A Gentle Creature
Réžia:
Stanislav BarabášScenár:
Stanislav BarabášKamera:
Stanislav SzomolányiHudba:
Zdeněk LiškaObsahy(1)
Mimořádně zdařilý televizní přepis jedné Dostojevského povídky (do češtiny překládané jako Něžná) je poslední tuzemskou prací režiséra Stanislava Barabáše před jeho odchodem do emigrace. S důrazem na vizuální stránku zpracovává tragický příběh nerovného manželství mezi mladičkou dívkou a postarším mrzoutským mužem, jenž ji nedokáže pochopit ani se k ní přiblížit. Barabáš postihl postupně narůstající psychický stres, který hrdinku pohlcuje, zejména v hereckém ztvárnění, Magdě Vášáryové v titulní roli postačí pohled očí, nenápadné gesto, nevtíravá mimika pracuje se slzami i ojedinělým pousmáním. Režisér použil minimum dialogů, celý příběh provází niterný monolog manžela, necitelného k hrdinčiným duchovním i citovým potřebám. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (45)
Pátý a poslední film jedné ze slovenských filmových ikon šedesátých let. Prapodivný vztah bezejmenného páru je odvyprávěn přímo skvostně. Opravdu, podobné zpracování se jen tak nevidí. Pyšný egoista si bere Krotkou, bere si jí jako věc. Jako milovanou věc. Těžko stravitelný konzervatismus a všeobecná společenská morálka doby, si žádá svou daň. Krotká se bouří, ovšem neztrácí úsměv, až do poslední chvíle. Snímek začíná koncem a počáteční spleť událostí rozpoutá výborné plynutí děje. Barabáš s Liškou popáté. Nyní je zde náš skladatelský génius v roli skoro hlavní. Režisér dává více prostoru hudbě a "němým" dialogům. To je mi na Barabášovi velmi sympatické, použil Zdeňka Lišku v každém svém domácím filmu. No a aby měl režisér úplnou jistotu a záruku kvality, pozval k filmu další ikonu slovenského filmu Stanislava Szomolányiho. Herecky pochopitelně excelentní. Pro mě bezchybně a velmi originálně natočeno. ()
Psychologické drama o vzpouře mladé ženy, teprve šestnáctileté dívky, proti svému o mnoho staršímu manželovi, který ji touží celou vlastnit a ovládat. Drama o tom, kam také může vést něha… Zajímavé je, že film je v podstatě bez dialogů a s minimem přirozených zvuků a ruchů („režisér vylúčil všetko, čo by mohlo rozptylovať pozornosť absolútne sústredenú na ĺudskú psychiku, gestá a činy“). Veškeré mluvení obstará vypravěč (hlavní hrdina), stejně jako je tomu v Dostojevského povídce. O to výmluvnější pak musí být hudba a kamera, které jsou hlavní předností filmu. Filmová adaptace obvykle nezachovává formu vyprávění předlohy a proto Krotká může působit až příliš televizně. Na okraj: fotografie z vojny se mi zdají ve své době trochu nepravděpodobné; Karlos80: označovat Stanislava Barabáše za „méně známého režiséra“ je snad trochu přehnané; Dejiny slovenskej kinematografie uvádějí rok vzniku 1968, v titulcích je dokonce 1967. Jen pro přesnost: Krotká je slovenský překlad originálního názvu Krotkaja, do češtiny se povídka překládá jako Něžná. Kromě Barabáše ji zfilmoval také Robert Bresson (Něžná). ()
Nečekaně strhující, skvostné dílo. Bravurní využití formálních postupů odkazujících k éře němého filmu, včetně jeho emoční exaltovanosti a dějové a vyprávěcí střídmosti a sekvencovanosti, mezerovitosti (mezititulky), umožňuje v kombinaci se sofistikovanými vstupy jednostranně zaujatého vypravěče přiblížit z jeho hlediska příběh nesourodého a nerovného páru, vehnaného si vzájemně do náruče celým souborem složitých vnějších tlaků a vnitřních puzení, velice znejisťujícím způsobem. O pokřiveném vztahu s tragickým koncem vypráví už jen on, maje tak nad Krotkou moc i po její smrti, a vypráví tak, aby přese všechno, co potřebuje přiznat, z čeho se potřebuje vyzpovídat a vyznat, z toho vyšel s jakousi ctí, aby obrázek, který z toho vystoupí, mu umožnil dál snesitelně žít. Přesto si divák udělá obrázek svůj a na konci nespolehlivého vyprávění má poměrně ostře jasno o tom, k čemu došlo i proč. *** Vynikající herecké, obrazové i režijní podání dělají z Krotké strhující originální film, jeden z největších skvostů československé kinematografie. Vůbec nerozumím, že jsem ho objevila náhodou, když jsem hledala Bressonovo převedení Něžné - které mimochodem, prkenné, mechanické a nevnímavé k složitější chemii celého vztahu ve srovnání absolutně neobstojí, a neobstojí ani samo o sobě, a vůbec nerozumím, že Bressonova Něžná je z obou slavnější. Konkrétnější srovnání obou pojetí a upozornění, v čem všem Bressonovo kulhá, jsem si dovolila rozepsat zde. (Obě ztvárnění viděna v rámci JitkaFest, rezidence B12, leden 2022.) *~ ()
Klenot slovenskej televíznej tvorby! S výkričníkom, áno! Film, v ktorom je rozprávač nie scenáristickou barličkou, ale základným stavebným kameňom a jeho význam je podporený aj vkusne použitými scudzujúcimi efektami v rozprávaní. Vynikajúci Filčík a pôvabná Vášáryová, obdivovaní krásnou Szomolányiho kamerou - tri dôvody pre päť hviezdičiek. A potlesk. ()
Magda Vášáryová je něžná šestnáctiletá dívka, kterou si vezme za ženu více než čtyřicetiletý majitel záložny Ctibor Filčík. Z jejich hereckých výkonů sálá obrovská profesionalita a cítění s rolí. Dostojevského povídku zpracoval režisér Stanislav Barabáš, jehož to byla předposlední filmová práce na Slovensku, potom brzy po osmašedesátém emigroval. Psychologická studie dvou navzájem nesourodých a věkově odlišných lidí je obohacena o důraznou kameru Stanislava Szomolányiho, která nasnímává různé detaily, záběry obličejů a dynamicky taktuje celek. Zdeněk Liška opět předvedl nezapomenutelnou hudební složku, složenou z vícero motivů a chorálů, z nichž mě nejvíc v hlavě utkvěla klavírní suita spojená s klarinetem, to je prostě něco nádhernýho!! Tohle jsou filmy, v kterých to umělecké cítění zraje jako víno! ()
Reklama