V dobrej spoločnosti

Firma změní majitele a do všeobecné paniky „Dostaneme padáka? Vyhodí nás?„ vstupuje na pozici šéfa dychtivé, natěšené a ambiciózní mládí. A deklasované stáří najednou stojí zmateně ve „své“ kanceláři a snaží se vzpamatovat. Nevím, jestli to je komedie, ale ať je to žánr jaký chce. Je to inteligentní a vtipné zamyšlení nad hodnotami v životě. Co to vlastně znamená být úspěšný? Pro někoho je úspěch, jen to co je vidět, co lze předvést, třeba nové Porche. A lze vůbec úspěch zevšeobecnit? Vždyť, všichni jsme v životě v něčem selhali a v něčem uspěli. Optimisticky laděný film, nejenom pro ty, kterým je .... no řekněme víc než 26 let. (30.09.2005)

Milé překvapení. V průběhu sledování jsem se přistihl, přejedený typickým schématem amerických filmů, jak odhaduji vývoj děje, který se zdál být jasný, ale chyba lávky. Příběh se krásně vyhnul obvyklým klišé, kontrast mezi "mladým" a "starým" se neomezil pouze na eskapády a vztahy vykazují přecejenom nějakou větší hloubku. Tímto + hereckým obsazením se snímek vyzdvihl nad průměr nenáročné zábavy a hned jen tak nevyprchá. (21.02.2009)

myslím, že som ten film tak úplne nepochopila. o kom mal vlastne byť? ak o Carterovi, tak to bol dosť smutný príbeh, aj keď na konci bola nádej. ak o Danovi, tak to bola dosť nudná story. a tá love story, na ktorú som sa najviac tešila, bola úplne zbytočná, alebo minimálne postrádateľná. herci boli skvelí, ale ten príbeh ... taký nijaký (07.07.2008)

Pohodová, sympatická komedie s poznatelným rukopisem Paula Weitze. Jeho "Jak na věc" se mi sice líbilo víc (pravděpodobně hlavně díky větší porci vtipů), ale strávit večer v této dobré společnosti rozhodně není ztrátou času. Pro mě osobně je rovněž jasným plusem, že Weitz není moralista - nechává na divákovi, zda si v příběhu najde nějaké to ponaučení, nebo ne. A stejně jako v "Jak na věc", ani tady nenutí svůj příběh násilím dospět do happy endu. Podoben hlavním postavám posledních dvou filmů, pak i Weitz konečně dozrává - v jeho případě z "prcičkovského" stádia své autorské tvorby. A to je dobře. (08.04.2005)

Topher Grace byl pro mě v tomto filmu snad tím největším překvapením. Nejenže jeho přivanutí čerstvého větru do firmy byl nezapomenutelný zážitek, ale on především stělesnil Cartera jako ne úplně dokonalého a světaznalého ředitele. V některých situacích jsem si vzpoměl sám na sebe. Nervózní poklepávání nohou či "Nevím co mám udělat, abych prolomil to trpné ticho v rozhovoru, tak řeknu nějakou blbost." mě úplně dostávali. Navíc to fetišistycké pití kafe má taky něco do sebe.... A Scarlett chci k sobě domú!!!!!!!!!!!!!! (22.06.2008)