Nenávisť

Tak nevím. Nezačíná se to už i vám přejídat? To je stále dokola.... dům, kde se stalo v minulosti těžké příkoří a jeho noví obyvatelé, na které původní osazenstvo (s pomocí burácející hudby a roztodivných zvuků) útočí. Nikoliv, jak by se možná nabízelo, zleva, zprava-po křídlech, ale seshora (po stropě) případně podlahou. Přičemž v drtivých počtech případů, se zřejmě jedná o socky nemající na kadeřníka resp. hřeben a zubní pastu. Jak jinak si vysvětlit, ty dlouhé mastné černé vlasy padající přes čelo téměř k podlaze a když už se, jednou za čas, přecejenom ukážou v plné síle resp. kráse, řeknete si, zaplaťpámbu, že plátno nepřenáší pachy. Navíc to vypadá, že se jim hrubě nedostává potřebného železa a trocha těch slunečních paprsků popř. permanentka do BBC by taky neuškodila. Kdo se má pořád na ty šourající se bledule koukat. Trocha pohybu resp. života do toho umírání by neuškodilo. To na ně resp. nás diváky, nemůže (z koupelny) útočit třeba taková Charlize Theron?! Pravda, nikdo by se (jí) nebál, ale... to těhle ředitel(ů)ek vápenky taky ne.... Stylový úvod (B. Pullman), jemuž může konkurovat snad pouze Tomáš Hertl, jedna hustá nečekaná (autobusová) lekačka (souhlas viz Segrestor-mně tam zajela i celá peřina s polštářem), na zbytek rychle zapomenout. Na deset zívnutí, jeden světlejší moment. Navíc, když místo zimomriavek (mám rád tohle slovo súsedia :-) resp. husiny, přichází soucit resp. potutelný smích, nebude zřejmě něco v pořádku. Prozívaných 40%. P.S. Na to (vetřelčí) chroptění bych doporučil (Brom)hexin. Třikrát denně, třicet kapek .... do resp. po jídle. (17.10.2013)

Dojem z většiny (dobrých) horrorů mi vydrží maximálně po zbytek večera. "The Grudge" je výjimka. Neměla jsem příležitost vidět japonský originál, ale nepříjemné pocity z tohohle filmu mi vydržely celé dlouhé měsíce - zvlášť při zaměstnání, co obnáší noční pohyb o samotě v místy hodně setmělých budovách (kdyby někdo na schodišti vydal to ošklivé, dlouhé "zakrkání", tak bych musela pelášit domů pro čisté spoďáry, no fakt:-)). A to ještě za předpokladu, že by mě rovnou netrefil šlak! Zápletka sice nic moc, zato atmosféra hustější než mlha, za kterou leží rybníček Brčálník. Mě to teda vyděsilo hodně, přitom jsem docela velká horrorová fanda, otrkaná, a není snadné mě rozhodit. 85% EDIT: Po nějakých šesti letech se naskytla příležitost podívat se na "Nenávist" znovu... nesebrala jsem k tomu nervy:-). Když jsem při přepínání TV zaslechla ten ZVUK, chlupy se mi postavily do pozoru jak hřebíky a honem jsem mačkala čudlík ovladače, ať už jsem pryč. Oči mi současně těkaly po místnosti, jestli se ze schodů neplazí chcíplá, neučesaná Japonka! Jak jsem se na tohle mohla kdysi dívat sama doma, v noci, potmě, se sluchátky... a nemít srdeční ani fekální příhodu? (11.11.2008)

Mám rád Sarah Michelle Gellar, přesto si nemyslím, že by byla zářivým diamantem v tomto nezářivém hororu. The Grudge je zcela neoriginální Ring-like horor, který je pouhou předělávkou do 'američtiny'. Sice stejným režisérem, ale pokud se v tom dobře orientuji, jedná se už o 3. (slovy: třetí) jeho pokus.. tak tedy nevím. Je to spíše pod 3 hvězdičky. (23.11.2008)

Neviděl jsem japonské originály, ale předpokládám, že se americký remake liší od originálu především ve stylizaci, tak jako Kruh. Jenže americký Kruh disponuje podstatně silnějším scénářem, který dokonce předčí japonské předchůdce. Nenávist skrývá za nablýskanou formičkou práznou bublinu. Film navíc ubíjí docela prostinké vysvětlení oněch střašidelných událostí. Bál jsem se, ale ne o hrdiny, nýbrž o sebe :-) (10.01.2005)

Teda na to, že to je nejúspěšnější horor minulého roku (110 milionů na tržbách jen ve Státech - uff!) a druhý nejúspěšnější hororový remake všech dob (po Verbinského Kruhu), je to poměrně slabé. Celá zápletka a její rozřešení je nezajímavé a nudné, plné scenáristických nedotažeností a závěrečná čtvrthodina je jedná velká křeč. Napětí je tu tvořeno pouze sledem více či méně podařených lekaček (hned ta úvodní je ale vynikající) a to zejména v první třetině, kdy jejich nadužívání přechází až ve stereotyp. Nebylo mi dopřáno sžít se s postavami filmu, nebál jsem se o ně, bylo mi jedno, co se s nima v další minutě stane. Za pochvalu stojí pouze solidní zvukové efekty, pazvuk té vybledlé holčiny je opravdu hodně nepříjemný a zlověstný. (15.01.2005)