge 2 u mně mají 4 hvězdy a považuji je za podařenější, tak remaku musím dát hvězdy tři. (07.09.2005)

Téměř totéž, co jsem napsal k původní japonské verzi. Příběh je upozaděn ještě o něco málo více, forma dostala sugestivnější a nastrojenější kabátek, některé děsivé chvíle zmizely, jiné přibyly... a právě díky několika obměnám vyděsí film stejně, jako originál. Čtvrtá hvězdička je jen a pouze za plakát. (27.12.2006)

Působivý horor! Šimizu a Raimi dokázali diváka dostat do naprostého transu po celou stopáž. Navíc jsou tu prvky k mrazivým pocitům, jako jsem měl u REC, nebo u BLAIR WITCH. Saraz M.Gellar s pohledem Naomi Watts - wow! Učebnicové prvky hororu, které diváka nešetří od prvních minut, nejsou zde hluchá místa, pokaždé jsme v kontaktu naprostého zla, které nás dostává do naprostého zděšení. A nejde o prostředí PARANORMAL ACTIVITY, kde můžeme od zla utéct tím, že z domu prostě odejdeme, tu si pro nás zlo přijde kamkoliv. Doporučuji perfektní zvuk a v nočních hodinách! (05.08.2012)

Myslím, že jeden z těch lepších hororrů, jaký vůbec natočili v našem tisíciletí v Americe. Jak to tu každej přirovnává ke Kruhu, tak jistá podobnost tu je, a sice že je to remake japonskýho horroru. Ale jinak se to srovnat vůbec nedá. Co tam mi přišlo jen jako sračka na oko ubohá, z toho tady jsem byl docela vyjukanej. A to se mi nestává, už aspoň deset let ne. Sice zase zbytečně přetáhli konec (kdyby to skončilo v tom domě, bylo by to mnohem míň klišovitý), ale i tak mě během filmu zamrazilo asi pětkrát. A to jsem první hodinu usínal a ani neměl zájem to dokoukat. Pozná se tu Japská ruka. Možná je to odlišností jejich a naší kultury (Amíci jsou přeci jen spíš něco jak naši vzdálení bratranci, oproti Japoncům z úplně jinýho kmene). Přesto mi přijde, že je již tento film trošku vyčerpán, předehnal dokonce i Evil Dead (2 amatérský a tři profi filmy plus jeden možná ještě bude). Tohle je totiž pátý film o tom samým, a ještě dvě další pokračování budou a všechno od stejnýho rejži. A ještě ponaučení na závěr, jež jsem si z filmu odnesl: Nikdy nepracuj v Japonsku jako polda, mohlo by se ti to šeredně vymstít... (07.05.2006)