Jama a kyvadlo

Na konci padesátých let dosavadní distribuční model filmových dvouprogramů, tvořených černobílými brakovými žánrovkami s rozpočty kolem sta tisíc dolarů, přestával generovat takové zisky jako dříve. Roger Corman této situace využil a navrhl šéfům nezávislé produkční společnosti American International Pictures, že namísto dalšího takového snímku pro ně za dvojnásobné peníze natočí velkolepý výpravný horor v barvě a na širokoúhlý materiál. Velmi volně podle předlohy klasika hororu Edgara Allana Poea, jehož příběhy Corman hltal během dospívání, vznikl Zánik domu Usherů (House of Usher, 1960), který se stal nečekaným hitem. Dle logiky hokynářské filmařiny tedy nemohlo zůstat u jednoho filmu a během nadcházejících pěti let Corman pro AIP natočil dalších sedm snímků. Celý cyklus se vyznačuje řadou konstantních znaků, díky nimž o to více vyvstanou odlišnosti mezi jednotlivými tituly. Druhý snímek v celkovém pořadí, Jáma a kyvadlo, stejně jako všechny ostatní vychází ze stejnojmenné předlohy hodně volně; konkrétně si z ní vypůjčuje pouze titul a motiv mučicích nástrojů. Na druhou stanu můžeme Cormanovy poeovky obdivovat právě coby nápadité adaptace, které spíše než jednu povídku či báseň sumarizují charakteristické prvky z celého Poeova díla. Stejně jako v předchozím Zániku domu Usherů sledujeme příjezd nezvaného hosta do pochmurného sídla, v jehož stěnách je obtisknuta děsivá minulost. Opět klíčovou roli hraje strach z pohřbení zaživa, rodové prokletí i motiv šílenství. Recyklace a variování úspěšných prvků se v sérii projevují také v oblasti vyprávěcích mechanismů, kulis a rekvizit i hereckého obsazení. S výjimkou jediného snímku, Předčasný pohřeb (The Premature Burial, 1962), mezi hlavní konstanty Cormanových poeovek náležel Vincent Price, který svým expresivním teatrálním herectvím zásadně přispěl k jejich zábavnosti. [psáno pro LFŠ 2016] (03.07.2022)

Reziser Roger Corman /Havran 1963/ natocil silny horor, ktory sice postrada strasidelnu atmosferu, ale ma kvalitnych hercov, najma hororovu legendu menom Vincent Price-a, mladeho sympataka Johna Kerra a skvelu Barbaru Steele /Maska Demona 1960/. Scenar a aj film samotny len postupne odkryva tajomstvo muciarne, ale o to je film lepsi. Zaverecny masaker treba vidiet kazdemu fundovi kvalitneho hororu. Pit and the Pendulum je kvalitna goticka hororova jazda "se vsim vsudy". 89 % (09.05.2015)

Krása! Roger Corman mě po House of Uher opět nadchl a řádně vyděsil. Takhle krásně děsivá atmosféra se dnes již bohužel nevidí. Vincent Price jako vždy omračuje svým výkonem. Závěr je skutečné psycho. Skutečně hrůzný film. Kam se hrabou všichni ti burýtos a snuff řezníci. Takový film neztratí (alespoň pro mě) na působivosti ani za tisíc let. (20.09.2010)

Je pro mě velkým překvapením, když ve mě dokáže vyvolat ten nepříjemný pocit v žaludku i horor z roku 1961, natočený v jasně "kulisoidních" kulisách (ha ha). Při sledování jsme měl pocit, jakoby většina dnešních hororů čerpala z děl Rogera Cormana, ale přitom nebyla schopna dosáhnout stejného výsledku. Jáma a kyvadlo má poutavý děj, několik zajímavých zvratů (já moc nepřemýšlím dopředu, pokud jste vy něco tušili předem, pak já vůbec), skvěle přehrávající herce, strašidelnou atmosféru a několik nezapomenutelných scén. (04.09.2007)

Fanúšikovia Rogera Cormana rozhodne dostanú presne to, čo očakávajú. Solídne zvraty, krásnu gotickú atmosféru, rozuzlenie, kde sú potrestaní tí, ktorí si to zaslúžia a -SPOILER: krásnu démonickú premenu Vincenta Pricea. Bez nej by to ale samozrejme nešlo. Nie je to ani zďaleka tak filozofické a hlbokomyslné ako Maska červenej smrti, zmysluplnej myšlienky sa ale dočkáme. Akýkoľvek pokus o natočenie tejto látky v modernejšom šate musí priniesť divákovi zákonite sklamanie (už len plagáty novších verzií vyzerajú príšerne), preto si chcem uchovať Pit and the pendulum v pamäti iba prostredníctvom tejto pomerne vydarenej adaptácie, ktorej pomalé starnutie stále viac a viac pridáva na jej príťažlivosti. Jej exteriérové zábery sú možno ešte atmosférickejšie, ako tie interiérové. 70%. (17.03.2013)