Nenávisť

Oproti mým očekáváním se z Nenávisti vyloupl podprůměrný horor. Se solidní atmosférou se setkáváme sotva v prvních pár minutách, pak následuje už jen spousta lekaček, které ale ve výsledku nejsou ani z poloviny tak děsivé, jak by mohli být. Zbytek filmu tvoří nekonzistentní směs scén z různých časových období s různými postavami. Výsledek je dost zmatečný, spousta věcí zůstává nevysvětlena, ostatní jsou vysvětleny citelně rušivými scénáristickými berličkami. A samotný závěr mé zklamání už jenom korunoval. (14.09.2006)

Čosi vyše dvoch rokov potom, čo japonský režisér Takaši Šimizu natočil vo svojej domovine údesný, duchársky horror "Ju-On“, sa americká spoločnosť Ghost House a s nimi aj sám filmový hororový guru Sam Raimi rozhodli, že vyprodukujú remake verziu pre divákov z USA a Európy. Poskytli japonskému tvorcovi dostatočný obnos dolárov a on sa teda podujal postrašiť komerčných, západných divákov. To sa myslím celkom podarilo. Avšak ostrieľaní horroroví maniaci si tento desivý príbeh určite radšej vychutnajú v povôdnej ázijskej produkcii. *** (27.06.2013)

Minimalistický, maximálně působivý horor. Dokonale je na něm vidět rozdíl mezi práci amerických a japonských režisérů. Zatímco takový americký Kruh Gorea Verbinského byl vyhlazený, „čistý“, obrazově dokonalý, plný učebnicově krásných scén, pak Kruh japonský nebo právě Nenávist sázejí na špinavost všedních míst a obrazovou „nečistotu“. Netřeba myslím podotýkat, že to filmu hooodně pomáhá. Ale minimalismus japonská režie americké Nenávisti spočívá i v jiných věcech. Obsazení vesměs neznámých jmen přidává příběhu na uvěřitelnosti a ani vybledlé „krkající“ zrůdičky nebudí dojem návštěvníků z jiné dimenze. Nečekejte žádné efektní scény (jako zbytečný „kůň přes palubu“ v americkém Kruhu), Nenávist těží maximum z nechronologicky vyprávěného „příběhu na pokračování“, z tak neoriginálních schémat jako tajemný potemnělý dům a osamělá žena v něm či (a především) z exotického prostředí Tokia. Zprvu mi připadalo jako kterákoliv jiná světová metropole, jenže Tokio je jiná „jiná“. 80% Zajímavé komentáře: kiddo, Rex Mundi, JohnnyD, Allan, Rocket, Cid (18.02.2006)

Když se vám do domu nastěhuje rodinka krkajících duchů, máte problém. Bydlíte-li ještě k tomu v Japonsku, je váš problém strašidelný. Alespoň nějak takhle to demonstruje horor Nenávist. Působivé dílo s pečlivě budovanou atmosférou je jasnou ukázkou rozdílu oproti americké hororové tvorbě, zejména se pak nabízí americká verze Nakatova Kruhu vs. právě Nenávist. Prvotní rozdíl je patrný právě v práci s atmosférou, kterou Shimizu pečlivě buduje, zatímco Verbinski si s ní pohrával jen v nějakých částech. Lekavé záběry, šum a špinavost prostředí zde působí spíše jako prostředek ke gradaci napětí, zatímco u Kruhu se zdáli spíše jako rušivé elementy. Existuje jen jediná věc, kterou mají oba snímky společné a tím je bezpochyby nepovedený záběr. Zatímco v Kruhu je atmosféra a strach tatam v okamžení, u Nenávisti to ještě chvilku trvá, neboť režisér nám tu hrůzu ukazuje pomalu a dává si pečlivě záležet, abychom neviděli přiliš. Bohužel však duchové, či co to je, působí spíše vtipně než děsivě. Avšak pokud následně porovnáme rozpočet, který oba tvůrci měli k dispozici, musíme dojít k nutnému závěru, že Takeshimu stačí k pečlivému vybudování 'pravého' hororu mnohem méně peněz a vystačí si i bez hvězdného ansáblu. 60% (02.05.2006)

Jednou se JUknete do strašidelného domu a za pár dní budiž vaše tělo nachystáno v kremační peci a obsluha vesele mačká tlačítko ON. Přiznávám se, že jít po skončení Nenávisti o půlnoci na záchod a potkat na temné chodbě vlastní rozespalou dceru s vlasy do čela, pochcal bych se hrůzou už před místností tomu určenou.. Sugestivní duchařina, jenž je od šokujícího začátku až do trpkého konce protkána beznadějí a na vše útočícím zlem. Navozujícími prostředky budiž znepokojivá hudba C.Younga, nuance zvukové složky (predátoří chrčení vyluzované hřebenem) a především umě načasované lekací scény, při kterých se dostanou hodnoty vaší tepové frekvence už téměř na dosah číselné úrovně IQ toho nejlepšího prezidenta ČR, co jsme tu za posledních osm let měli. Takový spiderwalk jak z Exorcisty nebo B.Pullman, odmítající k cestě do přízemí použít zdviž, či alespoň schodiště - toť laskominky pro adrenalinu chtivou hercnu každého hororového diváka. Pokud se někdy dočkáme i českého remaku a já věřím, že ne, musí se role detektiva zhostit Tomio Okamura. Chrčící maminku by pak mohla hrát s černou parukou a vyválená v mouce H.Vondráčková, ale na tom kategoricky netrvám.. (21.03.2011)