Jama a kyvadlo

Reziser Roger Corman /Havran 1963/ natocil silny horor, ktory sice postrada strasidelnu atmosferu, ale ma kvalitnych hercov, najma hororovu legendu menom Vincent Price-a, mladeho sympataka Johna Kerra a skvelu Barbaru Steele /Maska Demona 1960/. Scenar a aj film samotny len postupne odkryva tajomstvo muciarne, ale o to je film lepsi. Zaverecny masaker treba vidiet kazdemu fundovi kvalitneho hororu. Pit and the Pendulum je kvalitna goticka hororova jazda "se vsim vsudy". 89 % (09.05.2015)

Rovnomenná poviedka Edgara Allana Poa má iba štrnásť strán a tvorcovia si z nej vzali naozaj iba tú jamu s kyvadlom. Ani to čo vymysleli, aby naplnili 80 minút filmu, nevymysleli zle. Ale ani tak, aby výsledok bez straty desiatky prežil toľké roky. Prehrávajúci Price, zapavučinovaný zámok, ale na druhej strane gotika vo všetkom naokolo, aj aké také napätie, takže tie pôvodne pridelené tri hviezdičky sú akurát. Žiaden hororový kult, ani žiaden nepodarok. Len priemer, ktorý už chytil šesťdesiatročnú patinu. (06.09.2020)

Na konci padesátých let dosavadní distribuční model filmových dvouprogramů, tvořených černobílými brakovými žánrovkami s rozpočty kolem sta tisíc dolarů, přestával generovat takové zisky jako dříve. Roger Corman této situace využil a navrhl šéfům nezávislé produkční společnosti American International Pictures, že namísto dalšího takového snímku pro ně za dvojnásobné peníze natočí velkolepý výpravný horor v barvě a na širokoúhlý materiál. Velmi volně podle předlohy klasika hororu Edgara Allana Poea, jehož příběhy Corman hltal během dospívání, vznikl Zánik domu Usherů (House of Usher, 1960), který se stal nečekaným hitem. Dle logiky hokynářské filmařiny tedy nemohlo zůstat u jednoho filmu a během nadcházejících pěti let Corman pro AIP natočil dalších sedm snímků. Celý cyklus se vyznačuje řadou konstantních znaků, díky nimž o to více vyvstanou odlišnosti mezi jednotlivými tituly. Druhý snímek v celkovém pořadí, Jáma a kyvadlo, stejně jako všechny ostatní vychází ze stejnojmenné předlohy hodně volně; konkrétně si z ní vypůjčuje pouze titul a motiv mučicích nástrojů. Na druhou stanu můžeme Cormanovy poeovky obdivovat právě coby nápadité adaptace, které spíše než jednu povídku či báseň sumarizují charakteristické prvky z celého Poeova díla. Stejně jako v předchozím Zániku domu Usherů sledujeme příjezd nezvaného hosta do pochmurného sídla, v jehož stěnách je obtisknuta děsivá minulost. Opět klíčovou roli hraje strach z pohřbení zaživa, rodové prokletí i motiv šílenství. Recyklace a variování úspěšných prvků se v sérii projevují také v oblasti vyprávěcích mechanismů, kulis a rekvizit i hereckého obsazení. S výjimkou jediného snímku, Předčasný pohřeb (The Premature Burial, 1962), mezi hlavní konstanty Cormanových poeovek náležel Vincent Price, který svým expresivním teatrálním herectvím zásadně přispěl k jejich zábavnosti. [psáno pro LFŠ 2016] (03.07.2022)

Kdyby nebyl Roger Corman takovým sucharem, vlastně by s Vincentem Pricem mohl natočit vtipnou hororovou komedii v doprovodu temné gotické atmosféry. Po stránce atmosféry to v mnoha místech funguje dobře, navíc coby horor občas nepostrádá i působivé, vizuálně ojedinělé záběry. Když jsem se asi v polovině smířil s tím, že s původní povídkou Edgara Allana Poea, jejíž čtení spřed pár let si pořád dost vybavuji, posloužila Cormanovi s Mathesonem spíše jen jako inspirace k závěrečnému vyvrcholení, a přistoupil jsem i na značné přehrávání, na jaké jsem u Vincenta Price z dříve viděných filmů zatím jaksi nebyl zvyklý, vlastně jsem postupně přestal být zklamán a začal se bavit dobře. No možná až příliš dobře, protože nemám pocit, že zrovna tohle „velké zděšení“ s kostrou v temné rakvi nebo všemi těmi Priceovy pohledy plnými úžasu a tajuplností zamýšleli tvůrci s takovou dávkou vtipu, s jakým jsem to dnes chtě nechtě vnímal a víc, než abych pociťoval strach, se u toho neškodně pousmíval. Nemám problém nadále obdivovat Cormana, Mathesona i Price, tento film však onen můj obdiv určitě nezesílil a zubu času v mnoha směrech neodolal. Příjemná stopáž a nejedna atmosféricky zdařilá scéna mají na svědomí, že Jámu a kvyadlo přijímám z větší části pozitivně. [60%] (28.02.2022)

1000. hodnotenie:) Jama a kyvadlo je jeden z tých filmov, pri ktorom mi nevadí pomalé plynutie deja. Užívam si postavy, farby, atmosféru, kulisy /že boli niektoré namaľované?/, pomäteného Vincenta Pricea. Samotné kyvadlo príde až na úplny záver ale aspoň som bola v očakávaní toho, čo sa stane. Pointou mi to pripomenulo Predčasný pohreb, oba filmy si z literárnej predlohy berú len malý zlomok a príbeh dotvárajú vlastný. (23.08.2010)