Réžia:
Takaši ŠimizuKamera:
Hideo JamamotoHudba:
Christopher YoungHrajú:
Sarah Michelle Gellar, Clea DuVall, William Mapother, Bill Pullman, KaDee Strickland, Rosa Blasi, Rjó Išibaši, Ted Raimi, Grace Zabriskie, Jason Behr (viac)Obsahy(1)
Američanka Karen (Sarah Michelle Gellar) študuje v Tokiu za sociálnu pracovníčku a svoj osud si spečatí vo chvíli, keď sa rozhodne zastúpiť istú zdravotnú sestru, ktorá sa jedného dňa z ničoho nič jednoducho neukáže v práci. Vydáva sa na miesto určenia - do tajomne tichého domu v tajomne tichej uličke - a nachádza tam iba postaršiu americkú ženu, ktorej nie je práve do reči. Keď začuje zhora zvuky, vydáva sa tam, aby zistila, o čo ide, a tým sa zamotá do bludného kruhu nadprirodzenej hrôzy, akú si nedokázala predstaviť ani v najhorších snoch. Keď niekto zomrie v záchvate intenzívnej zlosti, ostane po ňom prízrak, ktorý sa postupne šíri na ďalšie obete a "nedá im spávať", až kým ich nedoženie k šialenstvu alebo samovražde. Dokáže Karen čeliť tejto nočnej more? Dokáže ju zastaviť, kým je ešte čas?
Japonský režisér Takashi Shimizu sa presunul do Hollywoodu, aby si zrežíroval remake svojej vlastnej hororovej série. THE GRUDGE je tak po snímkoch Ju-On, Ju-On 2, Ju-On: The Grudge a Ju-On: The Grudge 2 už piatou "šokovou terapiou" o prekliatom dome a nešťastníkoch, ktorým jeho prízraky vystrašia dušu z tela. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (456)
U Japíků musí mít problém s dětskou kriminalitou, možná jim po ulících létají kostnaté holčičky s černými vlasy, nebo jiná bledá a samozřejmě černovlasá mláďata, nebylo by divu...no každopádně ať už se bojím čehokoli (třeba malinkatých fialovo-červeno-žlutě-oranžových mužíčků s mechovými křidýlky a vlezlou polyfonní vyzváněcí melodií když jim máčknete na břicho), dětí nikdy. The Grudge je typ bolestně nezáživného hororu, který způsobuje bolest krční oblasti (stálé otáčení hlavy o 90° za lehce podsvícenými hodinami). ()
Jak já nesnáším tyhle japonské duchařiny:) Zkrátka ty bílé, černovlasé, chrčící, trhavě a nepřirozeně se pohybující kreatury a všude se zjevující děti, jsou vždy zárukou toho, že ať jde o jakýkoliv film, vždy ve mně vyvolávají záplavy děsu a bojím se podívat na obrazovku, pokud tuším jejich příchod na scénu. Jinak také ukázkový podnět k tomu, jaký barák byste si rozhodně neměli nikdy pořizovat. A v tomto "stylu" především. Spousta místností, šaten, vysoké schody a k tomu ty proklaté půdy, z nichž se vždy ozývají podivné zvuky, a často se v nich skrývá děsivé tajemství. Děj má typickou "duchařskou" atmosféru a spoustu, dnes již v rámci žánru, jistě kultovních a strašidelných scén. Sám námět mi však přišel nerozvedený. Velká část filmu se skládá ze "scary moments", jedna lekačka střídá druhou, ale příběh se postupem času jaksi vytrácí. Největší prostor je mu věnován v závěrečných částech, kde se dozvídáme, jaký osud vlastně Kayako a jejího bratra potkal. Kdyby se příběh o oné dívce více propracoval, jednalo by se o téměř dokonalé dílo. ()
Skvelý horor s fantastickou atmosférou a obludne desivými scénami. Má iba jednu chybu. Videli sme ho už štyrikrát predtým (najskôr sa grgajúco priplazili dva video-diely, potom režisér urobil dve kino-verzie a až potom si ho najal producent Sam Raimi na hollywoodsky remake). Skĺbenie najmodernejšej techniky 21. storočia s prastarou ázijskou mystickou mytológiou bolo dovedené možno ešte ďalej, ako v kultovom japan shocku Hidea Nakatu Ringu (ktorého úspech odpálil vlnu ázijských ducharín, vrátane tejto série). Americká Nenávisť síce obsahuje niekoľko nechutne (to má byť hororová poklona) strašidelných scén (duch pri posteli, duch v posteli, duch v sprche), ale opäť – mnohé z nich (okrem balkóna, uznávam, že to je novinka) sme videli štyrikrát predtým. Film potápajú aj nezmyselne použité počítačové triky. Divák by sa aj CHCEL báť a aj sa BOJÍ... ale zrazu spoza rohu vykukne digitálne animovaný duch a atmosféra je fuč. Jedinou, zato výraznou scenáristickou inováciou je, že tentokrát je hrdinkou Američanka. Vďaka tomu získala snímka zaujímavý zlovestný podtón o národnom/kultúrnom odcudzení v inej krajine. Viac v mojej recenzii na Studna.net: http://www.studna.net/reviews/503/ ()
