Nenávisť

Pěkná atmosféra, velmi strašidelná hudba, příběh není vůbec špatný, ale "duchové" působí poněkud směšně a chvílemi nechápete, proč jsou ti lidé tak naivní a zbytečně riskují život. Slušný horor, poku se chcete trochu bát, ale Kruh byl rozhodně lepší. Japonský originál sem bohužel neviděla a zdá se, že je to škoda. (16.08.2005)

Musím se přiznat, že prvních dvacet minut NEÁVISTI mě skutečně vyděsilo. Poté vše ale upadlo do totálního steretypu, kdy bych si musel připadat jako totální idot, kdyby mě ještě něco v rámci té absolutní přehnanosti, mělo něco vyděsit. Ta "hrůza" byla v tomhle filmu dávkována skutečně tak přehnaně, až to na mě působilo směsně. A ten konec: to byl vážně konec? Grrrr, mám pocit, že to bylo celkem trapný (přehnaný, jak už jsem napsal) a skutečně hodně přeceněný film !!!! (24.08.2005)

Tak k smrti tupý a dementný horor som už riadne dlho nevidel. A za normálnych by som ani nevidel, pretože japonské horory a ani ich remaky ma vôbec nelákajú a nebavia. Americké The Grudge malo však jednu výhodu, ktorú pôvodná verzia nemá a nikdy nebude mať - Sarah Michelle Gellar. Ostatne po dopozeraní filmu to bol jediný klad a jediný dôvod, prečo dávam celú jednu hviezdičku. Skutočne som tak idiotský film dlho nevidel. Od prapodstaty - tj. deju, ktorý je zlepenec klišé a trápnych rádoby originálnych post-moderných prímesý ako teória o "vraždiacom hneve", alebo prepájanie s modernými technikami (fakt "originálne volania vraha"). Na to hneď nadviažem s ďalšim záporom a tj. ľakačky, ktoré boli až naivne hlúpe. Chrčanie do telefónu, vlasatá teta s rádoby strašidelným pohľadom, teta s roztrhnutými ústami a čudnou chôdzou, stupaje na zemi, zjavenia len tak z ničoho nič hocikde, ktoré vidí len jedna osoba ... a moje obľubené dve prvky - vaňa plná čiernej vody, ktorú treba vypustiť a najmä chlapec s bielym make-upom, ktorý ak by na mna takto vybehol ako vo filme, asi by som sa začal smiať. Čo sa ostatne stávalo často počas filmu. Bohužiaľ, skvelá SMG nestačí utiahnúť celý film a moja averzia k japonským hororom a remakom bude asi naďalej pokračovať. (12.04.2007)

Rozhodujúcim faktorom pri hodnotení tohto remaku je to, či ste videli japonské originály (2 časti určené pre video a následne 2 časti určené do kín). Ak nie, tak je veľká pravdepodobnosť, že budete s výsledkom nadmieru spokojní, pretože film v sebe obsahuje niekoľko zaručene ľakacích "creepy" scén, podopretých pomalým odvíjaním deja a hustou atmosférou. Keď ste ale ako ja videli všetky japonské verzie (prípadne iba niektorú z nich), tak vás tento remake nemôže takmer ničím prekvapiť a ani Toshio (hraje ho ten istý chalan čo v originálynch filmoch určených pre kino release) už nie je to, čo býval :-). Okrem zopár nových, strašiacich scén (treba uznať, že miestami fungujú) je potom najzaujímavejšie sledovať, ako režisér Takashi Shimizu remake vyslovene ušil na vkus a percepčné zvyky západného publika. Hoci je syžet - tak ako v originále, zoskupený s nechronologicky za sebou radených dejových fragmentov, dočkal sa v záujme sprehľadnenia a ľahšieho pochopenia väčšej linearizácie, dve postavy dostali viac miesta a hlavne v druhej polovoci filmu Shimizu pristupuje k oveľa väčšej miere popisnosti a vysvetľujúcej doslovnosti, čo v mojom prípade viedlo k narastajúcej nude. Osobne má u mňa film 2,5* a tá zvyšná 0,5* je za môj obdiv k režisérovej vytrvalosti natočiť v podstate o tom istom už piaty film (pričom v súčasnoti pripravuje už šieste, podľa správ naozaj záverečné pokračovanie tohto filmu v rodnom Japonsku pod názvom Ju-On 3, ktorý tak bude naväzovať na japonské kino release. Posadnutosť touto témou je potom zrejmá aj zo skutočnosti, že v prestávkach medzi japonskou Ju-On dvojkou a americkým remakom stihol Shimizu ešte za 8 dní natočit príbehovo veľmi podobný film s názvom Marebito - v ňom nezávislý novinár vyšetruje záhadné úmrtia v tokijskom metre, ktoré majú podľa legendy na svedomí temní duchovia...). (02.01.2005)

Na jednu stranu oceňuji snahu režiséra udržovat napětí po celou stopáž. Bohužel je to na úkor příběhu, který by filmu dal nějaký smysl. Četnost hororových scén, také film spíš devalvuje, než zvedá, protože někdy ony lekačky, pro neustále opakování působí spíše komicky než lekavě a film poté dostává jakýsi akční nádech. Nicméně oproti typickým americkým Vřískotům a Tajemstvím loňských let je tento film kvalitativně o něco výše. (13.11.2005)