Nenávisť

V duchu jsem měl vsugerováno, že Nenávist je hodně strašidelný horor, ale když jsem se na to díval teď, tak mě některé scény přišly docela úsměvné a tentokrát jsem se už vůbec nebál. Atmosféra jako kdyby za ty léta vyprchala a ani už mě chraptění nijak moc nebralo. Přesto musím říct, že jde o pěkný horor a pro lepší atmo se na to dívejte raději v noci. (12.07.2013)

Tak nevím. Nezačíná se to už i vám přejídat? To je stále dokola.... dům, kde se stalo v minulosti těžké příkoří a jeho noví obyvatelé, na které původní osazenstvo (s pomocí burácející hudby a roztodivných zvuků) útočí. Nikoliv, jak by se možná nabízelo, zleva, zprava-po křídlech, ale seshora (po stropě) případně podlahou. Přičemž v drtivých počtech případů, se zřejmě jedná o socky nemající na kadeřníka resp. hřeben a zubní pastu. Jak jinak si vysvětlit, ty dlouhé mastné černé vlasy padající přes čelo téměř k podlaze a když už se, jednou za čas, přecejenom ukážou v plné síle resp. kráse, řeknete si, zaplaťpámbu, že plátno nepřenáší pachy. Navíc to vypadá, že se jim hrubě nedostává potřebného železa a trocha těch slunečních paprsků popř. permanentka do BBC by taky neuškodila. Kdo se má pořád na ty šourající se bledule koukat. Trocha pohybu resp. života do toho umírání by neuškodilo. To na ně resp. nás diváky, nemůže (z koupelny) útočit třeba taková Charlize Theron?! Pravda, nikdo by se (jí) nebál, ale... to těhle ředitel(ů)ek vápenky taky ne.... Stylový úvod (B. Pullman), jemuž může konkurovat snad pouze Tomáš Hertl, jedna hustá nečekaná (autobusová) lekačka (souhlas viz Segrestor-mně tam zajela i celá peřina s polštářem), na zbytek rychle zapomenout. Na deset zívnutí, jeden světlejší moment. Navíc, když místo zimomriavek (mám rád tohle slovo súsedia :-) resp. husiny, přichází soucit resp. potutelný smích, nebude zřejmě něco v pořádku. Prozívaných 40%. P.S. Na to (vetřelčí) chroptění bych doporučil (Brom)hexin. Třikrát denně, třicet kapek .... do resp. po jídle. (17.10.2013)

Rozhodujúcim faktorom pri hodnotení tohto remaku je to, či ste videli japonské originály (2 časti určené pre video a následne 2 časti určené do kín). Ak nie, tak je veľká pravdepodobnosť, že budete s výsledkom nadmieru spokojní, pretože film v sebe obsahuje niekoľko zaručene ľakacích "creepy" scén, podopretých pomalým odvíjaním deja a hustou atmosférou. Keď ste ale ako ja videli všetky japonské verzie (prípadne iba niektorú z nich), tak vás tento remake nemôže takmer ničím prekvapiť a ani Toshio (hraje ho ten istý chalan čo v originálynch filmoch určených pre kino release) už nie je to, čo býval :-). Okrem zopár nových, strašiacich scén (treba uznať, že miestami fungujú) je potom najzaujímavejšie sledovať, ako režisér Takashi Shimizu remake vyslovene ušil na vkus a percepčné zvyky západného publika. Hoci je syžet - tak ako v originále, zoskupený s nechronologicky za sebou radených dejových fragmentov, dočkal sa v záujme sprehľadnenia a ľahšieho pochopenia väčšej linearizácie, dve postavy dostali viac miesta a hlavne v druhej polovoci filmu Shimizu pristupuje k oveľa väčšej miere popisnosti a vysvetľujúcej doslovnosti, čo v mojom prípade viedlo k narastajúcej nude. Osobne má u mňa film 2,5* a tá zvyšná 0,5* je za môj obdiv k režisérovej vytrvalosti natočiť v podstate o tom istom už piaty film (pričom v súčasnoti pripravuje už šieste, podľa správ naozaj záverečné pokračovanie tohto filmu v rodnom Japonsku pod názvom Ju-On 3, ktorý tak bude naväzovať na japonské kino release. Posadnutosť touto témou je potom zrejmá aj zo skutočnosti, že v prestávkach medzi japonskou Ju-On dvojkou a americkým remakom stihol Shimizu ešte za 8 dní natočit príbehovo veľmi podobný film s názvom Marebito - v ňom nezávislý novinár vyšetruje záhadné úmrtia v tokijskom metre, ktoré majú podľa legendy na svedomí temní duchovia...). (02.01.2005)

Minimalistický, maximálně působivý horor. Dokonale je na něm vidět rozdíl mezi práci amerických a japonských režisérů. Zatímco takový americký Kruh Gorea Verbinského byl vyhlazený, „čistý“, obrazově dokonalý, plný učebnicově krásných scén, pak Kruh japonský nebo právě Nenávist sázejí na špinavost všedních míst a obrazovou „nečistotu“. Netřeba myslím podotýkat, že to filmu hooodně pomáhá. Ale minimalismus japonská režie americké Nenávisti spočívá i v jiných věcech. Obsazení vesměs neznámých jmen přidává příběhu na uvěřitelnosti a ani vybledlé „krkající“ zrůdičky nebudí dojem návštěvníků z jiné dimenze. Nečekejte žádné efektní scény (jako zbytečný „kůň přes palubu“ v americkém Kruhu), Nenávist těží maximum z nechronologicky vyprávěného „příběhu na pokračování“, z tak neoriginálních schémat jako tajemný potemnělý dům a osamělá žena v něm či (a především) z exotického prostředí Tokia. Zprvu mi připadalo jako kterákoliv jiná světová metropole, jenže Tokio je jiná „jiná“. 80% Zajímavé komentáře: kiddo, Rex Mundi, JohnnyD, Allan, Rocket, Cid (18.02.2006)

Skvelý horor s fantastickou atmosférou a obludne desivými scénami. Má iba jednu chybu. Videli sme ho už štyrikrát predtým (najskôr sa grgajúco priplazili dva video-diely, potom režisér urobil dve kino-verzie a až potom si ho najal producent Sam Raimi na hollywoodsky remake). Skĺbenie najmodernejšej techniky 21. storočia s prastarou ázijskou mystickou mytológiou bolo dovedené možno ešte ďalej, ako v kultovom japan shocku Hidea Nakatu Ringu (ktorého úspech odpálil vlnu ázijských ducharín, vrátane tejto série). Americká Nenávisť síce obsahuje niekoľko nechutne (to má byť hororová poklona) strašidelných scén (duch pri posteli, duch v posteli, duch v sprche), ale opäť – mnohé z nich (okrem balkóna, uznávam, že to je novinka) sme videli štyrikrát predtým. Film potápajú aj nezmyselne použité počítačové triky. Divák by sa aj CHCEL báť a aj sa BOJÍ... ale zrazu spoza rohu vykukne digitálne animovaný duch a atmosféra je fuč. Jedinou, zato výraznou scenáristickou inováciou je, že tentokrát je hrdinkou Američanka. Vďaka tomu získala snímka zaujímavý zlovestný podtón o národnom/kultúrnom odcudzení v inej krajine. Viac v mojej recenzii na Studna.net: http://www.studna.net/reviews/503/ (22.08.2005)