Musím se přiznat, že prvních dvacet minut NEÁVISTI mě skutečně vyděsilo. Poté vše ale upadlo do totálního steretypu, kdy bych si musel připadat jako totální idot, kdyby mě ještě něco v rámci té absolutní přehnanosti, mělo něco vyděsit. Ta "hrůza" byla v tomhle filmu dávkována skutečně tak přehnaně, až to na mě působilo směsně. A ten konec: to byl vážně konec? Grrrr, mám pocit, že to bylo celkem trapný (přehnaný, jak už jsem napsal) a skutečně hodně přeceněný film !!!! ()
Horší než kterýkoliv z původních japonských Ju-On dílů. Na tento remake prvního celovečeráku Ju-On: The Grudge (bere samozřejmě i z jiných dílů, ale z tohoto čerpá nejvíce a je annoncován jako jeho remake) jsem se hodně těšil. Proč by se mi stejně, jako v případě The Ring, nemohl líbit remake více než originál? Důvodů, proč se tak nestalo, je několik. Zkrácené lekačky a upravené stěžejní scény. To mně několikrát pěkně nakrklo. Ženská jede výtahem, pak se lekne, zaleze do postele a hned je pod peřinou Kayako atd. Žádné dlouhé napínání, mrazivé čekání na úder paní domácí. Navíc je většina napodobovaných scén horších než u originálu. Vyjímkou je možná jen utržená čelist. Ta scéna se mi líbila více než u prvního TV dílu. Prkenní američtí herci. Gellarka mě zase nepřesvědčila, že je více než podprůměrnou herečkou. Nemluvě o tom, že neumí moc hrát vyděšenou k smrti. Korunu tomu nasazuje pan Raimi, jenž tu roli dostal zřejmě jen z protekce od tatínka. Jak on se tváří, když se k němu plazí Kayako, to je opravdu "hrůza". V házení vyděšených obličejů jsou Asiati jasně nedostižní. Atmosféra. Nemůžu si pomoci, ale film nemá tak nechutně děsivou, depresivní a bezvýchodnou atmosféru jako japonské díly. Po celý film jsem se snad ani jednou nelekl, o husí kůži ani nemluvě. Možná tomu napomohlo i přehnané trhání pohybů Kayako. Nepřišla mi prostě tak děsivá. Na druhou stranu je film mrazivější než většina současné americké produkce. Přílišné vysvětlování a polopatičnost. To je u každého individuální, ale mně více sedí, když film spíše naznačuje a nechává mi prostor pro vlastní představivost. Tak to by snad bylo vše, co bych filmu vytknul. Z mých předešlých slov to vypadá, že se mi The Grudge nelíbil. Líbil, ale japonské díly mi připadají lepší a atmosféričtější. Rozhodně však The Grudge patří mezi to nejlepší, co v rámci horrorového žánru přišlo poslední rok z USA do našich kin. Kdybych film srovnával s japonskými díly, tak by ode mně měl 6/10. Ve srovnání s americkým standardem 8/10. Takže mi vychází 7/10. Ale jelikož první TV Ju-On a Ju-On: The Grudge 2 u mně mají 4 hvězdy a považuji je za podařenější, tak remaku musím dát hvězdy tři. ()
Galéria (44)
Zaujímavosti (19)
- Režisér Takashi Shimizu vyluzoval onen nepříjemný zvuk ducha. (HellFire)
- Sarah Michelle Gellar v rozhovoru vzpomíná, že Jason Behr předtím hrál v seriálu Buffy, přemožitelka upírů (od r. 1997), ale nepamatovala si herečku Cleu DuVall, která se také objevila v jedné epizodě – Sejde z mysli, sejde z očí (1997), jako dívka, která se stala neviditelnou. To byl také důvod, proč Sarah nikdy neměla žádné scény s Cleou a také se během natáčení seriálu herečky nikdy nesetkali. (newpage)
- Představitelka hlavní role Sarah Michelle Gellar má za sebou slušnou hororovou kariéru a je často označována za následnici Jamie Lee Curtis na postě tzv. „scream queen“. Vedle účinkování v širokou veřejností známém seriálu Buffy, přemožitelka upírů jí můžete spatřit i v snímcích Tajemství loňského léta a Vřískot 2. (imro)
Reklama