Jama a kyvadlo

Starobylý hrad s mlhou přede dveřmi, truchlící muž a jeho půvabná sestra, nečekaná návštěva se domáhá vstupu a má tolik otázek.. Knihu jsem nečetla, takže jsem odvyprávěný příběh přijala tak, jak mi ho tvůrci naservírovali.. Atmosféra snímku se mi zamlouvala, temná zákoutí, hrobka, spousta pavučin, tajná chodba a postupné odkrývání nevyjasněného úmrtí mladé ženy.. Posledních cca 15 minut je mrazivých, zejména samotný závěr, ty vyděšené oči, ty oči.. (28.12.2021)

Krása! Roger Corman mě po House of Uher opět nadchl a řádně vyděsil. Takhle krásně děsivá atmosféra se dnes již bohužel nevidí. Vincent Price jako vždy omračuje svým výkonem. Závěr je skutečné psycho. Skutečně hrůzný film. Kam se hrabou všichni ti burýtos a snuff řezníci. Takový film neztratí (alespoň pro mě) na působivosti ani za tisíc let. (20.09.2010)

Nedokázala jsem se oprostit od srovnávání s povídkou Poea, proto tak nízké hodnocení. Knižní podoba Jámy a kyvadla má s tímhle společného pramálo. Minutový záběr na kyvadlo ve mně ani za nic nevyvolal takové pocity, jako když jsem se zatajeným dechem a mrazem v zádech louskala Poeovo veledílo. Snad kdybych nečetla dříve knižní předlohu, šla bych s hodnocením o trochu výš, ale i přesto, že jsem se na to snažila dívat jako na samostatný film, bohužel jsem v tom neviděla nic mistrovského. Snad jen herecký výkon Vincenta. (06.09.2013)

Asi vybočuji z řady, ale potom, co jsem viděla tento film na hodině Anglo-americké literatury, nechápu, co dělá v červených barvách. Zaprvé, s Poem tohle nemá co dočinění. Zadruhé, celý scénář je psán stylem "postavička A si všimne, že je něco v nepořádku, vyběhne na chodbu, běží hradem, připojují se k ní postavičky B, C a D, všichni doběhnou na druhý konec hradu, zjistí, že nic nevyřeší, a rozejdou se" opakovaného asi tak 10x za sebou. A konečně zatřetí, výkon Vincenta Price mi rozhodně nepřišel dokonalý, spíše tragikomický. Tenhle film má (minimálně dnes) prostě blíže ke komedii než hororu. (02.03.2010)

Cítím se jako v pohádce. Vidím kočár jedoucí po kamenité cestě podél pobřeží. Dřevěná kola rachotí, když přejíždějí mnohé nerovnosti. Zahledím se do dáli a v mlžném oparu spatřím mohutný zámek, k němuž nyní směřují kroky muže v černém, kterého k zámku přiblížil onen zmíněný kočár. Jakmile muž projde vstupní branou, zaobalí se příběh ponurou atmosférou a úplně změní svůj ráz. Už se necítím jako v pohádce. Napnutě sleduji strašidelné osudy pána domu a společně s ním kráčím zaprášenými chodbami, které v pravidelných intervalech nesou na zdech husté sítě pavučin. Sestupuji po točitých vrzavých schodech a ocitám se v podzemních kobkách děsu. Do útesu, na kterém zámek stojí, mezitím naráží stále intenzivnější příbojové vlny. S přibývajícím časem odhaluji šokující tajemství, které jsou skryta za každým tmavým koutem a tíživá atmosféra se mnou cloumá jako vítr se stéblem trávy. Nad temným zámkem zuří bouřka, na nebi se válí těžká mračna rozrytá klikatými blesky a zpěněné moře se tříští o skály a výhružně hučí. Když společně s posledním dějstvím vstoupím do tolik očekávané pekelné jámy a nade mnou se začíná pozvolna rozpohybovávat nejdůmyslnější a nejkrutější místní mučící nástroj, tají se mi dech a srdce bije jako zvon. Ano, kyvadlo se téměř neslyšně přemisťuje ze strany na stranu a scéna je tak krásně atmosférická a obestřená krutou bezmocností, že se místy vyrovnává Poeově knižní předloze. Film vrcholí hrůzným a pro mě památným záběrem. Klaustrofobická hudba štípe po celém těle a už při závěrečných titulcích vím, že jsem měl tu čest vidět jeden z nejlepších snímků žánru. 300 tisíc dolarů(rozpočet) (31.08.2007)