Nenávisť

Téměř totéž, co jsem napsal k původní japonské verzi. Příběh je upozaděn ještě o něco málo více, forma dostala sugestivnější a nastrojenější kabátek, některé děsivé chvíle zmizely, jiné přibyly... a právě díky několika obměnám vyděsí film stejně, jako originál. Čtvrtá hvězdička je jen a pouze za plakát. (27.12.2006)

Scénář: Stephen Susco .. Už dlouho jsem neviděl takovou slátaninu časově nesouvislých scén, které působí nudně, až trapně a extrémně nelogicky. Nepřistoupil jsem na tu hru, bát se zla, které je tak nedomyšlené a nezajímavé - ač jsem se na film těšil a přistupoval otevřeně. Velice podprůměrné, jak herecky tak "scénáristicky". Po zhlédnutí se přidal k nenávisti (k filmu) ještě odpor a znechucení - tohle si znovu určitě nedám!! 2Adrian: originály jsem neviděl a výsledku to nijak nepomohlo.. (24.04.2005)

Skvelý horor s fantastickou atmosférou a obludne desivými scénami. Má iba jednu chybu. Videli sme ho už štyrikrát predtým (najskôr sa grgajúco priplazili dva video-diely, potom režisér urobil dve kino-verzie a až potom si ho najal producent Sam Raimi na hollywoodsky remake). Skĺbenie najmodernejšej techniky 21. storočia s prastarou ázijskou mystickou mytológiou bolo dovedené možno ešte ďalej, ako v kultovom japan shocku Hidea Nakatu Ringu (ktorého úspech odpálil vlnu ázijských ducharín, vrátane tejto série). Americká Nenávisť síce obsahuje niekoľko nechutne (to má byť hororová poklona) strašidelných scén (duch pri posteli, duch v posteli, duch v sprche), ale opäť – mnohé z nich (okrem balkóna, uznávam, že to je novinka) sme videli štyrikrát predtým. Film potápajú aj nezmyselne použité počítačové triky. Divák by sa aj CHCEL báť a aj sa BOJÍ... ale zrazu spoza rohu vykukne digitálne animovaný duch a atmosféra je fuč. Jedinou, zato výraznou scenáristickou inováciou je, že tentokrát je hrdinkou Američanka. Vďaka tomu získala snímka zaujímavý zlovestný podtón o národnom/kultúrnom odcudzení v inej krajine. Viac v mojej recenzii na Studna.net: http://www.studna.net/reviews/503/ (22.08.2005)

Teda na to, že to je nejúspěšnější horor minulého roku (110 milionů na tržbách jen ve Státech - uff!) a druhý nejúspěšnější hororový remake všech dob (po Verbinského Kruhu), je to poměrně slabé. Celá zápletka a její rozřešení je nezajímavé a nudné, plné scenáristických nedotažeností a závěrečná čtvrthodina je jedná velká křeč. Napětí je tu tvořeno pouze sledem více či méně podařených lekaček (hned ta úvodní je ale vynikající) a to zejména v první třetině, kdy jejich nadužívání přechází až ve stereotyp. Nebylo mi dopřáno sžít se s postavami filmu, nebál jsem se o ně, bylo mi jedno, co se s nima v další minutě stane. Za pochvalu stojí pouze solidní zvukové efekty, pazvuk té vybledlé holčiny je opravdu hodně nepříjemný a zlověstný. (15.01.2005)

Jak já nesnáším tyhle japonské duchařiny:) Zkrátka ty bílé, černovlasé, chrčící, trhavě a nepřirozeně se pohybující kreatury a všude se zjevující děti, jsou vždy zárukou toho, že ať jde o jakýkoliv film, vždy ve mně vyvolávají záplavy děsu a bojím se podívat na obrazovku, pokud tuším jejich příchod na scénu. Jinak také ukázkový podnět k tomu, jaký barák byste si rozhodně neměli nikdy pořizovat. A v tomto "stylu" především. Spousta místností, šaten, vysoké schody a k tomu ty proklaté půdy, z nichž se vždy ozývají podivné zvuky, a často se v nich skrývá děsivé tajemství. Děj má typickou "duchařskou" atmosféru a spoustu, dnes již v rámci žánru, jistě kultovních a strašidelných scén. Sám námět mi však přišel nerozvedený. Velká část filmu se skládá ze "scary moments", jedna lekačka střídá druhou, ale příběh se postupem času jaksi vytrácí. Největší prostor je mu věnován v závěrečných částech, kde se dozvídáme, jaký osud vlastně Kayako a jejího bratra potkal. Kdyby se příběh o oné dívce více propracoval, jednalo by se o téměř dokonalé dílo. (21.03.2011)